Miroslav Janek je muž mnoha profesí. Ovládá kameru i režii, natočil desítky dokumentů. Dva z nich vznikly také v Ostravě: Industriální elegie o hornických koloniích a Zemský ráj o třech kočovných fotografech. Nedávno se ve městě ocitl v roli porotce na Mezinárodním filmovém festivalu Ostrava Kamera Oko.
„Do Ostravy jezdím rád,“ přiznal Janek, který měl možnost důvěrněji poznat město ještě před sametovou revolucí, navštívil v ní totiž svou manželku Toničku.
„Byl jsem tu na návštěvě, protože jsem v té době bydlel v emigraci. Bylo to v létě. Moje žena a spolupracovnice Tonička pochází z centra Ostravy. Jeli jsme sem navštívit její kamarády a příbuzné. Vnímal jsem to jako unikátní zážitek, Ostravu jsem vizuálně vnímal jako skutečně něco mimořádného,“ líčil Janek.
Miroslav Janek Kameraman Miroslav Janek v roce 2005. Český dokumentární režisér se narodil v roce 1954 v Náchodě. V letech 1969 až 1979 natočil téměř čtyřicet krátkých filmů v Československu, od roku 1980 pracoval v USA jako střihač a kameraman. Sám tam natočil kolem deseti autorských nezávislých filmů a mimo jiné spolupracoval s Godfreyem Reggiem jako střihač na celovečerních dokumentech Qatsi trilogie: Koyaanisqatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi a krátkometrážním Anima mundi. Od roku 1993 pracuje pro Českou televizi na dokumentárních filmech, které získaly řadu ocenění, od roku 1998 je stálým pedagogem FAMU. Již dříve v Ostravě natočil dva pozoruhodné dokumenty o proměně města. |
„O dva nebo tři roky později jsem sem opět jel na letní prázdniny. Uchvátil mě známý mim a divadelní režisér Ctibor Turba, abych na jeho námět natočil film. Bydlel jsem na ubytovně a od té chvíle to pro mě začalo být v Ostravě významné.“
Film nese název Zemský ráj a vznikl v roce 1996. Miroslav Janek se na něm podílel nejen jako režisér, ale také jako kameraman.
„Točil se přímo v provozu Vítkovických železáren, dělníci se tam chodili fotit do pojízdného fotografického stanu. Skrze to jsem si udělal detailní obrázek o Ostravě. Točili jsme nejen v železárnách, ale také na tržnici, která byla poblíž míst, kde je nyní Nová Karolina. A pak se natáčelo na Masarykově náměstí. To jsou tři místa, ze kterých jsme složili portrét Ostravy.“
Vnitřní portrét města ale v režisérovi zrál už od léta 1989. „Po mnoha letech v emigraci, co jsme tady byli na návštěvě, tak jsem to vnímal jako bizarní svět, nebyl jsem k nikomu vázán. Byl to ještě socialistický svět, i když už napraskával. Zdejší obyvatelé se mi zdají od té doby milí,“ usmíval se skromný tvůrce, jehož filmy většinou pojednávají o životních outsiderech, handicapovaných dětech.
S režisérkou Danielou Gébovou natočil dokument o ostravských kolonkách, dřívějších ubytovnách pro dělníky. „Ostrava mě baví, protože je vizuálně interesantní. Kromě několika drobných hádek s režisérkou to bylo nádherné,“ líčil Janek.
„Kolonky jsme točili poměrně dlouho, téměř rok v týdenních odstupech. Byl to můj vůbec poslední film natočený na klasický materiál, na filmový pás. Když se točilo na film, byl poměr materiálu jedna ku sedmi, na hodinový dokument vám stačilo pustit si množství materiálu za den. Dnes jsou to šílená kvanta, to není vůbec možné si zapamatovat. Z kamery se dělá záznamník všeho, je to šílené. Plýtvání tvůrčí energií kameramana, zvukaře a střihače. Místo, aby se vzedmuli k nějakému výkonu, tak už jsou ubití a nebaví je to.“
Do oblíbené hospody na šnyt
Pokaždé, když Miroslav Janek zavítá do Ostravy, neopomene udělat jeden rituál, návštěvu oblíbené hospody.
„K mým oblíbeným místům ve městě patří pivnice U Rady. Myslím si, že po mém druhém pobytu v Ostravě neexistovala návštěva města, kdy bych ji nenavštívil. I teď jsem si tam dal dva šnyty. Změnili záchody, dámský za pánský, takže jsem byl od své minulé návštěvy zmaten. Vůbec mi ale nevadí, že z ní udělali nekuřáckou hospodu, přitom jsem kuřák. Jinak to tam je pořád stejné, což já oceňuju.“
Při spolupráci se světoznámým dokumentaristou Godfreyem Reggiem na celovečerních dokumentech Qatsi trilogie se Miroslav Janek potkat také se slavným hudebním skladatelem Philipem Glassem. A jak vypadala jejich vzájemná inspirace?
„Philip, který měl mimochodem pětihodinový koncert ve Vítkovicích, se inspiroval záběry, jezdil na natáčení, chodil na denní záběry. Byl v úzkém kontaktu, pak se stříhalo nahrubo, Godfrey k němu dlouze promlouval, pak něco složil, do délky pěti minut, nám se to líbilo, vtahoval nás do příběhu. Obrázky byly sice dříve než hudba, ale společně s hudbou se navzájem inspirovaly. To je jako Ostrava, která neustále vzkvétá, vidím to na každém kroku. Stačí třeba to, co se stalo s Dolem Hlubina,“ dodal Miroslav Janek.
