Do Británie i do majetku galerie se totiž malba dostala legálně. BBC na svém webu připomíná, že jistý Leopold Moller ji měl s sebou, když v roce 1939 utíkal před nacisty z Hamburku. Po jeho smrti v roce 1999 připadl obraz spolku Přátelé bristolské galerie, který jej věnoval městu a nechal vystavit právě v místní galerii.
Proč se případem zabýval britský Spoliation Advisory Panel, což je organizace vyřizující stížnosti lidí, kteří byli okradeni nacisty, v případě, že jejich majetek nyní vlastní některá z britských veřejných institucí?
Renoirův obraz totiž skutečně do poloviny třicátých let patřil společnosti Margraf obchodující s uměním a šperky, již vedli židovští bratři Oppenheimerovi. Rovněž je pravda, že Jakob and Rosa Oppenheimerovi z nacistického Německa utekli do Francie poté, co jim bylo zakázáno podnik řídit. Obraz byl poté v roce 1935 vydražen na nacisty pořádané aukci „židovského umění“.
Britský úřad ovšem došel k závěru, že obraz šel do aukce spíše kvůli dluhu, který měla firma u banky, než z důvodu nacistické perzekuce jejích šéfů. „V každém případě panel zjistil, že morální nárok společnosti Margraf je nedostatečný k tomu, aby ospravedlnil vrácení malby nebo finanční odškodnění,“ stojí v jeho zprávě.
Auguste Renoir (1841–1919) žil na farmě ve francouzském městečku Cagnes-sur-Mer, dnes předměstí středomořského Nice, od roku 1907 až do smrti. Na Azurové pobřeží se přestěhoval kvůli tamnímu počasí, které tlumilo jeho revmatismus, jenž mu ztěžoval práci.
