Smutných příběhů, jako je ten Honzův, znají v teplickém Klokánku desítky. Letos k nim ale přibyly i existenční problémy. Kvůli obřím dluhům mateřského Fondu ohrožených dětí přišel Klokánek o zařízení v Dubí, výhledy do budoucna byly neveselé.
„Situace se ale ustálila a opět máme důvěru úřadů i rodičů. Jedeme dál,“ říká vedoucí teplické a ústecké pobočky Fondu ohrožených dětí Daniela Brníková.
Fond si z předchozích let nese dluh přes 120 milionů korun, primárně však musel umořit 20 milionů správě sociálního zabezpečení. A na to šly peníze z prodeje dubského zařízení.
„Prodej vynesl 2,5 milionu korun, což je pro fond měsíc sociálního pojištění. Stěhovalo se kvůli tomu osm dětí, některé domů, jiné do Teplic, další skončily v dětském domově,“ říká vedoucí.
Děti se mohou zachumlat tetě pod peřinu
Dluhy mateřské organizace jsou zátěží i nadále, protože zaměstnanci Klokánku dostávají výplaty i s dvouměsíčním zpožděním. Chod zařízení to však narušit nesmí. V Teplicích je nyní 18 dětí, v Ústí 26. V každém zařízení jsou pouhá dvě volná místa.
„Dětí v nouzi je hrozně moc. Oslovují nás rodiče i sociálka a často je musíme odmítat,“ uvádí Daniela Brníková.
Dvě třetiny z dětí, které najdou v Klokánku zázemí, jsou předškoláci. Některé z nich jsou tu od narození, teď jim je kolem tří let. Protože jde mnohdy o děti narkomanek, mají za sebou i boj s abstinenčními příznaky, jiné si nesou trauma z týrání.
„V Klokánku žijí s naší pracovnicí - tetou v bytě spolu s dalšími třemi nebo čtyřmi dětmi různého věku, takže jde o takřka rodinné prostředí s osobním přístupem. Když je dítěti smutno, může se zachumlat tetě pod peřinu. To v dětském domově nelze,“ přibližuje Daniela Brníková.
Dětem končí lhůta, kdy mohou v Klokánku být
Přesto bude muset už brzy řada dětí vyměnit zázemí teplického Klokánku právě za dětské domovy. Zařízení funguje tři roky, a to je také nejzazší doba, jak dlouho zde mohou děti být.
„A to jen díky prodlužování a průtahům soudů, za které jsme často s ohledem na zájem dítěte rádi. Ale situaci dětí, které jsou zde už tři roky, budou muset začít soudy rychle řešit,“ konstatuje vedoucí Klokánku.
Děti tak skončí buď v původní nebo širší rodině, v domově, anebo u pěstounů. „To by bylo nejlepší, ale pěstounů je málo,“ dodává Brníková.
Perfektně uklizený byt plný hraček dává tušit, že materiálně děti v Klokánku rozhodně netrpí. Lidé neustále nosí oblečení, hračky nebo také plenky.
„Tetám by ale pomohla například drogerie pro děti, kterou by nemusely kupovat z rozpočtu. Nebo třeba ovoce, nedávno jsme dostali několik bedýnek jablek. Za ušetřené peníze pak tety mohou děti vzít do zoo,“ poznamenává vedoucí Klokánku.
Nakonec přidává i jedno neskromné přání, které by však teplickému Klokánku pomohlo úplně nejvíce.
„A to je nová budova. Tady v Trnovanech platíme komerční holý nájem 55 tisíc korun, a to je strašně moc. Sníme o domku se zahradou, kde bychom našli s dětmi klid a zázemí,“ dodává Daniela Brníková.
