Nenávistné útoky proti přistěhovalcům jsou jedním z vedlejších účinků červencového referenda, ve kterém si Britové odhlasovali vystoupení z EU. Alespoň to tak na první pohled vypadá. Teorie o vzedmutí xenofobních nálad podporují i policejní statistiky. Týdny po referendu strážci zákona evidovali o desítky procent více nenávistných útoků na přistěhovalce.
Poláci v Británii si zvykají na urážky, víc se však bojí vyhoštění |
Ještě v červnu se objevily první výzvy adresované Polákům, aby opustili velkou Británii. Letáky i příspěvky na sociálních sítích hovořily o „polské havěti“, nešetřily tvrdými slovy a v mnoha případech ani výhrůžkami.
Polská menšina je přitom pomyslným lakmusovým papírkem vztahu rodilých Britů a přistěhovalců. Poláků podle oficiálních údajů z roku 2014 žije v Británii asi 790 tisíc, což z nich činí po Indech druhou největší komunitou přistěhovalců v zemi.
Vyhrocenost útoků postupem týdnů eskalovala. Na sklonku srpna ataky vyvrcholily smrtí 40letého Poláka Arkadiusze Jozwika. Minulý týden skupina agresorů v Londýně napadla 31letého Čecha po předchozí hádce v provozovně rychlého občerstvení. Při následném napadení Čecha utloukli k smrti (více o případu se dočtete zde). Policie však v tomto případě nenaznačila, že by vražda měla spojitost s původem oběti.
Poláci jako symbol přistěhovalectví
Současné nálady se, byť ve výrazně mírnější podobě, dotýkají i dalších Čechů přebývajících ve Velké Británii. Zdeněk Kudr žije v Londýně šestým rokem. Útoky na polskou menšinu by se podle něj neměly podceňovat.
„Osobně si myslím, že útoky na Poláky by měly být brány jako útoky na přistěhovalce z východní Evropy obecně. Útočí se na Poláky, protože těch je tady nejvíc, díky čemuž jsme pro některé lidi všichni Poláci. Poláci jsou synonymem přistěhovalectví ze zemí bývalého východního bloku,“ vysvětlil Kudr iDNES.cz.
Jedním dechem však dodává, že útoky zde byly i v minulosti. „Myslím si, že se o útocích akorát víc píše teď po referendu, ale že k žádné zásadní změně nedošlo. Ti, co vystupují proti imigrantům, to bezpochyby dělali i před referendem,“ doplňuje. Osobní zkušenosti s nevraživostí Britů však nemá.
To Slovák Tibor Mészáros má poněkud osobnější zkušenosti. Útoky na cizince podle něj ve Velké Británii byly i dávno před letošním referendem. On sám žil v Londýně od roku 2006 do roku 2011. Pracoval jako řidič autobusu. Vozil zejména zahraniční pracovníky do práce.
„Vozil jsem Litevce, Estonce, Poláky, Indy i muslimy,“ řekl Mészáros. Na něj osobně prý nikdo nikdy nezaútočil. Odpůrci přistěhovalců si však počíhali na jeho auto. „Jednou na něj někdo nastříkal nápis, který by se dal přeložit jako vypadněte,“ vzpomíná.
Jeho kolegové se stali terčem napadení. „Naši pracovníci čekali na zastávce, kde jsem je měl vyzvednout. Když jsem tam přijel, viděl jsem utíkat nějaké dva kluky. Hned jsem se dozvěděl, že jednoho z našich lidí napadli. Angličan se ho ptal, kolik je hodin, vyrazil mu mobil z ruky, uhodil ho do obličeje a zlomil mu čelist,“ popisuje. Jeho kolega musel později podstoupit operaci. Útočníka i s přispěním Mészárose nakonec dopadla policie. „Dostal rok a půl a musel zaplatit léčebné výlohy,“ vzpomíná. Napadený byl podle něj Slovák, který v Londýně pracuje do dneška.
Zakořeněná nevraživost
Nevraživost mezi cizinci a Angličany podle Mészárose byla cítit vždy. Dodává však, že většina lidí se k němu i jeho kolegům vždy chovala slušně.
„Vozil jsem hodně cizinců, ale nikdy jsem si nevšiml, že ta nevraživost byla namířena proti nějaké konkrétní národnosti. Šarvátky většinou vzniknou od pátku do neděle, kdy je hodně lidí pod vlivem alkoholu nebo drog. Hodně se pije, začne to strkanicí a skončí smrtí,“ myslí si. Útoků podle něj po referendu nepřibylo. Pouze se o jednotlivých incidentech více píše ve sdělovacích prostředcích, tvrdí.
Po Polsku žádá i Sobotka Brity o zákrok proti nenávistným útokům |
Podle mnohých přistěhovalců je pravda někde uprostřed. Počet útoků je zřejmě obdobný, změnila se však jejich agresivita a tudíž jejich nahlášený počet. Jakoby referendum některým Britům posloužilo jako pokyn k otevřené nenávisti. Nenápadné a mírné formy nenávisti jsou minulostí. Zvítězila čirá agrese.
Zažil si ji i kamarád zavražděného Jóźwika Eric, píše server The Washington Post. Jen den po referendu mu zprávy na Facebooku začaly plnit nenávistné vzkazy. „Kdy jede příští autobus do Polska?“ ptal se jeden z nich. Jeho matka a sestra se dočkaly s nečekanou kritikou i v práci. Jejich vedoucí jim suše sdělil: „A teď se vy Poláci zabalíte a vrátíte se domů“.
Strach Poláků a touha vrátit se domů
Výsledky referenda ani vzdáleně neznamenají, že by se současní přistěhovalci měli vrátit domů. I zastánci kampaně za brexit vedené současným ministrem zahraničí Borisem Johnsonem se už před hlasováním dušovali, že stávajících zahraničních pracovníků se případná nová imigrační pravidla nedotknou. Stejnou rétoriku volí i premiérka Theresa Mayová.
Bašty stoupenců brexitu jsou líhní útoků proti cizincům, ukazují záznamy |
Část britské veřejnosti si však výsledky referenda vyložila po svém. Odhlasovali jsme si vystoupení z EU a tudíž se chceme zbavit všech cizích vlivů, míní.
Několik případů násilí na cizincích zažehlo mezi přistěhovalci strach, který jen tak nezmizí. Bez ohledu na to, že nevraživost si museli zažívat už dávno před brexitem.
„Lidé se bojí a jsou vyděšení. Stejně tak já,“ popisuje Eric. „Moje žena se chce vrátit zpět do Polska. Já jí pořád říkám, aby nepanikařila. Arekova smrt byla jen jedním případem. Mohl jsem to být ale klidně já,“ tvrdí Eric.
29. června 2016 |
