Gotický deskový obraz vznikl mezi léty 1410 až 1420 zřejmě na zakázku přímo pro klášter ve Zlaté Koruně na Českokrumlovsku. Zobrazuje patronku cisterciáků - Pannu Marii s Ježíškem.
Přes 500 let zdobil hlavní oltář. Modlili se před ním místní i lidé z okolí, kteří věřili v jeho zázračnou sílu. V dubnu 1938 ho však ze strachu před nebezpečím rozpínající se Třetí říše odvezli cisterciáci do Prahy.
Za komunismu byl obraz vystavený jako součást expozic starého umění Národní galerie v Praze. Tam mu naštěstí odborníci věnovali dostatečnou péči a odpovídající podmínky pro uchování.
„V 90. letech jej dostala církev, ale návrat do Zlaté Koruny se odkládal. Načas byl zapůjčený do kláštera ve vyšším Brodě. Po náročných jednáních a za zásadního přispění tehdejšího budějovického biskupa Jiřího Paďoura se podařilo dojít k dohodě,“ říká Zdeněk Troup, který byl 27 let správcem kláštera ve Zlaté Koruně a nyní působí na Národním památkovém ústavu.
Podle něj má návrat této patronky zlatokorunského kláštera zásadní duchovní význam pro celý region. „Věřící jsou přesvědčeni o tom, že modlitba, jež je pronesena v blízkosti obrazu, má zvláštní moc a donese se přímo k Panně Marii. Ta je největší přímluvkyní u Pána Boha,“ upozorňuje Troup.
Lidé obraz uvidí na prohlídkách i před mšemi
Dílo patří k nejstarším zobrazením nekorunované Panny Marie s Ježíškem v Čechách. „Dlouho byl pokládaný za vůbec nejstarší příklad takových zobrazení. Proto byly podobné malby po desetiletí označované jako zlatokorunský typ a považované za jeho repliky. Dnes se však tento druh obrazu nazývá jako svatovítský, podle madony namalované kolem roku 1400 pro katedrálu sv. Víta v Praze,“ vysvětluje historik umění Roman Lavička.
Deska z borových prken je potažená lněným plátnem a křídovou vrstvou. Neznámý mistr použil při malování temperové barvy s ultramarínem - tehdy velmi vzácným modrým barvivem.
„Marie v plášti hledí poněkud neurčitě před sebe a nahého Ježíška natáčí k divákovi. Malíř nezobrazil malé hravé dítě, ale budoucího Spasitele. Natočení Ježíše lze chápat pro křesťany chápat jako prostředek ke komunikaci s Bohem,“ popisuje Lavička.
Podle něj měla deska zřejmě v minulosti rám zdobený malovanými postavami světců, proroků, andělů a citátů z Písma. Druhou stranu obrazu patrně doplňovala malba. „Při procesích tak obraz lidé viděli z obou stran,“ dodává Lavička.
Lidé mohli po roce 1989 dílo obdivovat jen dvakrát. Poprvé v roce 2011 na výstavě Rožmberkové - Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Podruhé pak jako součást Zemské výstavy ve vyšebrodském klášteře.
„Nyní bude ve Zlaté Koruně přístupný denně jako součást komentované prohlídky v předem stanovené časy, zpravidla čtvrt hodiny před zahájením prohlídky na hlavní prohlídkové trase,“ upozorňuje mluvčí jihočeských památkářů Jitka Skořepová.
Každou neděli od dubna do října pak bude od 8 do 9 hodin kaple volně přístupná věřícím k rozjímání a modlitbě před zahájením pravidelné bohoslužby ve farním kostele.
