Ďuričko podal žalobu letos v červnu pod svým novým jménem. „Mám pět dcer, nemám jen jednu. Denně teď přemýšlím o tom, proč jsem dal majetky, které jsem měl, jen té jedné. Uvědomil jsem si, že jsem k tomu byl přinucen. A to neustálými prosbami a hrozbami mé bývalé ženy Zuzany a dcery Nicole,“ říká otevřeně.
Tvrdí, že ho exmanželka a dcera přiměly k přepsání majetku ze tří důvodů. „Měly strach, že zemřu. Že ve vazbě nepřežiju a že se pak budou muset soudit v rámci dědického řízení s ostatními dcerami. Druhým faktorem byl strach, kolik budu platit jako odškodnění pozůstalým (zastřeleného Václava Kočky mladšího – pozn. red.). A třetím to, že mi slibovaly morální podporu. Kdo jiný než rodina by to měl udělat. Zuzana i Nicole mi podporu slíbily veřejně.“
Ve vazbě a pod vlivem deprese se prý unáhleně rozhodl, že jim vyhoví. „Daroval jsem dceři Nicole nejen pozemky a své podíly ve dvou domech, ale i vybavení těchto nemovitostí. Věřil jsem, že mi bude oporou v době, kdy jsem byl ve vězení, ale hlavně až se vrátím.“
Ďuričko uzavřel s dcerou písemnou darovací smlouvu 21. října 2008. V té době trávil ve vazbě druhý týden. Žádné podmínky v souvislosti s darem nestanovil.
Nicole mu v té době psala do věznice láskyplné dopisy, které začínaly oslovením „Milý tatínku“ a končily slovy „S láskou, Nicole“.
V prosinci téhož roku na ni byly nemovitosti v katastru přepsány. Pak začal otec dostávat od dcery stále méně dopisů, až se úplně odmlčela.
Odvolání daru pro nevděk§ 2072 (1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. (2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. § 2073 Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem. § 2074 Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc. § 2075 (1) Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. (2) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. zdroj: Občanský zákoník |
„Byly měsíce, kdy jsem neměl peníze ani na zubní pastu. Žebral jsem u spoluvězňů, abych si mohl vyčistit zuby. Daroval jsem jí takové majetky a neposlala mi ani balíček.“
Na dceru přesto nezanevřel. „Psal jsem jí ke každým narozeninám i k Vánocům. Bez odezvy. Kontaktoval jsem ji, když jsem vyšel z vězení. Věřil jsem, že se sejdeme a že se zeptá – táto, jak se máš, co potřebuješ? Nestalo se.“
Další ránou pro něj bylo zjištění, že si Nicole změnila příjmení. „Cenil jsem si toho, že se moje dcera jmenuje po mně, že to byla Nicole Ďuričková. Najednou jsem zjistil, že se přejmenovala, aniž by mi to řekla. Byla to potupa, zrada, šok. Dodneška se s tím nemohu smířit,“ vysvětloval Ďuričko před soudem, který žalobu řeší.
„Když to byl takový šok – ta ztráta jména, proč jste se sám přejmenoval?“ chtěl vědět právní zástupce jeho dcery.
„Snažil jsem se odstřihnout od médií a hlavně od minulosti, abych mohl žít dál. Po propuštění jsem ve spolupráci s mediační službou absolvoval dvacet pohovorů a vždycky jsem narazil na minulost, na to jméno. Byl jsem skoro čtyři měsíce bez práce. Všichni se mě báli zaměstnat. Nemohl jsem pracovat ani jako řidič v Tescu nebo taxikář. Proto jsem se rozhodl pro změnu jména. A fungovalo to. Našel jsem si dvě zaměstnání. Do doby, než média zveřejnila, že jsem jméno změnil. Znovu jsem přišel o práci a nezbylo mi, než opustit tuto republiku. Myslím pracovně, jinak tady pořád žiju,“ reagoval Ďuričko.
„Když říkáte, že tím důvodem je smazat minulost, má na totéž právo vaše dcera?“ zajímalo advokáta. „Stačilo, kdyby mi to řekla, kdyby se zeptala. Souhlasil bych s tím. Vadí mi, že jsem to musel zjistit sám,“ odpověděl Ďuričko.
Ďuričkovy dceryAdriana - je nejmladší, narodila se v prosinci 2008, v době, kdy byl ve vazbě. "Uhájila si tátu ve škole, před kamarádkami. Pravidelně se vídáme, chodíme třeba do aquacentra. Jsem pyšný, že ji mám, že mi říká táto,“ popisuje Ďuričko. Souhlasil se změnou jejího příjmení, aby neměla v životě problémy. Anna - ročník 2004. S touto čtrnáctiletou dcerou se Ďuričko také vídá. I na její přejmenování kývl. Nicole - narozená v roce 1990. Studovala Literární akademii v Praze. Věnuje se psaní, fotografování, zajímá se o filosofii.  Ďuričko jí před deseti lety daroval svůj majetek a nyní se s ní soudí. V kontaktu nejsou. Martina - ročník 1974. „Martina má opravdu chronický strach z vendety (pomsty klanu Kočkových). Bojí se o svoji dceru. Žije v utajení, ale internetový kontakt s ní mám. Když se máme setkat, tak jenom v zahraničí,“ říká o ní Ďuričko. Yveta - narozená v roce 1971. Ďuričkova nejstarší dcera je veřejně činná. Kandidovala v Praze 13 za ANO 2011. Ve volbách uspěla, je zastupitelkou. S otcem je v kontaktu. |
V dubnu 2017, půl roku před tím, než byl na podmínku propuštěn z věznice, požádal dopisem dceru o finanční dar, aby měl nějaké peníze do začátku. „Milá Nicole... postupuji krok za krokem k vytoužené svobodě. V této souvislosti tě prosím o poskytnutí částky 300 tisíc korun na můj vězeňský účet. Tímto darem mi pomůžeš začít znovu, jinak a jinde. Nerad ti to připomínám, ale když mi bylo ve vazební věznici Pankrác nejhůř, daroval jsem ti podíly v nemovitostech za minimálně 10 milionů korun. Zasláním tohoto daru (300 tisíc korun) uzavřeme navždy kapitolu mého daru tobě,“ napsal Ďuričko.
Dcera peníze neposlala. Nereagovala, ani když vyšel z vězení. „Myslel jsem, že ji vyburcuji k nějakému kontaktu. Napsal jsem jí svůj e-mail i telefon. Čekal jsem, že se se mnou spojí, ale neozvala se. Pomohli mi všichni ostatní, jen ona ne.“
Nicole podle něj nezajímalo ani to, když umírali jeho rodiče, tedy její babička s dědečkem. „Přestože to věděla, tak je nenavštívila v nemocnici. Nepřišla jim ani na pohřeb.“ Letos v říjnu, když slavil 65. narozeniny, čekal, zda mu dcera popřeje. „Nevzpomněla si,“ konstatoval zklamaně.
„Opravdu to cítím jako morální újmu. Co víc mi může ublížit? Bral jsem ji jako vyvolenou. Věřil jsem, že mě dochová jako tátu. Nevím, co se stalo. Doufám, že soud to objasní,“ prohlásil v jednací síni Ďuričko.
„Ona to ve svém vyjádření vysvětluje tak, že věřila, že to (střelba na Kočku mladšího – pozn. red.) nebyl úmyslný trestný čin, a pak zjistila, že byl,“ řekla Ďuričkovi soudkyně Zuzana Barochová. – „A z čeho to zjistila?“ – „Z toho, že jste byl odsouzen. Vaše dcera vám to nevysvětlila?“ – „Ne, nikdy. V hlavě mám teorii, proč se tak stalo, ale tu si musím nechat pro sebe,“ uvedl.
„Trápím se tím. Nemohu se s tím smířit. Mám dcery, které mě zvou do rodiny, k vnoučatům, mohu s nimi být o svátcích a narozeninách. A těm jsem nic nedal. Daroval jsem všechno jedné dceři. Byla to nespravedlnost a přeji si tuto chybu, kterou jsem udělal pod tlakem, napravit,“ zopakoval Ďuričko.
Od soudu odcházel zklamaný. Věřil, že se aspoň tady potká s Nicole a že mu všechno vysvětlí.
Svůj podíl v těchto dvou domech na pražském Břevnově daroval Ďuričko dceři Nicole
Štáb iDNES.tv se za jeho dcerou vypravil, aby se jí zeptal, jestli chce na žalobu nějak reagovat. „Promiňte, ne, děkuji,“ řekla z reproduktoru domovního telefonu a hned zavěsila.
Předtím než soudkyně ve sporu rozhodne, chce vyslechnout svědky a přečíst dopisy, které psal otec dceři z vězení.
Tři výstřely, jeden do srdce
Proč měl Ďuričko na večírku pistoli:„V práci jsem dlouze přemýšlel, zda si s sebou zbraň vezmu. Normálně ji nechávám v trezoru. Zřejmě intuice mi řekla, vem si ji sebou, budeš ji potřebovat. Bezmyšlenkovitě jsem poslechl svůj vnitřní hlas a pistoli jsem si na večírek vzal. Náš osud byl zpečetěn.“ |
Bohumír Ďuričko se před deseti lety – 9. října 2008 – účastnil v pražské vinárně Monarch křtu knihy Jiřího Paroubka „Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata“. Křest skončil kolem 22. hodiny a následoval večírek.
Ďuričko tvrdí, že se s těhotnou přítelkyní později posadili ke stolu, u kterého byl Václav Kočka starší spolu s podnikatelem a sponzorem sociální demokracie Vratislavem Šlajerem.
„Dohadovali se o tom, kdo dává víc peněz politickým stranám. Oba byli neskutečně opilí. Bavili se o tom, jak si za prachy u politických stran všechno koupí. Mluvili dokonce o milionech a o tom, jakým způsobem to dělají. Šlo nejen o sociální demokracii, ale i o další strany,“ vzpomínal Ďuričko.
Jeho přítelkyně už chtěla odejít, když se na něj starý Kočka údajně obrátil a vmetl mu do obličeje, že ho tamní společnost trpí jen proto, že si to přeje Paroubek.
Paroubkův kamarádOd hoteliéra Bohumíra Ďurička se tehdejší šéf ČSSD Jiří Paroubek po vraždě Kočky distancoval: „Nebyl mým přítelem,“ řekl den po střelbě. Kdy se spolu seznámili, v tom se výrazně liší. Paroubek v říjnu 2008 tvrdil, že Ďurička poprvé potkal v roce 1999, kdy působil jako ekonomický náměstek na pražském magistrátu. Jenže Ďuričko, provozovatel pražského hotelu AXA, o tři roky dříve v rozhovoru pro MF DNES detailně popisoval dlouhé přátelství. Seznámili se prý ještě před pádem komunistického režimu, na konci 80. let. Jiří Paroubek byl tehdy náměstkem ředitele státního podniku Restaurace a jídelny. „Často jsme se potkávali. A pokračovalo to také po roce 1990, protože já jsem si od Restaurací a jídelen pronajímal množství různých podniků,“ vyprávěl Ďuričko. Pochlubil se také tím, že se s Paroubkem navštěvovali o Vánocích a slavili společně narozeniny. Jejich vztah se změnil v roce 2005, kdy se Paroubek stal premiérem a na Ďurička prasklo, že byl v minulosti agentem StB. „Od roku 2005 jsme se s výjimkou několika víceméně náhodných společenských událostí nesetkávali. Nikdy jsem s ním také netrávil dovolenou,“ zdůraznil po vraždě v baru Monarch Jiří Paroubek. zdroj: MF DNES, 11. 10. 2008 |
„Já pak prohlásil: Kdybych točil kolotoče, tak bych měl taky prachy jako vy. Neuvědomil jsem si, že to světské může urazit. Starý Kočka se zvedl a odešel k baru. Myslel jsem, že jde pro další vodku. On se mě ale vydal ztrestat. Vrátil se se synem Václavem,“ tvrdil Ďuričko.
Mladý Kočka zařval, že nenechá tátu urážet a udeřil hoteliéra pěstí. „Byla to rána profesionála. Začala mi zevnitř krvácet pusa. Postavil jsem se a vytáhl pistoli. Myslel jsem, že to tím skončí. Místo vysvětlení jsem dostal druhou ránu a spadl na bříško mé přítelkyně. Jsem přesvědčený, že mě chtěl Kočka odzbrojit nebo zabít. Začal jsem krvácet, přítelkyně mi držela hlavu. Musel jsem ochránit tři životy, tak jsem začal střílet. Vůbec si nepamatuji, že jsem ho trefil. Přítelkyně mi říkala: Bohumírku, cos to udělal? Zničil jsi nám život.“
Ze zbraně vyšly tři výstřely. Ďuričko zasáhl mladého Kočku do srdce, do ledviny a vedle lopatky.
„Pan Ďuričko se buď zbláznil, anebo se zcela chladnokrevně začíná přehrávat do role oběti, aby si, když už svůj zrůdný čin nemůže nijak odčinit, prostřednictvím médií naklonil veřejnost a získal shovívavost soudu. Vrahem je a vrahem zůstane,“ reagoval před lety na Ďuričkovu verzi Jan Kočka, bratr zastřeleného Václava.
Po rozsudku mohl mluvit se dvěma lidmi, vybral si otce a dceru (duben 2009):
Za vraždu poslal soud Ďurička v dubnu 2009 do vězení na 12,5 roku. Pozůstalé také musel odškodnit částkou 700 tisíc korun. Ďuričko byl v době vyšetřování případu i hlavního líčení jedním z nejstřeženějších lidí v Česku. „Ve věznici mám režim s maximální ostrahou. Nemám téměř žádný kontakt s ostatními vězni. Mají strach o můj život,“ psal tehdy z cely (podrobněji v článcích Žiju v neprůstřelné vestě a Vězni mi přezdívají chodících 10 milionů).
Když mě mají zastřelit, ať to udělají hned, řekl Ďuričko u soudu na jaře 2015:
V roce 2015 žádal neúspěšně o obnovu procesu. 30. října 2017 byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn. Z původně uloženého trestu si odpykal devět let.
Pobyt na svobodě mu soud svázal řadou regulí. Ďuričko se nesmí během sedmileté zkušební doby dopustit žádného přestupku či trestného činu, pít alkohol a nosit zbraň. Má také zakázáno kontaktovat rodinu Kočkových.
