„Moje teta se strejdou odešli z Československa do Austrálie v roce 1968 ze dne na den. Tehdy byli mladí. Vím, jak teď těžce snáší stáří v Austrálii, přestože tam mají dobrý život a také už velkou rodinu,“ popsal Vymazal.
Proto chápe, že zejména starší uprchlíci si jen těžce zvykají na život daleko od vlasti a mají psychické problémy. A to přesto, že z Iráku odešli kvůli bezpečnosti.
„Strejda sem po revoluci z Austrálie jezdil, hned jak se naskytla možnost. Teď už to mají kvůli věku obtížnější. Udržují se svou rozsáhlou rodinou tady aspoň telefonický kontakt,“ přiblížil náměstek.
Magnet jeho příbuzných k vlasti je velmi silný i po skoro padesáti letech. Nejraději by se vrátili, kdyby to šlo.
„Měl jsem možnost být v roce 1988 v jednom uprchlickém táboře v Německu, kde byl jeden příslušník naší rodiny jako emigrant. Týden jsme tam trávili ve velkém hotelu s dalšími emigranty, kteří byli od nás i z Polska. Byla tam ponorková nemoc, čekalo se na odlety. Tehdy dostali přednost ruští Židé a pro ostatní se odlety odkládaly,“ popsal. Sám prý ale o emigraci neuvažoval, neměl sílu opustit rodinu.
Chápe, že mladí lidé snášejí novou zem lépe. A zdůraznil, že magistrát nebyl nijak zapojen do pomoci uprchlíkům, kteří byli na Okrouhlíku. „Ten projekt byl schválený vládou a záštitu nad ním si vzal Nadační fond Generace 21,“ uvedl.
