Kvůli budoucnosti má oprávněné obavy. „Moji rodinu vyloučilo z mé rodné země už zpřísnění víz v roce 2012,“ konstatuje Greenyer. „Tehdy mělo zastavit příliv emigrantů. V důsledku ale znamenalo, že nemohu se ženou, která je původem cizinka, a dětmi volně cestovat do Británie a musíme žádat o rodinné vízum, což obnáší čtyři měsíce.“
Britové v ČRPočet Britů, kteří se rozhodli v ČR usadit, roste. V roce 2007 jich mělo trvalý pobyt 1200, letos v březnu o 500 víc. Za první 3 měsíce přibylo 32 lidí. Zdroj: ČTK |
Teď se ale situace ještě zkomplikovala. A nejen pro něj a jeho rodinu.
Greenyer mimo jiné upozorňuje na to, v této chvíli nikdo neví, co se stane s občany EU, kteří žijí a pracují ve Velké Británii. A stejně tak s Brity žijícími v zemích EU.
„Je to více než milion Poláků a také více než 90 000 Čechů, které teď zajímá, jestli se jim život neobrátí vzhůru nohama. Ale je to také kolem půldruhého milionu britských občanů žijících a pracujících v celém zbytku EU a právě do této kategorie spadám i já,“ konstatuje čtyřiačtyřicetiletý Greenyer.
Stejné otázky si položí i další Britové, míní Greenyer
Byt v Brně koupil jako investici už v roce 2006, ale v roce 2008 přesídlil do Indie a na výletě do Vietnamu potkal svoji nynější ženu. Jejich první společné dítě se narodilo tam, ale druhé už na Obilním trhu v Brně, kam se přestěhovali tesně předtím, než partnerce vypršelo v Indii vízum. V jihomoravské metropoli se usadil, pracuje tu. Má tu spoustu přátel, miluje Moravu a je spokojený, stejně jako manželka a děti, a na tom nechce nic měnit.
„Žiju zde v krásném městě se svou rodinou, můžeme hodně přispět této společnosti. Teď, když už se cítíme usazení, musíme se ptát sami sebe: Budeme nadále v bezpečí? V příštích týdnech bude mít mnoho dalších jednotlivců a rodin v celé EU tu samou otázku,“ dodává Greenyer.
Jeho obavy potvrzuje i nejnovější vyjádření českého ministerstva práce. Podle něj lze předpokládat, že pokud britská strana omezí Čechům volný přístup na anglický trh práce, i Britové by v ČR museli získat k práci povolení.
