Chvíli ticho protkávané jen pravidelným křupáním větví, pak hvízdnutí, občas štěkot psa. Z lesů v okolí Višňové v těsném sousedství polských hranic se v úterý dopoledne linou zvuky, které tu nezaznívají každý den.
Z mléčného oparu se noří několik siluet v oranžových reflexních vestách. Jsou to takzvaní naháněči či honci, tedy myslivci, kteří mají za úkol nahnat zvěř k hlavním kulovnic střelců. Ti číhají na svých stanovištích naproti nim.
„Musíme se držet v lajně, vědět, že vedle nás jde soused vpravo a vlevo. Nikdo by neměl vybočit, jít moc vpředu,“ říká hospodář myslivecké sdružení Předlánce-Černousy Josef Hrdina.
K jistotě, že vedle vás kráčí honitbou kolega, vede nejen reflexní vesta či čepice - mimochodem reflexní oblečky mají i myslivečtí psi - ale také nejrůznější pravidelné volání či pískání. Střelci musí být naopak co nejtišší a velmi ostražití.
Honu se účastnilo přes devadesát lidí
V úterý mají být hlavními oběťmi honu divočáci. Políčeno na ně má 92 účastníků honu, z toho asi 65 střelců. „Tenhle předsilvestrovský hon pořádáme každoročně. Loni jsme trefili sedm divočáků. Rekord jsme měli v roce 2012, to jich bylo ještě o tři více,“ vypočítává Hrdina.
Divoká prasata jsou v poslední době přemnožená. I když na Frýdlantsku ne tak extrémně, jak je tomu v poslední době například v lesích na Českolipsku. „Doposud jsme ulovili dvacet jedna divočáků. To je stejné číslo, které jsme ulovili za uplynulý myslivecký rok. Ten trvá od dubna do konce března,“ upozorňuje Hrdina.
Prasata dělají problémy hlavně zemědělcům. Ráda si pochutnávají nejen na žaludech, ale i na kukuřici nebo myších. Tyto pochoutky často vyhledávají na polích, kde rozrývají zasetou úrodu. „Dnes ale kromě divočáků budeme střílet také lišku, oba druhy kun a psíka mývalovitého,“ dodává můj průvodce.
Čtyřicetikilového kance v noci skolil místní předseda
Stoupáme po lesní stráni. Občas se z dálky ozve výstřel. Pár myslivců pobízí své psy: „Kde je prasátko, no kde je?“ nabádají je. Na divoká prasata mají ale tentokrát myslivci smůlu. Jen sem tam se v trysku ukáže lovcům vystrašená srna.
Blížíme se pomalu nahoru na kopec ke střelcům. Na boty se lepí bahno, pomalu v nich mizí pocit tepla a střídá ho pocit vlhkosti. „Tak prý zatím nic,“ zní seshora. Žádný z výstřelů černou zvěř nezasáhl.
I přesto, že se zatím nedaří, myslivci vědí, že úterní zábava v předláneckém hostinci U Vohnoutů bez hlavní ceny tomboly nebude. Čtyřicetikilového kance totiž v noci na úterý skolil místní předseda.
Další zastřelené prase bude na vyhladovělé lovce čekat s knedlíkem a šípkovou omáčkou. „Divočák je dobrý také pečený s dušeným zelím, též i uzený nebo se svíčkovou omáčkou. Dobrý je i řízek, jenže zvěřina je bez tuku, takže není tak šťavnatý a nemusí každému chutnat,“ nahání cestou sliny do úst Josef Hrdina.
Odkudsi zepředu z mlází kousek od železniční trati se náhle ozývá šílený štěkot a ryk psů. Jejich majitelé si mohou vykřičet hlasivky, aby je přivolali. Jenže když se myslivci přiblíží, zjišťují, že psi se honí okolo srnky, která našla smrt ve zbytcích plotu obory.
Hon stál život lišku
Po příjezdu k hostinci zjišťujeme, že přeci jen jedna střela zasáhla cíl. Obětí je lišák. „Jsem trochu zklamán, nikdy jsme za dobu, co pořádáme tento hon, nestáli před tak prázdným výřadem. Bohužel divočáci si chytli vítr a ukázali se jen dvěma střelcům, ti však ale neměli zrovna svůj den. Ale i liška se počítá. Je to škodná, která ráda místním chovatelům zabíjí slepice,“ říká Hrdina.
Zdá se, že divočáci se v úterý schovali v blízkém Polsku. „Rádi vyhledávají zalesněné haldy v okolí Turówa, tam mají klid a dobré žrádlo. Na naši stranu se vydávají spíše v noci. Také je hodně plaší turisté, kteří se po lesích procházejí se psy,“ dodává myslivec.
Nad zabitou liškou a srnou zní z trubek poněkud smutné halali. Jenže uvnitř hostince se již kouří z talířů. Takže lovu zdar a zábavě zvláště.
