Kim Wu-jong nemá v životě moc důvodů k radosti. Je částečně ochrnutý a žije bez peněz v malém domku v Soulu. Setkání se sestrou, kterou neviděl šedesát let, je pro něj něco výjimečného. „Nedokážu popsat, jak jsem šťastný. Je to lepší než vyhrát loterii,“ řekl agentuře AP.
Jeho sestře Kim Jong-hui je nyní 81 let. Ze šesti sourozenců byla nejmladší a jediná dívka. „S bratry jsme ji vodili do školky, protože jsme se báli, aby ji chlapci neobtěžovali,“ vzpomíná Kim. Znovu se sourozenci viděl po šedesáti letech a už předem věděl, co jí řekne: “Řeknu jí, že musíme žít tak dlouho, abychom se mohli vidět znovu,“ plánuje stařík.
Svou sestru chce vidět i 89letý Lee Taek-gu. Když prchal jako mladík do Jižní Koreji, slíbil jí, že se pro ni vrátí. Dalších šedesát let však ani nevěděl, jestli žije. Mezi státy nefunguje telefonní spojení ani pošta. Lee sestře celé roky psal dopisy, nikdy je však neodeslal. Psal je prý proto, aby se vypsal ze svého smutku a doufal, že jeho sestra v Severní Koreji žije.
Hranice mezi Jižní a Severní Koreou se po druhé světové válce určily podle 38. rovnoběžky. Vztahy mezi oběma zeměmi definitivně přerušila Korejská válka, která v roce 1953 skončila pouze příměřím a Soul a Pchjongjang tak technicky zůstávají ve válečném stavu.
„Frontová linie se hýbala nahoru a dolů jako jo-jo. Kdo skončil nahoře a kdo dole, to byla loterie,“ vzpomínal na válečná léta pro BBC Choi Hyeong-jin. Na hranicích se má znovu setkat se svou dcerou, které byly tehdy dva roky. „Nevím, jestli ji poznám. Už si ani nepamatuji, jak vypadala jako dítě,“ řekl.
Mnoha Korejcům nezbyly ani fotografie jejich blízkých. Někteří si je nebrali, protože doufali, že se za pár měsíců vrátí. „Nikdy mě nenapadlo, že to bude tak dlouho trvat,“ dodal Kim.
Uchazeče vybrala vláda i loterie
První setkání uspořádaly vlády obou států v osmdesátých letech, šlo však spíše o ojedinělou záležitost. Častěji se začala setkání pořádá od roku 2000, ale ani tak nejsou pravidelná. Za posledních pět let se uskutečnila jen dvě.
Právo na setkání má podle BBC 65 tisíc Korejců z Jižní Koreje, žádost jich každoročně podá ještě mnohonásobně víc. Setkat se však může jen sto z nich. V Severní Koreji posuzují jednotlivé uchazeče jednotlivě, v Jižní se losuje. Důchodce doprovází na setkání jejich děti nebo vnoučata, a tak se v horském resortu Kumgang na hranicích obou států nakonec sejdou stovky lidí.
Uchazeči jsou rozdělení do dvou skupin. První přijede už ve středu, zatímco druhá musí čekat do pátku. Celá akce má přísná pravidla. Příbuzní mají ve třech dnech právo pouze na šest dvouhodinových sezení. Z vymezeného času stráví navíc ještě část za přítomnosti televizních kamer a fotografů.
Červený kříž účastníky už předem instruoval, jak se chovat a o čem se nesmí bavit. Zakázané jsou rozhovory o politice. Jihokorejci nejeli na místo setkání s prázdnýma rukama. Svým příbuzným přivezli praktické dárky jako léky, kabáty, teplé spodky či hotovost.
