Pro širší veřejnost málo průhledný spor o to, jestli se má jeden útvar elitních detektivů s podivnou zkratkou ÚOOZ, tedy protimafiánský, sloučit s jiným útvarem policie, přerůstá do mnohem vyšší úrovně.
I člověka, který se o politiku moc nezajímá, jistě zarazí, když si vrchní žalobci zvou k výslechu policejního prezidenta a tajemně naznačují, že snad i on nějak figuruje v pekelném plánu na odstranění Roberta Šlachty, šéfa protimafiánských vlčáků. V plánu, jenž je prý dílem lidí, kterými se to hemží v trestních spisech, a v němž jde o to, nasměrovat tok citlivých informací z policie k těm správným uším.
Vše navíc dělá dojem rozhodujícího střetu mezi dobrem a zlem. Žalobci si z obavy z úniku informací pod sebe od policie stahují důležité spisy z živých kauz a vyzývají vyšetřovatele, aby komunikovali jen se státními zástupci, ne se svými nadřízenými.
To už je hodně vysoká hra a velmi vážné obvinění. Mají opravdu žalobci něco průkazného v ruce? Protože pokud ne, neslo by jejich počínání mnohé znaky pokusu o mocenský převrat. Kamsi směrem k prokurátorské republice. K opatrnosti přitom velí už samotný fakt, že se do čelního střetu s policejními špičkami pustili zrovna olomoučtí žalobci. Právě oni mají totiž sami máslo na hlavě ze spektakulárně rozjetých kauz, jež sice způsobily politické zemětřesení, ale které se ani po letech nepovedlo dotáhnout do úspěšného konce.
Spor o policejní reorganizaci je od začátku nešťastný. Ministr vnitra a policejní prezident podloudně připravili uspěchanou reformu, kterou nekonzultovali s nikým, koho se trestní řízení týká. A hnutí ANO celou věc zpolitizovalo tím, že spor změnilo v bitvu o plukovníka Šlachtu. Přitom zcela přehlíží, že se Šlachtův protimafiánský útvar úplně vymkl celé policejní struktuře a za pomoci médií a spřízněných státních zástupců si kovbojsky vyzobává efektní korupční případy, navíc často se sporným výsledkem. Ani politický spor o budoucí podobu policie však nedává právo státním zástupcům, aby diktovali policii její strukturu.
Efektivity práce žalobců se sice reorganizace policie dotýká, ale to ještě neznamená, že se mohou stavět do role angažovaných a všemocných prokurátorů. Dost na tom, že politici nechali žalobce, aby si sami napsali na tělo zákon o reformě struktury státního zastupitelství.
Politický dopad války o policii je zatím těžké odhadovat. Jistý je naopak v tuto chvíli jiný efekt: totálně rozložená policie. Rozpadá se jeden její klíčový útvar, řada zkušených detektivů míří do civilu a policejní šéfové jsou na kordy se špičkami žalobců. Velké kauzy se přestanou vyšetřovat a další se nebudou otevírat. Pro běžného občana je to zpráva hodně nepříznivá.
