S nečekanou krizovou situací se může setkat každý, ať už jde o dopravní nehodu, nebo třeba nedávné napadení číšníka v pražské restauraci. Zásadní je, jestli se v takovém případě dokážeme zachovat správně.
Právě tím se zabývá psycholog, soudní znalec a expert na chování ve vypjatých situacích Radek Ptáček. V Rozstřelu mluvil mimo jiné o tom, zda se dá chování v krizových momentech natrénovat.
Mozek policistů a hasičů se podle něj od mozku jiných lidí neliší, reaguje stejně. Rozdíl je v tom, že profesionálové v krizové situaci nezaváhají a jednají rychle. Mají totiž díky tréninku okamžitě k dispozici různé vzorce chování, po kterých mohou sáhnout. „Tréninkem lze ovlivnit i fyziologické procesy jako je vysoký tlak, dušení, třas,“ řekl psycholog.
Mozek si lze představit jako knihovnu situací, které jsme už zažili. Když se člověk dostane do situace, kterou ještě nezná, jeho mozek nemůže najít vhodnou knihu. V tu chvíli pocítíme úzkost, strach a to vede k iracionálnímu chování. Nad naším jednáním přebírají kontrolu ty části mozku, které jsou vývojově starší a iracionální. Vypukne panika.
Někdo pláče, někdo „dělá mrtvého“
Zpravidla nastanou dva typy reakcí. Někteří lidé lidé ztuhnou, „dělají mrtvého“. Jiní křičí, brečí, pobíhají. Chovají se sice aktivně, ale rovněž neúčelně.
Jediný způsob, jak to lze ovlivnit, je nácvik. Pokud budeme vědět, do jakých situací se můžeme dostat a jak v dané chvíli můžeme jednat, panice se dá zabránit. Mozek bude mít na výběr dostatečně velké množství vhodných reakcí.
Je to stejné, jako když na našeho předka vyskočil z křoví medvěd. To byla situace, na kterou mohl být připraven. Věděl, že může buďto utíkat, nebo bojovat. Kdyby však z roští vyběhla neobvykle velká skupina medvědů, neměl by pro takové ohrožení žádný použitelný vzorec chování. Zpanikařil by.
Radek Ptáček Dlouhodobě se věnuje zejména klinické a forenzní psychologii. Působí na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a University of New York in Prague, je vedoucím oddělení vzdělávání České lékařské komory. Vyučoval také na Policejní akademii České republiky. Je rovněž členem redakční rady několika mezinárodních vědeckých časopisů, vydal řadu výzkumných prací a publikací. |
Jinými slovy – pokud se staneme svědky nehody, kde došlo k promáčknutí blatníku a lehkému zranění, nejspíš neztuhneme ani se nerozpláčeme. Ihned ošetříme ránu a s mírným rozčilením obhlédneme škody na autě. Ale pokud dojde k hromadné havárii se spoustou mrtvých, náš mozek nebude mít k dispozici žádnou vhodnou knihu, žádný scénář jednání. Zato policisté, hasiči nebo vojáci mají v hlavě příslušný vzorec jednání i pro podobně dramatické chvíle. Ani oni však nemohou být připraveni na všechno.
Podle Ptáčka se zkrátka na některé situace ani tréninkem dokonale připravit nelze - ten dokáže pouze umenšit stres a omezit nevhodné reakce. Do této kategorie patří například teroristický útok. Jde o zážitek, který přesahuje lidskou zkušenost.
Ani pro pobyt ve velkých složitých budovách není podle experta člověk přirozeně uzpůsoben. Měli bychom si proto vytvořit návyk a v zájmu vlastní bezpečnosti pozorovat své okolí jinýma očima. V davu lidí, v kině či obchodním středisku je třeba podle Ptáčka průběžně promýšlet, co bychom mohli udělat, kdyby nastala ohrožující situace. Tím rozšíříme svou „knihovnu vzorců chování“ v našem mozku. A zvýšíme tak pravděpodobnost, že se vhodně adaptujeme na neznámou situaci a dokážeme přežít.
Celý rozhovor s Radkem Ptáčkem:
