Stačila jedna špatná známka, kterou si vysloužila jedna ze studentek. Jen co usedla do lavice, zamumlala si vulgární urážku na adresu mladé začínající učitelky. Ta ji sice slyšela, mlčky ale poznámku přešla.
„Jsme přesvědčeni, že musí platit princip nulové tolerance. Žádné takové projevy nesmíme přecházet,“ vysvětlila Jana Černíková, ředitelka Církevní střední odborné školy Spálené Poříčí, proč vzpurné žačce nakonec domluvili ostatní pedagogové. Situace už se neopakovala.
Debata o šikaně nejen mezi dětmi, ale i od dětí směrem ke kantorům, se rozvířila po otřesném případu ve škole v pražských Malešicích. Tři studenti tam šikanovali učitelku, ta později zemřela (více o případu čtěte zde).
„Šikana existuje všude. Kdo říká, že ne, pravděpodobně o ní jen neví,“ je přesvědčený Pavel Vlach, zástupce ředitelky Gymnázia Blovice a dodává, že každá škola by proto měla mít důkladně zpracované preventivní metody. A samozřejmě by neměly zůstávat jen na papíře.
„My jsme menší škola rodinného typu, žáky známe individuálně. Pokud se nějaký takový problém objeví, daří se jej i díky naší výchovné poradkyni odstranit velmi rychle,“ konstatoval Vlach, podle něhož se případy šikany na jejich škole řeší v drtivé většině na nižším gymnáziu. Nejčastěji se jedná o vyčleňování z kolektivu nebo stále modernější kyberšikanu.
Také na 1. ZŠ v Plzni každým rokem zaznamenají jednotlivé případy šikany, a to na obou stupních. Podle ředitele Radka Dolenského se jedná například o dlouhodobé slovní ponižování, v některých případech dochází i k fyzickému násilí. „Nikdy ale šikana nebyla natolik závažná, abychom věc museli hlásit na policii,“ řekl Dolenský.
Na rozdíl od svých kolegů na středních školách nemá možnost dítě ze školy vyloučit. „Ale už se stalo, že rodiče se sami rozhodli dát dítě jinam. Jednalo se jak o dítě šikanované, tak o to, které šikanovalo,“ zmínil Dolenský a dodal, že řešení podobných excesů má na starosti metodik rizikového chování. Jeden je k dispozici na prvním stupni, další na druhém.
Podle Černíkové je důležitým prvkem předcházení šikany komunikace. „Ve škole se všichni známe, máme k sobě vzájemnou úctu, panuje u nás důvěra,“ podotkla Černíková, právě díky tomu by prý na její škole nemohlo dojít k tomu, k čemu došlo v Malešicích.
Dříve se dospělí nebáli děti okřiknout, míní ředitelka školy
Vinu do značné míry dává lidskému strachu. Zatímco dříve se dospělí nebáli děti okřiknout a neustále je tímto způsobem vychovávat, dnes se tak děje v mnohem nižší míře.
„Šikana pak může začínat v úplně drobných projevech, které my nekomentujeme, přejdeme je a necháme být,“ zdůraznila Černíková a jako příklad uvedla děti, které na sebe křičí a sprostě si nadávají. Pokud jde kolem nich dospělý a nijak nezareaguje, je to podle ní chyba. Dítě nebude mít jasně nastavené mantinely. „Zároveň se ale k dítěti musíme chovat jako k partnerovi, je třeba lidský přístup,“ připomněla ředitelka.
Řešení šikany je plně v kompetenci ředitelů škol. Stížnosti na neřešení se dostávají k České školní inspekci, která loni prošetřovala víc než šest desítek podnětů. Zhruba třetina se ukázala jako oprávněná.
K většině případů docházelo na základních školách. „Rozdíly mezi jednotlivými kraji nejsou znatelné, Plzeňský kraj se nijak nevymyká,“ řekl Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.
