Před deseti lety se Olivie, Jan a Irena zúčastnili poklidného spontánního shromáždění na podporu squattingu. Den ovšem neskončil zcela podle jejich představ. Trojice totiž nakonec skončila na policejní stanici. Tam je společně s dalšími lidmi přivezli policisté ze speciální pořádkové jednotky (SPJ).
Žaloba podaná zadrženými o rok později detailně popisuje hrubé chování policistů vůči účastníkům rozehnaného shromáždění. Lidem v hloučku nadávali, některé donutili lehnout na zem, další museli stát až dvě hodiny u zdi s rukama nad hlavou. Možnost využít toaletu neměli. Zároveň jim žádný z policistů neřekl, co se bude dít dál.
Policisté všechny zadržené nakonec odvezli na policejní stanici bez uvedení důvodu, proč se tak stalo. „Po příchodu na stanici museli poté žalobci jít ponižujícím způsobem – jeden za druhým se sklopenou hlavou, nataženýma rukama se držet ramen osoby před sebou. Přitom byli natáčeni na videokameru,“ píše se v žalobě.
Onen večer skončili všichni v celách. Policisté je propustili až další den, po noci v cele. Bez žádného spánku či komunikaci s jakýmkoli právním zástupcem.
Žaloba pak v následujících řádcích mluví o urážkách a nevhodném chování. Zatímco jednomu ze žalobců podle jeho tvrzení měli policisté říci, že by se měli squatteři a jejich podporovatelé střílet, druhý z nich byl zhruba půl hodiny bezdůvodně připoután k trubce.
Proti postupu policistů se následně ohradili pouze Olivie, Irena a Jan. Ve své žalobě se trojice již deset let domáhá omluvy ze strany orgánů za pochybení. Jejich svědectví ale potvrzuje několik dalších osob, které na policejní stanici skončily také. Jejich svědectví si v minulosti již soudy vyslechly.
Poslední rozsudek v celém případu vydal znovu Obvodní soud pro Prahu 7, podle něhož se má resort trojici omluvit a zaplatit náklady celého řízení. Vůči rozhodnutí se ale ministerstvo vnitra v březnu odvolalo.
„Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, neboť nesouhlasí s tím, jak soud prvního stupně hodnotil žalovanou navržené a v řízení provedené důkazy, respektive k jakým skutkovým závěrům na základě provedených důkazů došel. Ve věci bude nyní rozhodovat odvolací Městský soud v Praze,“ potvrdil infromaci iDNES.cz Adam Rözler z tiskového odboru.
Návrh žádosti o omluvu „Vážený pane, vážený paní, ve dnech 12. a 13. 9. 2009 příslušníci Policie České republiky protiprávně zasáhli do Vašich základních práv a svobod a osobnostních práv především do práva na osobní svobodu a zachování lidské důstojnosti, když bez právního důvodu byl proti Vám proveden zákrok a omezena Vaše osobní svoboda. Za zásah do Vašich práv se Vám tímto omlouváme. |
Podle ministerstva policie žalobce vyzvala, aby zanechali protiprávního jednání. Jejich výzvu ovšem nikdo neuposlechl, a tak policisté mohli zasáhnout.
Podle právničky Zuzany Candiglioty je však odvolání resortu tendenční. „Policie zcela ignoruje další důkazy a svědecké výpovědi, podle kterých žádná výzva dána nebyla a policejní zásah byl bezdůvodný a jeho účelem bylo pouze „potrestat“ účastníky,“ uvedla.
Podle ní tehdy přítomní pouze využili svého práva na svobodu projevu a právo poklidně se shromažďovat. „Namísto toho, aby policie ve spolupráci s ministerstvem učinily nápravná opatření a informovaly o nich veřejnost, ministerstvo se dále nesmyslně odvolává a zvyšuje náklady daňových poplatníků na tento spor,“ dodala.
Lze promlčet právo na omluvu?
Soudy ve sporu také řešily, zda není požadavek na nemajetkovou újmu, a tedy i omluvu, již promlčen. Na to také poukazovala strana ministerstva vnitra. Podle ní také dva žalobci omluvu za neoprávnění připoutání k tyči a neposkytnutí informací a nezdvořilé chování příslušníka policie dostali. A to přímo od Ředitelky Obvodního ředitelství Policie II Zdeňky Brotánkové.
Zatímco soud prvního stupně žalobu již dříve zamítl s ohledem na námitku promlčení, Městský soud v Praze jeho rozsudek zrušil a vrátil mu věc zpět. Podle něj je totiž žádost na omluvu nepodléhá promlčení.
Celý případ doputoval k Nejvyššímu a následně k Ústavnímu soud. Podle závěru Nejvyššího soudu již žalobci nárok na nemajetkovou újmu osobní povahy neměli, Ústavní soud zastal vůči jeho postupu jiný názor. Ve svém nálezu uvedl, že rozsudky nižších soudů bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu a právo na náhradu škody za nemajetkovou újmu. Předchozí rozsudky tak zrušil a vrátil celou věc na začátek.
Úryvek z nálezu Ústavního soudu „Nejvyšší soud v napadeném rozsudku konstatoval, že „omluva je projevem slušnosti, a stát, způsobí-li újmu, by se za ni měl omluvit i nad rámec výslovného požadavku poškozeného [...]. Má-li být stát určitým etalonem chování svých občanů, jeví se být nezbytným, aby námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy osobni povahy v podobě poskytnutí omluvy vznášel z důvodů důležitých, jež odpovídají smyslu a účelu promlčení. Uvedené by mělo platit tím spíše v projednávané věci, kde již stát uznal, že z jeho strany k určitým pochybením došlo, a jedná se o újmu působící událost, jež je občany vnímána jako významná dysfunkce státu (zde nepřiměřený zásah policejních orgánů)“. Nicméně dovolací soud z uvedeného konstatování nevyvodil závěr, že v daném případě je vznesení námitky promlčení ze strany státu v rozporu s dobrými mravy. |
