Extremisté v tomto období uspořádali 145 akcí, což bylo o 54 víc než ve stejném období loňského roku. Z toho 37 akcí bylo spojeno s extrémní pravicí, 108 připadalo na levicové skupiny.
Vnitro zaznamenalo u extrémní levice dynamický vývoj. Různé skupiny se mobilizovaly kvůli domácím i zahraničním událostem, mezi které patřila například podpora vězněných kolegů nebo přípravy na summit G20. „Taktika řady aktivistů z krajně levicového spektra, především anarchistů, spočívá v tom, že využívají aktuálních reálných společenských problémů k prezentaci vlastní ideologie a k uskutečňování přímých, někdy i násilných akcí,“ uvedlo vnitro.
Podle zprávy se tím anarchisté snaží zastínit podstatu hnutí a chtějí se ukázat v lepším světle před možnými sympatizanty. „Celá levicově extremistická scéna se dlouhodobě potýká s vyčpělostí témat a s nezájmem širší veřejnosti. Snaží se proto nacházet nové způsoby mobilizace,“ uvedlo vnitro.
Na protesty v Německu se podle vnitra připravovali anarchisté i další levicově extremistické iniciativy a hnutí, i když bylo zřejmé, že se protesty neobejdou bez násilností.
Pohlceni konspiračními teoriemi
Pravicově extremistická scéna zůstala podle vnitra ve druhém čtvrtletí rozdělená na marginální politické strany. Zejména šlo o Dělnickou stranu sociální spravedlnosti a Národní demokracii. Obě strany podle vnitra poznamenal nedávný rozmach populistických skupin zaměřených na rétoriku proti islámu a migrantům. „V rámci těchto dvou už tradičních stran bylo možné registrovat silnou nelibost vůči uskupením, která veřejně působí kratší dobu, ale získala si dočasně silnější podporu,“ stojí ve zprávě vnitra.
Roztříštěnost pravicově extremistické scény, kterou podle vnitra charakterizuje atmosféra nedůvěry či osobních nepřátelství, ovlivnila i neonacistické spektrum. „Velká část neonacistické scény byla pohlcena různými konspiračními teoriemi. Zároveň se nedokázala vnitřně srovnat s proruskou nebo proputinovskou orientací části pravicově extremistických aktivistů,“ napsalo vnitro.
Neonacisté podle expertů většinou rezignovali na aktivity ve veřejné sféře a snažili se místo toho organizovat koncerty tzv. white power hudby. Ve druhém čtvrtletí byly zaznamenány tři koncerty, jeden byl zrušen. „Tyto koncerty měly vždy silný mobilizační potenciál a dokázaly neonacistické kolektivy silně stmelovat,“ upozornilo vnitro.
