Bývalý neoficiální poradce premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík dostal v úterý už podruhé trest vězení za podvod – tedy za to, že si řekl o „třikrát šest milionů eur“ za pokračování kontraktu zbrojovky Steyr s českou vládou.
Možná zajímavější než samotný, trochu očekávaný verdikt byla však Dalíkova upřímná zpověď před soudem.
Dalík půjde na pět let do vězení. Nepomohla mu ani změna výpovědi |
Bezelstně se totiž ve slabé chvilce přiznal k politickému klientelismu, ze kterého byla „obžalovaná“ celá éra vlády ODS v letech 2006 až 2010.
Dalo by se říci, že se stalo něco, na co jsme deset let čekali.
Nechám tedy promluvit Dalíka samotného: Začal tím, jaký měl vliv na Topolánka.
Ukázal to na pěkném detailu. Nebyl žádným formálním poradcem a šéfem kanceláře, i když mu to Topolánek původně nabízel. Dokonce pak zůstala do konce Topolánkova funkčního období na Úřadu vlády „Dalíkova“ neobsazená kancelář s jeho jmenovkou, kterou už tam měl přichystanou. Jenže práci šéfa poradců stejně dělal. Rozhovořil se o tom, že byl u schůzek, kde se vybírali ministři, a při dalších podobných. Docela příznačné je i jeho líčení, že když šel na schůzku kvůli pandurům, rakouští manažeři se sice chvíli divili, že nemá žádnou oficiální funkci, ale vzápětí to skousli. Jeho funkce byla prostě „Marek Dalík“. To stačilo.
Dalíkův nový deal
Dalík se v úterý částečně přiznal, že požadavek na 18 milionů eur na schůzce padl. Vyslovil ho slovenský lobbista Miroslav Výboh a Dalík jen přitakal. Pomáhal při lobbování za pandury, údajně se na to připravovala i smlouva, a cítil, že by měl nějakou odměnu dostat.
Přísedící soudního senátu se ho pak celkem nevinně zeptal: „A co byste tedy dělal v rámci té smlouvy na lobbing za pandury, kdyby zbrojovka ty peníze zaplatila?“
Dalík bez váhání odpověděl: „Komunikaci s veřejností, vysvětlování toho kontraktu. Pro ten kontrakt bych použil svou PR firmu New Deal Communications.“
Stop. Marek Dalík by jako člověk s jmenovkou na Úřadu vlády samozřejmě nic takového neměl. Mít firmu na public relations a přes ni „prát“ peníze, které inkasoval jako dveřník Mirka Topolánka. To je přece to neetické chování a střet zájmů.
Právě tohle se všichni kritici snažili Dalíkovi celé roky dokázat a teď o tom mluví najednou on sám.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad Dalíkem kvůli právní kvalifikaci |
Mluví o tom mimochodem Marek Dalík, jehož zbohatnutí v Topolánkově éře bylo vždycky tak trochu záhadné.
Mám pořád v paměti, jak jsme se ho dokola ptali, co přesně dělá jeho firma New Deal Communications, a on to nikdy nechtěl prozradit.
Jindy odrážel otázky arogantně větami typu: „Polibte mi šos. Jsem soukromá osoba a můžu si dělat, co chci“ (psali jsme zde).
Dalík, jak ukázala jeho včerejší zpověď, samozřejmě žádnou „soukromou osobou“ nebyl, a když, tak jen účelově. Jeho podivná mise byla jasným selháním premiéra Mirka Topolánka. Jenže ve světě, kde žil Marek Dalík, bylo tohle asi naprosto normální, a možná i proto se teď tak bezelstně rozpovídal.
Za pozornost stojí ještě jedna pasáž Dalíkovy úterní zpovědi. Patnáct let až do roku 2011 platil zákon, bez kterého by „kauza Dalík“ nikdy nevznikla. Stát totiž musel povinně nakupovat zbraně přes prostředníky.
Každá vláda má svou firmu
Za vlád ČSSD byla tím prostředníkem firma PAMCO zbrojaře Pavla Musely. Zvídavý přísedící u soudu se včera opět docela nevinně ptal Dalíka, co vlastně tito „prostředníci“ dělali a za co si zasloužili svoje peníze?
Dalík nejprve odpověděl, že dělali třeba překlady a právní služby. Řeklo by se odborné záležitosti.
Jenže po chvíli začal mluvit o tom, že výběr téhle zprostředkovatelské firmy je věcí ryze politickou, a proto měl Muselu vystřídat Miroslav Výboh – ten, který si podle Dalíka pak řekl o „třikrát šest milionů eur“. A protože přísedící se úplně nechytal, proč by se zbrojařské firmy měly střídat, Dalík mu to vysvětlil ještě detailněji. Dokonce přímo řekl, že jako měla sociálnědemokratická vláda „svou“ firmu pro zbrojní zakázky, tak následující vláda ODS měla přece také svou.
Kauzy Rath či Dalík ukazují, že jsou soudy pečlivé, řekl v Rozstřelu soudce |
Jinými slovy, nešlo o to, jestli zbrojaři rozuměli tankům a puškám, ale o to, kdo byl kamarád kterého politika. A to také není samozřejmě správně.
Kauza Dalík také znovu ukazuje, jak tenká je v Česku hranice mezi lobbingem a korupcí a mezi provizí a úplatkem.
Abych osvětlil titulek, soud, který se konal zdánlivě kvůli deset let staré a pro leckoho už zapadlé kauze, má velký přesah i do dneška.
Pravděpodobný vítěz příštích voleb Andrej Babiš často vzkazuje tradičním stranám jako ODS a ČSSD: „To vy jste mě stvořily.“ Má na mysli evidentně to, že chování straníků natolik naštvalo voliče, že začali podporovat jeho.
Včera jsem si na to vzpomněl, protože Babiše určitě pomáhal „stvořit“ i Marek Dalík.
Kauza Dalík znovu ukazuje, jak tenká je v Česku hranice mezi lobbingem a korupcí.
