Suchánkův případ, který se k soudu dostal až nyní, má podle spisu přímou souvislost s již uzavřenou kauzou soudce Ondřeje Havlína. Ten si před lety udělal z rozhodování o osudech jiných lidí lukrativní byznys. V jednom z odposlechů třeba prohlásil, že si na soudu „přijde měsíčně bokem tak na 50 tisíc korun“. Za korupci dostal v roce 2016 pravomocně 5 let a 3 měsíce vězení. Odseděl si zhruba 3,5 roku, už je na svobodě.
Jedním ze skutků, za něž byl soudce Havlín odsouzen, byla jeho snaha ovlivnit trestní stíhání Vojtěcha Kocura, který boural v prosinci 2012 pod vlivem alkoholu. Kocur je příbuzným Havlínova dobrého kamaráda – bývalého ředitele inspekce ministerstva vnitra Borise Štefla.
Štefl byl v minulosti odsouzen za korupci spolu s Havlínem a dalšími pěti muži. Dostal 2,5 roku vězení, které mu soud podmíněně odložil na čtyřletou zkušební dobu.
Štefl na začátku roku 2013 řešil se soudcem Havlínem, jestli by dokázal zařídit, aby bylo trestní stíhání Kocura zastaveno už v přípravném řízení. Havlín pracoval na Obvodním soudu pro Prahu 2, kde se tehdy koncentrovala dopravní agenda z celé Prahy.
Policisté Havlína odposlouchávali a vyslechli, jak se 2. ledna 2013 baví se Šteflem o tom, koho uplatit, aby Kocur nemusel před soud.
Hlavní postavy: soudce Ondřej Havlín, jeho přítel Boris Štefl a státní zástupce Pavel Suchánek
Havlín přemítal, že musejí tuto věc zařídit na státním zastupitelství a že „nejlepší bude Suchánek“. Začal Štefla instruovat, jak má Kocur postupovat a že by měl dát velké peníze, konkrétně 50 tisíc korun, na nadaci HELP, ze které Havlín podle svých slov uměl finance zase vytáhnout zpět.
Štefl uvedl, že „mu (Kocurovi) tedy řekne o dvě kila, je to super nápad a platit bude dál“. Soudce Havlín se zarazil, že „to dá dohromady půl melounu (Kocur byl souběžně obžalovaný u Městského soudu v Praze kvůli zpronevěře a také toto řízení chtěli muži ovlivnit, pozn. red.)“, ale pokračoval, že „ho z toho chlastu vytáhne“.
O den později zavolal Štefl Havlínovi a nadiktoval mu spisovou značku, pod kterou vyšetřování Kocurovy nehody dozorovalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2. Další den Havlín Šteflovi oznámil, že „je to zařízeno ne na sto, ale na milion procent, bude to už v prvním kole“.
Havlín se pak se Šteflem sešel ve své kanceláři 7. ledna. „Co se týče toho chlastu s nehodou, tak jsem zařídil, že to dostal Suchánek,“ pronesl šeptem soudce a rozvedl svou představu, že Kocur zaplatí „dvě stě: pade nadaci, pade tobě, pade mně, pade jemu“. Kladenský soud, který v Havlínově trestní kauze v roce 2015 odposlechy vyhodnocoval, uzavřel, že tím čtvrtým, který měl dostat „pade“, byl myšlen právě státní zástupce.
Soudce a jeho kamarád se znovu potkali 9. ledna dopoledne, tentokrát v jednací síni, v níž Havlín obvykle soudil. „Přijde sem ve dvě Suchánek, co mu mám říct?“ zajímalo soudce. „Jo, platí to,“ odpověděl Štefl.
Odpoledne se Havlín setkal se státním zástupcem Suchánkem. Soudce mu podle odposlechů vylíčil, o co jde, a žalobce přislíbil, že se na to zítra podívá. Havlín také Suchánkovi řekl, že Kocur „platí tak, že to bodne, tak ticho, vole, hlavně se mi vrátí prachy, jak jsme udělali jeden článek (novinář z časopisu Euro měl publikovat hanopis o Havlínově kolegyni, které se chtěl soudce pomstít za její svědectví v kárném řízení, pozn. red.)“. „To je silný“, zaznamenal prostorový odposlech Suchánkovu reakci.
Ve stejný den byl za Havlínem jeden jeho známý. Soudci v době schůzky zazvonil telefon, volal mu Suchánek. „Ano, Pavlíčku,“ rozplýval se do telefonu Havlín. Když pak sluchátko položil, tak známému řekl: „To byl můj komplic, vole. Suchánek, státní zástupce.“
„Stojím na parkovišti. Pojď.“
K předání úplatku Suchánkovi došlo podle obžaloby 14. ledna 2013. Policisté zaznamenali telefonáty, z nichž vyplývá, že Havlín čekal, až za ním Štefl přijede k soudu. Podle spisu vezl peníze, které řidič Kocur ten den vybral ze svého účtu.
„Kde seš?!“ zlobil se soudce. „Už jsem na Pavláku (I. P. Pavlova), ale ta cesta je opravdu hrozná, jedu krokem,“ hlásil mu Štefl. „Já jsem úplně na konci ulice vpravo, to mě uvidíš. Sedni si vedle mě, vytápím ti sedadlo,“ oznámil Havlín Šteflovi ve 13:11.
Ve 13:22 volal soudce státnímu zástupci Suchánkovi. „Čau Pavlíčku, kdy půjdeš ke mně na soud? Mám pro tebe ty prospekty na to Suzuki.“ – „Prosím tě, já jsem tady teď.“ – „Ty jsi v baráku teď? Nemůžeš vyběhnout ven? Já stojím na parkovišti. Hned tady na rohu mě uvidíš stát na pravý straně, tak pojď, pojď, pojď,“ nasměroval Suchánka Havlín.
To know-how ztrácí smysl„Kdyby byly dopravky a chlast rozhozeny po celé Praze, tak to tady ztrácí smysl. To know-how s tím zastavením (trestního stíhání) by padlo, takže všichni rozumní jsou tady nas*aní.“ soudce Ondřej Havlín se vyjadřuje k plánu, podle kterého by dopravní agenda přešla z Obvodního soudu pro Prahu 2 i na ostatní pražské obvodní soudy a rozdělovala by se podle místní příslušnosti zdroj: policejní odposlech ze 7. 2. 2013, výrok Havlína citovaný v rozsudku Okresního soudu v Kladně |
Z pravomocného rozsudku kladenského soudu vyplývá, že soudce výraz „prospekty“ používal jako synonymum nezákonného (proti)plnění.
„Po předchozí vzájemné dohodě s JUDr. Ondřejem Havlínem, kterého předtím téhož dne kontaktoval rodinný příslušník Mgr. Vojtěcha Kocura JUDr. Boris Štefl, přijal (Suchánek) od JUDr. Ondřeje Havlína pod krycí legendou předání prospektů na Suzuki finanční hotovost ve výši 50 tisíc korun, kterou 14. ledna vybral Mgr. Vojtěch Kocur ze svého bankovního účtu a která byla v zalepené obálce pro obviněného viditelně vložena mezi reklamními materiály předávanými JUDr. Ondřejem Havlínem,“ napsal do obžaloby státní zástupce Roman Balej.
Suchánek říká, že si už nevzpomíná, zda se ten den s Havlínem na parkovišti před budovou soudu sešel a jestli od něj převzal prospekty s nějakou obálkou. Na přímý dotaz iDNES.cz, zda vzal úplatek, uvedl, že ne.
Havlína před soudem označil za psychopata, žvanila a fabulátora. „Snažil se vytvářet dojem, že něco zařizuje, že je Ferda Mravenec a Brouk Pytlík v jednom. Vymýšlel nějaké sra*ky, omlouvám se za ten výraz,“ reagoval při přehrávání odposlechů obžalovaný státní zástupce, kterému hrozí v případě uznání viny od tří do deseti let vězení.
Řidič měl téměř tři promile
Z dalších důkazů vyplývá, že policisté obvinili Kocura kvůli nehodě, kterou v opilosti způsobil, 24. ledna 2013, deset dnů po údajném předání úplatku Suchánkovi.
Na konci ledna se dostal dokument k žalobci a ten zjistil, že Kocur měl v době havárie téměř tři promile alkoholu. I když na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 2 vládly v té době v některých ohledech nestandardní poměry, zamést pod koberec případ, v němž měl řidič takové množství alkoholu, mohlo být riskantní.
Suchánek 31. ledna volal soudci Havlínovi (který oficiálně neměl s případem nic společného), že „v tom, o čem se bavili“ má obviněný „skoro tři“. „Tak to nech bejt, já bych do toho nešťoural,“ pochopil situaci soudce.
Za peníze prošlo i řízení pod vlivem. Korupce v justici se týká šoférů |
Havlín pak obratem telefonoval Šteflovi. „Volal mi Suchánek. Říkal, ty vole, že už mu to tam přišlo a že měl asi 2,76. Že to je moc, vole. Nedá se nic dělat. Hotovo. Já jsem mu řekl, ať se na to vy*ere a nechá to bejt,“ uzavřel soudce.
Obviněný řidič, podle výpovědi manželky majetný člověk, musel zřejmě již vyplacené všimné oželet. Soudce Havlín v jednom z odposlechů hovořil o tom, že „všichni to dostali a já to neumím vytáhnout nazpátek, to jsme teda uspěchali“, Štefl pak reagoval slovy, že „po Suchánkovi nemůžeme chtít, aby to vrátil, toho budeme potřebovat“, načež Havlín pobaveně odvětil, že „po nás taky ne“, a Štefl dodal: „No, to vůbec“. Kocur byl nakonec odsouzen.
Havlín dosud v hlavním líčení s obžalovaným Suchánkem nevypovídal, omluvil se ze zdravotních důvodů. K soudu by měl přijít na konci března.
Štefl vypovídat odmítl. „Mám důvod k odepření výpovědi, už jsem ji odmítl na policii – vzhledem ke špatným zkušenostem, které jsem získal v průběhu našeho trestního stíhání. Mám důvodnou obavu, že i kdybych tady řekl, že jsem anděl, tak mě státní zastupitelství odstíhá,“ řekl před soudem.
Předseda senátu Libor Holý chce předvolat i Vojtěcha Kocura. Když však měl tento svědek vypovídat v roce 2015 u kladenského soudu (v případu Havlín a spol.), tak to odmítl. Také se bál možného trestního stíhání.
Vykálet se před dveře
Ondřej Havlín, hlavní aktér celé korupční kauzy, se stal soudcem v květnu 1981. V prosinci 1992 si vzal se souhlasem zaměstnavatele neplacené volno a působil jako velvyslanec v Chorvatsku a později v Bulharsku. Z funkce jej v roce 2000 odvolala česká vláda poté, co si na jeho chování dlouhodobě stěžovala bulharská strana. Kritizovala Havlínovy urážlivé výroky, údajně také přejel nohu celníkovi.
Havlín se chtěl vrátit do taláru, vedení Městského soudu v Praze však v souladu s právním stanoviskem Ministerstva spravedlnosti uzavřelo, že mu soudcovský mandát již zanikl, protože pracoval na jiné placené pozici. V roce 2002 si Havlín vymohl návrat do funkce žalobou. Stát mu doplatil na ušlé mzdě zhruba 900 tisíc korun.
V květnu 2012 skončil Havlín před kárným senátem kvůli nátlaku na kolegyni Danielu Reifovou, která soudila případ jeho kamaráda Jana Harangozza obviněného z řízení pod vlivem alkoholu. Havlín se ji snažil přesvědčit, že jde o policejní spiknutí a že je Harangozzo nevinný. Přes elektronický informační systém soudu opakovaně zjišťoval, jak Reifová v případu postupuje.
Když soudkyně muže potrestala, tak se Havlín rozčílil a řekl jí, že to, co udělala, je nekolegiální a že toho bude litovat. Reifová svědčila u kárného senátu v Havlínův neprospěch a soudce odešel s trestem nižšího platu. Od té doby plánoval, že se kolegyni pomstí.
„Chtěl jí natřít dveře výkaly,“ vypověděl Havlínův kolega, soudce Jiří Horký. Podobnou mstu chystal Havlín i vůči své nadřízené – místopředsedkyni obvodního soudu Monice Křikavové. Podle toho, co zachytily odposlechy, se jí chtěl vykálet před dveřmi bytu, nebo si na to někoho najmout.
Z rozsudku Okresního soudu v Kladně vyplývá, že se korupce stala pro Havlína běžnou, naprosto všední záležitostí. V jednom dni dokázal pracovat na nezákonném ovlivnění i tří trestních kauz současně. Rozsudek cituje policejní odposlechy, v nichž Havlín říká: „Já jsem spravedlivej, já nejsem jako jinej, já se dělím spravedlivě, půl na půl“.
Soudce se podle rozsudku otevřeně vyjadřoval o tom, že „občas někomu pomůže s chlastem“ nebo že „to umí bravurně, když chce někdo zastavit stíhání pro chlast, domluví se se státním zástupcem“.
Nyní stíhaný žalobce Suchánek ve své výpovědi popsal, jak měl Havlín ve většině případů soudit. „Přišel obžalovaný a Havlín řekl: Máte štěstí, že je tady slušný státní zástupce. Vy jste to určitě udělal, tak kolik? Rok (vězení) na dva roky (podmíněný odklad), dva roky zákaz řízení, berete to? Ale já (Suchánek) jsem říkal: To je málo. (Havlín:) Tak tři roky? Obžalovaný myslel, že je to konečná, tak nakonec řekl, že ano. (Havlín pak měl říct zapisovatelce:) Tak to, Jarko, napiš. Jarka to napsala a bylo to pravomocný.“
Podle zjištění nadřízených Havlín v letech 2010 až 2012 „opomíjel“ v řadě případů informovat poškozené o tom, že už nařídil hlavní líčení či dokonce vynesl rozsudek. Tím zmařil jejich zákonné právo připojit se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, kterou způsobil pachatel.
„Melouny“ na pražském vrchním soudu
Na podzim roku 2012 se chtěl soudce Havlín dostat z obvodu na Vrchní soud v Praze. Se Šteflem podle odposlechů mluvil o tom, že „tam by teprve udělali prachy“. Havlín zmiňoval svého známého, soudce Zdeňka Sováka (ten odmítl u kladenského soudu vypovídat z obavy před možným trestním stíháním), který měl podle Havlína vydělat na vrchním soudu bokem miliony.
Mluvčí Vrchního soudu v Praze to v roce 2015, když se detaily případu dostaly na veřejnost, označil za nesmysl. „O tom já vůbec nic nevím a necítím se být oprávněn jakkoliv se k tomu vyjadřovat. Měla byste se obrátit na nějaké kvalifikovanější místo,“ řekl tehdy soudce Sovák redaktorce MF DNES, která se ho ptala na možné angažmá v korupční kauze. Pak hned telefonní hovor ukončil.
Například 12. listopadu 2012 vedli Havlín a Štefl rozhovor, během kterého Havlín řekl, že „se sice odstřihne tady (na Praze 2) s těmi řidičáky, ale tam se berou melouny“, čemuž Štefl sekundoval slovy, že „tady bereš šušně, ale (tam) bereš jednou za rok podstatně víc“.
Z odposlechů vyplývá, že Havlínův plán na přesun k vrchnímu soudu hatil tehdejší předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Havlín ho nazýval vulgárními výrazy a přemýšlel, jak by mu znepříjemnil život.
Kariéra soudce Ondřeje Havlína skončila v únoru 2013, kdy si pro něj přišli policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Havlín krátce před tím v telefonu říkal Šteflovi, že si nechá prohlédnout kancelář, zda v ní nemá odposlouchávací zařízení. „Jestli tam něco najdu, tak to bude takovej prů*er v médiích, že to nikdo neviděl,“ hrozil. To možná policejní zátah urychlilo. Pořízené odposlechy se pak staly jedním ze stěžejních důkazů.
Havlín ve své trestní kauze část skutků doznal, hovořil o tom, že šlo o exces, za který se stydí, jímž si zničil život a lituje jej. Připustil, že chtěl kolegyni pokálet dveře. Kladenský soud uzavřel, že Havlín svým prospěchářstvím zcela devalvoval celospolečenský význam soudcovské funkce.
Havlín dostal u Okresního soudu v Kladně 6,5 roku vězení, odvolací Krajský soud v Praze mu trest snížil a to na 5 let a tři měsíce (únor 2016):
Co napsal kladenský soud do rozsudku o soudci Ondřeji Havlínovi:Soudce v rámci rozhodovací činnosti disponuje značným vlivem na životy ostatních osob, požívá důvěry v uplatňování principů spravedlnosti, cti a morálky. Obžalovaný Havlín ve všech těchto ohledech naprosto selhal, ze své funkce učinil prostředek pro majetkové obohacení jiných osob i sebe sama, jakož i prostředek posilování vlastní vlivové sféry, postupoval rozsáhle klientelisticky, zcela bez ohledu na význam a účel svého postavení, bez ohledu na to, jaké hodnoty mají být soudci při výkonu funkce vlastní. Osoby, které jej kontaktovaly v zájmu nezákonného postupu zejména v případech pachatelů trestné činnosti v dopravě, obžalovaného Havlína kontaktovaly zcela suverénně, tedy dobře z dřívějška znalí možností, které se jim u obžalovaného Havlína otevíraly, bez obav z odmítnutí či dokonce hrozby vlastního trestního stíhání. A stejně bezostyšně a cílevědomě se následně choval i obžalovaný Havlín. Přitom se nejednalo o žádné nahodilé, situační selhání, ale o déledobé, soustavné upřednostňování vlastních zájmů, či přeneseně zájmů dalších osob – pachatelů trestné činnosti (!) a zprostředkovatelů těchto „služeb“, obvykle z řad nečestných zástupců advokacie. Veškeré trestné činnosti obžalovaného Havlína je pak vlastní, že se jí dopustil s rozmyslem a v nejtěžší formě zavinění, to jest v přímém úmyslu, jelikož nejenže si coby právně vzdělaná osoba s letitou praxí soudce byl vědom možného ohrožení či porušení zájmů chráněných zákonem, ale obžalovaný Havlín tyto chráněné zájmy porušovat chtěl. Petr Sedlařík, předseda senátu, Okresní soud v Kladně zdroj: rozsudek, 30. 7. 2015 |
