Zatímco ostatní mezinárodní ropné společnosti včetně těch čínských dávají od vysoce rizikové země ruce pryč a zavírají své kanceláře v Caracasu, Rosněfť svoji pobočku rozšířila o jedno patro a do země zmítané násilnostmi posílá další personál. „Rusové využívají toho, že Venezuela je naprosto na dně,“ řekl agentuře Reuters nejmenovaný západní diplomat obeznámený s místním ropným byznysem.
Ruský gigant v současnosti drží podíly v pěti velkých venezuelských ropných projektech a státní společnost Petroleos de Venezuela (PDVSA) jí nabízí podíly v dalších devíti nalezištích. Pět z nich se nachází v deltě řeky Orinoko, nejvýnosnějším nalezišti černého zlata v zemi.
Rosněfť také v poslední době získala pozici prostředníka při prodeji venezuelské ropy do světa. Denně ji prodá asi 225 000 barelů, tedy asi 13 procent veškerého exportu země s největšími zásobami ropy na světě.
Rusové při dnešních cenách ročně přeprodají venezuelskou ropu v hodnotě 3,6 miliardy dolarů. Z interních dokumentů PDVSA vyplývá, že Rosněfť většinu ropy posílá skrze další obchodníky do rafinerií v USA a brzy začne dodávat venezuelskou ropu indické rafinérské společnosti Essar, která se tak stane druhým největším klientem PDVSA v Indii.
Ruský žralok
Reportéři agentury Reuters spočítali, že Rusko za posledních jedenáct let poskytlo Venezuele půjčky v celkové výši 17 miliard dolarů. Rosněfť jen letos v dubnu poslala PDVSA miliardu dolarů za příslib budoucích dodávek ropy. Caracas peníze nejméně ve dvou případech použil pro splacení nejpalčivějších dluhů a odvrácení hrozícího bankrotu.
Venezuelská krizeVALENCIA: Pokus o vojenskou vzpouru LUISA ORTEGOVÁ: Maduro se zbavil vzpurné prokurátorky CARACAS: Madurův parlament poprvé zasedl ANALÝZA: Jak přivést ropnou velmoc na mizinu OBRAZEM: Pestré štíty demonstrantů KORUPCE: Na hladu vydělává armáda |
Peníze z Ruska jsou pro režim venezuelského prezidenta Nicoláse Madura nepostradatelné - potřebuje je na splátky dluhopisů či dovoz nedostatkových potravin a léků.
Vláda kvůli pádu cen ropy nemá ani na provoz ropných polí, rafinerií, přístavů a tankerů, takže země v první polovině letošního roku vyvezla nejméně ropy za 27 let. Země se tak čím dál více propadá do závislosti na ruských půjčkách.
Venezuelská opozice tvrdí, že Rusko se v této situaci chová jako predátor. „Rosněfť této situace zcela určitě využívá. Vědí, že tu je slabá vláda, která zoufale potřebuje peníze - chovají se jako žraloci,“ řekl reportérům Reuters místopřeseda výboru pro energetiku v opozicí ovládaném Národním shromáždění Elias Matta.
Experti jeho slova potvrzují. „Rusové si berou všechno, co mají,“ okomentoval situaci Venezuelců nejmenovaný obchodník s ropou, který často jedná s PDVSA.
Suchoje za ropu
Ruské angažmá ve Venezuele začalo v roce 2006, kdy Spojené státy odmítly vládě Huga Cháveze dodávat náhradní díly na stíhací stroje F-16. Socialistický lídr se proto obrátil na Moskvu a výměnou za ropu v hodnotě čtyř miliard dolarů pořídil stíhací letouny suchoj, helikoptéry a tanky.
Igor SečinVelitel ruského ropného impéria, který se sankcím vysmívá |
Obchodní svazky mezi Moskvou a Caracasem mají i osobní rovinu. Ředitel Rosněfti Igor Sečin je vystudovaný lingvista, který kdysi působil jako vojenský překladatel v Brazílii a má slabost pro jihoamerické revolucionáře. Muž, který patří do nejužšího mocenského kruhu Vladimira Putina, měl svého času dokonce zajištěnou přímou linku do kanceláře Huga Cháveze.
Rusko dnes podle agentury Reuters využívá venezuelské krize, aby výhodně pořídilo podíly v ropných projektech, na kterých v dlouhodobém horizontu mnohonásobně vydělá.
Tato strategie ale má svá rizika. Řada energetických společností si dodnes pamatuje na rok 2007, kdy Chávez znárodnil jejich ropné vrty. Pokud socialistický režim padne, mohla by vláda vedená současnou opozicí dohody s Ruskem anulovat. Maduro si totiž letos v březnu Ústavním soudem nechal potvrdit, že k uzavírání ropných dohod nepotřebuje souhlas parlamentu ovládaného opozicí.
Problémem by mohly být také sankce z roku 2014, které americkým firmám zakazují uzavírat obchody s Igorem Sečinem. Například ropný projekt Petropiar, v němž by Rosněfť měla získat desetiprocentní podíl v hodnotě 600 až 800 milionů dolarů, vlastní ze třetiny americká firma Chevron. Ta už svým manažerům doporučila, aby sankce bedlivě dodržovali a vyhnuli se kontaktu se sankcionovanými osobami.
