1. Do košíku, do košíku a zase do košíku
Může se to opakovat tisíckrát... A beztak se vždy najde někdo, kdo jde jen tak na procházku, uvidí houby, nedokáže odolat, vytáhne z kapsy sáček na psí hromádku (případně látkovou tašku, svlékne košili) a naplní ho až k prasknutí.
Jestli jsou obsahem třeba babky (hřib žlutomasý), donese domů jen zapařenou houbovou kaši. Ale ani pevnějším plodnicím nedělá pobyt v igelitu dobře – rychle se v nich množí mikroorganismy a z jedlé houby se pak mění v původce nepříjemných žaludečních a střevních obtíží. Že s sebou košík nemáte? Nevadí – vraťte se pro něj a udělejte si ještě jednu vycházku.
2. Ráno, v poledne i večer
Konzervativní houbaři vstávají ve čtyři hodiny ráno, aby byli v lese první. Jestli patříte k těm, kdo se opravdově probudí až pár hodin po zazvonění budíku, není tenhle závod nic pro vás. Utěšit vás může to, že v lese je příjemný chládek celý den. Pokud je les vyprahlý, tak tam tou dobou nerostou houby. A ještě rada: při hledání hub jděte tak, abyste měli slunce v zádech. Lépe je tak uvidíte.
3. Co neznáte, nechte být
Základní pravidlo přeživšího houbaře je: „sbírám, jen co znám“.
Poznáte české houby? |
„Jestli se chcete vzdělávat, neznámé houby vyfoťte v jejich přirozeném prostředí a jako vzorek vezměte dvě celé, neořezané plodnice – jednu mladší, druhou ,dospělou‘. S těmi pak zajděte za zkušenějším houbařem či do mykologické poradny,“ doporučuje Tereza Tejklová z České mykologické společnosti.
Dobrý způsob je jít do lesa se dvěma košíky (když je vás víc) a do jednoho dávat houby na smaženici, do druhého případné vzorky ke zkoumání.
4. Trhat, kroutit nebo řezat?
Hodně sporů se vede na téma, jak houby dostat ze země do košíku. Nejvíc příznivců má jemné vykroucení. Co je ale nesmírně důležité: snažte se při sběru co nejméně poškodit podhoubí. To se děje nejen hrubým vytržením plodnice z půdy, ale i zuřivým prohledáváním nejbližšího okolí, jestli houba někde nemá „bratříčka“. Dupáním všude okolo (případně rozrýváním naleziště rukama či holí) lidé škodí podhoubí nejvíce.
5. Plný košík, prázdný talíř?
I když ponesete z lesa plný košík hřibů, může se stát, že smaženice nakonec nebude. Lidé se totiž často chtějí pochlubit bohatým nálezem a seberou i houby, které jsou již za zenitem své životnosti. „Neváhejte proto plodnice ještě v lese rozkrojit, abyste se zbytečně nevláčeli s červivými houbami, prohlédněte si, zda plodnice není rozmáčená, či dokonce z části plesnivá,“ doporučuje Tereza Tejklová.
I celkové očištění je vhodné udělat hned v lese – většina lidí houby sice ráda sbírá, ale čištění a krájení doma dělá ten, kdo si vylosuje krátkou slámku.
6. Houby k večeři? A s pivem?
Pokrájené houby zpracujte brzy – v lednici sice chvíli vydrží, ale sníst byste je měli nejpozději následující den. Často se vedou diskuse, zda jsou houby vhodnou večeří. Houby samotné těžké nejsou, ale obvykle je připravujeme na tuku, s vejci... Jako jídlo na dobrou noc tedy příliš vhodné nebudou. Večeříte-li však v šest a spát jdete o půlnoci, nemělo by houbové dobrotě nic bránit.
Komplikaci by nemělo způsobit ani to, když zapijete houbový pokrm pivem nebo sklenkou vína, tedy pokud jste neměli smaženici z hnojníků inkoustových. V kombinaci s alkoholem vyvolávají silné zvracení.
7. Pojistka pro případ průšvihu
Kde hledat informaceToxikologické informační středisko
Česká mykologická společnost
|
Daniela Pelcová z Toxikologického informačního střediska doporučuje vyfotit si houby, které budete jíst. Pro jistotu. A nejste-li kovaní houboznalci, přidáme ještě radu na závěr: nevyškrabujte pánvičku až do dna. Nechte si v lednici z každého houbového jídla alespoň lžíci – v případě následné nevolnosti je z nich možné určit příčinu. Jestli je vám po houbách špatně, jeďte k lékaři! Lépe zbytečně plašit, než nevolnost podcenit.
