Jako klaunské číslo by to bylo bezvadné, publikum by mu i zatleskalo, ale pravděpodobně by ho nikdo nechtěl volit do parlamentu. Právě to se zřejmě o víkendu stalo Zdeňku Škromachovi.
S kouzlem sociálních sítí, které svádí k neustálé dokumentaci vlastního života, se politický matador střetl v relativně požehnaném středním věku a bohužel se nechal jejich lákadly svést až na scestí. Ztratil zábrany, důstojnost místopředsedy horní komory a voliči se podle toho zachovali.
Bez datového výzkumu nelze přesně říci, proč ve svém domovském obvodě, kde žije sto tisíc lidí, nedostal ani sedm tisíc hlasů. Jednou z hypotéz je však právě to, že se vlastním úsilím stal směšným.
V relacích od bazénku prý bude pokračovat, neboť doba přeje reality show. Jenže problém je v tom, že ne všechny žánry jsou kompatibilní – exhibicionista z vily Velkého bratra bývá zpravidla doživotně zdiskreditován pro roli zákonodárce z rady starších. V televizním klání amatérských bavičů by možná Škromach zdatně konkuroval Vladkovi z VyVolených, leč do parlamentu by Vladka pravděpodobně nikdo nevolil. Nedostatek citu pro tento rozdíl je jistým druhem internetové negramotnosti, jíž je generace zasloužilých senátorů a jejich vrstevníků logicky velmi ohrožena.
Škromachova hypertrofovaná sebeprezentace je zkrátka jakousi paradoxní obdobou situace, kdy jeho spolužák neumí odemknout displej mobilu. Senátor toho na mobilu umí habaděj, ale v jádru je podobně technologicky zranitelný jako jeho kamarád – vzrušení ze sítí oslabilo jeho cit pro rozlišování mezi soukromým a veřejným, mezi světem baviče, s nímž se diváci rádi smějí, a zákonodárce, jemuž chtějí důvěřovat. Udělal ze sebe komedianta a voliči se místo volení smáli. Exministr práce se tak krátce před šedesátkou stal smutným příkladem muže, jemuž internetová negramotnost zničila kariéru. Kdyby byl svůj bazének včas vyfoukl a k selfie tyči přivázal keřík rajčat, možná mohl mít na dalších šest let vystaráno.
Zapalte ohně, hlásal Zdeněk Škromach v jednom ze svých videí od bazénku
3. srpna 2016 |
