Před několika lety se téma šibenice stalo předmětem zájmu Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a mnohých spolupracovníků pod vedením profesora Josefa Ungera. S nadsázkou říká, že mu téma asi bylo určeno.
„Maminka totiž, když jsem jako kluk dělal všelijaké vylomeniny, říkala: ‚Chlapče, ty rosteš jenom pro šibenici!’ Takže vidíte, po šedesáti letech se to splnilo. Maminky mají vždycky pravdu,“ poukazuje profesor.
Delikventi na šibenicích zůstávali často viset, až se jejich tělo rozpadalo. Pozůstatky potom byly jen provizorně zahrabány u šibenice. Někdy bylo z těla oběšence něco odřezáno pro magické praktiky, což ale bylo trestné.
