,,Jsem rád, že to jede. Bál jsem se, že se nesvezu,“ řekl malý David, který výpadek elektřiny sledoval se strachem a slzami v očích.
Skluzavka se vinula na kopci Nového Hradce dolů do Pod Strání. Po příchodu museli všichni návštěvníci podepsat souhlas o možném riziku a vyzvednout si za vratnou kauci kruh: malý nebo velký. Přesto se našlo několik odvážlivců, kteří jeli „po zadku.“
Po vyšplhání na kopec čekal všechny včetně mě nepříjemný pohled, a to na frontu, která se půlila. Svou misi na sklouznutí jsem tedy po několika krocích v kopci zakončila za nafukovací želvou. Po deseti minutách jsem boj vzdala a přešla jsem do druhé fronty, která se zdála rychlejší variantou.
Při svém čekání mě několikrát ošplouchla voda z hadice, která popoháněla jezdce na skluzavce. Po dvaceti minutách na přímém slunci jsem už konečně viděla start a mé naděje na sklouznutí se zvětšily. „Oni tam na začátku hodně předbíhají,“ komentovala čekání Vendula s nafukovacím lehátkem v ruce.
Je pravdou, že někteří neměli slitování a několikametrové zástupy bez povšimnutí předběhli. Mezi tím jsem periferně sledovala nafukovací želvu z druhé fronty a přemýšlela nad tím, zda by to tam nebylo rychlejší.
Po třiceti minutách přišel dlouho očekávaný moment. Přede mnou zbylo pouze několik lidí. Několik sjezdařů se neudrželo na dráze a vylétlo z ní. ,,Pojedu hlavou dolů, to bude rychlejší,“ řekla malá Klára ve frontě. Já její odvahu nesdílela a zasedla jsem do kruhu nohama napřed.
Před rozjezdem jsem si stihla všimnout, že ve vedlejší dráze se na start připravila nafukovací želva, takže jsme vyrazili na stejno. V tu chvíli mi do zad narazil proud vody z hasičské hadice a já se řítila dolů. První metry bylo všechno v pořádku, ale ke konci jsem se točila a svou jízdu zakončila několik metrů od cíle. „Bylo to super, chtěl bych tady být až do večera,“ spokojeně hlásal Vašek. Když v tom ho maminka upozornila, že s tím nemá počítat.
Nedělní klouzání bylo kvůli výpadkům posunuto až do 19. hodin.
