Podle Šinágla totiž v Minkovicích trpěli političtí vězni, mimo jiné oběť tehdejšího režimu, disident a nezávislý kandidát proti komunistům do parlamentu Pavel Wonka. Ten se stal posledním člověkem, jehož komunistický režim zabil.
A právě Štrougal podle Šinágla o nelidském zacházení s vězněm Wonkou věděl. Jeho rodinní příslušníci, přátelé, ale třeba i německý atomový vědec Egon Kunz na to někdejšího premiéra upozorňovali v dopisech. Premiér ale nic nepodnikl. Podle Šinágla se tak dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele.
„Předseda vlády Lubomír Štrougal na žádost politicky pronásledovaného občana a dalších osob nereagoval, nekonal, jak coby odpovědná osoba měl, a nesjednal nápravu. Tím umožnil Wonkovu další perzekuci, věznění, mučení a nakonec krutou smrt ve vězení (26. dubna 1988 v Hradci Králové, pozn. redakce),“ napsal Jan Šinágl v trestním oznámení podaném na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Za Wonkovu smrt ve vězení nebyl nikdy nikdo souzen. Dočkal se jen rehabilitace. Minkovice měly za socialismu pověst brutálního vězení. U soudu s bývalým minkovickým dozorcem Vondruškou zaznělo, že vězeň přeložený například do Valdic mohl mluvit o vysvobození.
Minkovicím se říkalo Rudý koncentrák
Šinágl dokonce věznici nazývá nelegálním pracovním táborem KSČ. Upozorňuje na to, že rodiny uvězněných Minkovice označovaly jako Rudý koncentrák, kde byli „uvěznění otroci komunismu poháněni ke každodennímu poklusu ve zběsilém tempu nelidskými normami,“ píše v trestním oznámení.
Šinágl poukazuje na to, že důkazy o nelegálnosti tábora vyplývají z toho, že vznikl tajným rozkazem komunistického ministra vnitra. A aktivista rovněž upozorňuje na to, že nefiguroval na mapách ani v telefonních seznamech, aby se jeho existence před světem utajila. „O nelegálnosti tábora svědčí i to, že byl po roce 1989 bleskově vyklizen, vězni rozvezeni po republice, archivy spáleny, dozorci přeloženi,“ poukazuje Šinágl.
Lágr také vláda uzavřela. „Jak je obecně známo, tyto věci se v žádné československé věznici nestaly, Pankrác, Ruzyně, Plzeň Bory a všechny ostatní nebyly tajné, byly uvedeny v telefonních seznamech a fungovaly normálně dál i po roce 1989,“ píše.
ÚDV Šináglovi odpověděl, že se případem Pavla Wonky zabýval opakovaně. Řešily jej policejní útvary, komise zřízená při České národní radě, tehdejší inspekce ministerstva vnitra či státní zastupitelství. A dosud se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by mohly zahájit trestní stíhání. Šinágl už reagoval textem Bojí se ÚDV podat žalobu na Štrougala za smrt Pavla Wonky?!
Policie se oznámením zabývá
Ředitelka Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Eva Michálková ale tvrdí, že se policie trestním oznámením zabývá. „Podání pana Šinágla tu je, bylo přiděleno brněnské pobočce a věc je v šetření,“ zmínila. „Ke všem podáním přistupujeme stejně. Všechny zkoumáme striktně z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu,“ dodala.
Zatím jediným člověkem spojeným s Minkovicemi, který se dostal před soud, byl exposlanec za KSČM a krajský zastupitel Josef Vondruška. Obžaloba jej vinila z toho, že jako dozorce tloukl vězně Jiřího Wolfa. Proces se vlekl několik let, v roce 2014 byl Vondruška, kterému vězni přezdívali Filipes, definitivně zproštěn. Soud svědectví proti němu označil za nevěrohodné.
Samotný Vondruška tvrzení svědků označil za nesmysly. „Pracoval jsem v zaměstnání, kde se člověk nezavděčí. Zatajit zákrok či konflikt bylo nemožné, vše se v krátké době provalilo a bylo vyšetřováno,“ řekl Vondruška.
3. února 2016 |
