Rogozin se sice v novinářských anketách o nejvlivnější postavy současného Ruska neumisťuje na předních pozicích, přesto jeho úlohu není radno podceňovat, upozorňuje expert na Rusko z Fakulty sociálních věd UK Karel Svoboda.
„Rogozin má na starosti zbrojní výrobu a její modernizaci. To rozhodně není zanedbatelná funkce, zvláště pokud si uvědomíme, jak velkou roli v současné době Rusko zbrojení dává,“ uvedl Svoboda pro iDNES.cz. „Jde hlavně o manažerskou funkci, ale rozhodně bych jeho vliv nepodceňoval.“
Vicepremiérův vliv se neomezuje jen na zbrojařský průmysl. Na domácí scéně pomáhá Kremlu krotit krajní nacionalisty a je vždy připraven najít viníka jakéhokoli geopolitického neštěstí, ať už je to válka v Čečensku, Libyi nebo rozpad Sovětského svazu. Zpravidla jím bývá Západ v čele se Spojenými státy.
Dnes jednapadesátiletý Rogozin, který tři roky působil jako ruský vyslanec u NATO, svůj slovník nijak neomezuje. Amerického prezidenta Baracka Obamu například před dvěma lety nařkl, že lže, blafuje, či je prostě nekompetentní a Američanům za svého působení v Bruselu vzkázal, že jim „ruský medvěd nakope zadky“. Popovou divu Madonnu zase jednoduše nazval vulgárním výrazem pro prostitutku.
Dmitrij Rogozin přijel zkontrolovat stavbu kosmodromu Vostočnyj (5. června 2015).
Vlivné známosti
Rogozin v mládí vynikal v jazycích (vládne čtyřmi včetně češtiny), rétorice a slohu, nechybělo mu ani sportovní nadání. Jeden čas prý dokonce doufal, že se dostane až do olympijského házenkářského týmu. Studoval žurnalistiku a ekonomii, později získal i doktorát z filozofie. Když se mu však nepovedlo získat práci v televizi, vrhl se do politiky.
Začal s ní už v Komsomolu, tedy v Komunistickém svazu mládeže, do strany však nikdy nevstoupil. Kromě dobrých instinktů mu v kariéře zřejmě významně pomohly i rodinné konexe: otec zastával vysokou funkci na sovětském ministerstvu obrany, švagr byl generálem KGB. „V Rusku se prakticky vše točí kolem známostí,“ říká Svoboda. „Žádný z vysokých představitelů není na svém postu jen kvůli politickému talentu.“
Izborský klubRogozin je považován za jednoho z vůdců Izborského klubu, který v roce 2012 založil nacionalistický novinář Alexandr Prochanov. Klub podle serveru delfi.lt není pouhý think-tank, ale má vliv na rozhodování v Kremlu. Vyvíjí strategické plány v ekonomické i společenské oblasti, sepsal údajně i Putinovu „konzervativní doktrínu“, kterou přednesl v prosinci 2013 v dumě. Izborský klub stojí i za manifestem „Záchrana Ukrajiny“ z 13. února 2014 (více než týden před převratem na Majdanu) |
Zatímco komunistická ideologie Rogozinovi byla cizí, svůj nacionalismus nikdy neskrýval. Podle svých vzpomínek už v roce 1989 horlivě bránil vlast, když ji na konferenci komunistické mládeže v Paříži začali kritizovat litevští studenti. Jednoho z nich prý dokonce shodil ze schodů.
Není tedy divu, že Rogozin dnes rozpad Sovětského svazu stejně jako Vladimir Putin považuje ta tragédii. Proti prvnímu Borisovi Jelcinovi se v 90. letech otevřeně vymezoval a v roce 1992 dokonce stál za návrhem rezoluce, která požadovala jeho trestní stíhání za podíl na rozpadu SSSR.
Sen o Putinovi
Když první postsovětský prezident o rok později rozpustil parlament, bylo to podle Rogozina právě proto, že se bál schválení „jeho“ rezoluce. Poslanci se následně neúspěšně pokusili Jelcina svrhnout, na tom se však Rogozin nepodílel - prý měl právě chřipku. Podle výzkumného centra americké armády FMSO je tato interpretace dějin pro Rogozina typická - byl u všech významných událostí, a pokud ne, pak jen proto, že mu v tom zabránila vyšší moc.
Rogozinův světonázor spočívá v tom, že za vším zlým, co Rusko potkalo, stojí vnější nepřítel. I Jelcin byl podle něj ve službách Spojených států a rozpadu Sovětského svazu napomohl na americkou objednávku. Západ ostatně může i za konflikt v Čečensku a bývalé Jugoslávii a intervence NATO v Kosovu z roku 1999 je jasným důkazem o tom, že se Spojené státy chovají jako hegemon, který nemá žádné zábrany. Povinností Ruska je proto vliv USA vyvažovat.
Zhruba v době, kdy prezidentský úřad po Jelcinovi přebíral Vladimir Putin, Rogozin dokončil studii Problémy ruské národní bezpečnosti v 21. století, v níž hlásá, že země potřebuje silného vůdce. Putin, který stejně jako Rogozin chce vrátit Rusku jeho někdejší moc a velkolepost, pro něj tak byl ideálním státníkem. „Bylo to jako splněný sen,“ řekl o nástupu bývalého rozvědčíka KGB k moci později Rogozin.
Vladimir Putin a vicepremiér Dmitrij Rogozin (17. března 2015).
Náhradní ministr
Rogozin se s novou hlavou státu shodl ideologicky, navíc měl patřičné vzdělání i konexe. V dumě, do níž byl poprvé zvolen v roce 1997, se během Putinových prvních let v úřadu stal hlasatelem nacionalismu a Kreml ho viditelně podporoval. Rogozin také vedl zahraniční výbor, což předznamenalo jeho roli v ruské politice na další desetiletí. Rogozin se totiž postupně stal jakýmsi stínovým ministrem zahraničí.
Když se pobaltské státy chystaly na svůj vstup do NATO, Rogozin to hlasitě kritizoval - tento krok podle něj měl ohrozit evropskou bezpečnost. Jako zvláštní vyslanec pro záležitosti Kaliningradu se mu ovšem podařilo vyjednat zjednodušené vydávání litevských víz pro obyvatele této exklávy, za což mu Putin poslal oficiální děkovný dopis.
V boji proti terorismu sice stejně jako Putin prosazoval spolupráci s USA, invazi do Iráku však odsoudil jako „šikanu“. Argumentoval tím, že Spojeným státům nic nezabrání v tom, aby nyní svrhávaly nepohodlné režimy po celém světě - včetně toho ruského.
Putinovi mužiKdo jsou muži, kteří rozhodují o směřování Ruska a uvádějí do reality rozhodnutí Vladimira Putina? Každý víkend vám iDNES.cz nabízí profil jednoho z představitelů ruské mocenské elity - ať už jde o muže, kteří šéfují bezpečnostnímu aparátu, velí šikům ruských vojáků, řídí hospodářství či propagandu ruského režimu. |
Sám nicméně v roce 2003 pod záminkou ochrany ruských občanů vyhrožoval intervencí v Turkmenistánu. Spory ustaly poté, co oba státy podepsaly pro Rusko výhodnou smlouvu o dodávkách zemního plynu.
Vzpoura proti Kremlu
Ve stejném roce Rogozin založil nacionalistickou stranu Vlast (rusky Rodina). Za jejím vznikem podle ruského tisku stál Kreml, který chtěl ubrat hlasy komunistům. Strana v parlamentních volbách získala 9,2 % hlasů a 37 z 450 křesel v Dumě, což Rogozina vyneslo na post místopředsedy parlamentu, který si však podržel jen něco přes rok.
Ve straně si ovšem pozici upevnil. Když spoluzakladatel Vlasti Sergej Glazjev v roce 2004 kandidoval na prezidenta, Rogozin raději podpořil Putina a Glazjeva z vedení odstavil.
Jeho loajalita však nebyla bezvýhradná a v určité chvíli začal kritizovat vládu i Putina samotného. „Existují dva Putinové. První vyhlašuje zásadní a správné věci a nabádá k jejich uskutečnění. Druhý sice už pět let vládne, ale pro jejich splnění neudělal vůbec nic,“ prohlásil například. Vyhlásil také, že Vlast již nebude „prezidentovým komandem“ a držel hladovku na protest proti chystané důchodové reformě.
Rogozin se věnuje i hudbě. Poslechněte si jeho píseň „Za vlast!“ z roku 2005:
Na tuto vzpouru však brzy doplatil. Strana, která tehdy v Rusku představovala třetí největší politickou sílu, vyrukovala v roce 2005 před komunálními volbami v Moskvě s xenofobní kampaní, v níž Rogozin Moskvany nabádal, aby se zbavili přistěhovaleckého „odpadu“. Úřady straně zakázaly kandidovat v Moskvě a posléze i dalších regionech.
Vedení strany to označilo za odplatu Kremlu, podle některých analytiků tento krok dokonce posloužil hlavně tomu, aby Rogozin nemohl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2008. „Rusko přestává být demokratické,“ prohlásil tehdy on sám. Na předsednictví strany rezignoval a Vlast se začlenila do bloku Spravedlivé Rusko.
Drsný muž v Bruselu
Putin posléze Rogozina vyslal do zahraničí a jmenoval ho vyslancem u NATO. Mnozí to vnímali jako signál agresivnější zahraniční politiky Ruska v reakci na vstup někdejšch států Varšavské smlouvy do Severoatlantické aliance a plány na vybudování základen americké protiraketové obrany v Polsku a Česku.
Dmitrij Rogozin byl v mládí aktivním sportovcem. Dodnes příležitostně sportuje v rámci charitativních akcí (23. května 2015).
„Opravdu si myslím, že šlo o signál, že Rusko je schopné mluvit s NATO razantněji,“ míní Svoboda. „Rogozin byl známý svými radikálními, někdy až rasistickými projevy, pro část obyvatelstva jsou nicméně takové projevy ukázkou síly.“
Rogozin ve své nové funkci skutečně nevynechal žádnou příležitost ke kritice Aliance a obhajobě ruských kroků. V tomto ohledu se vyznamenal zejména během konfliktu v Jižní Osetii, kde podle něj Rusko uchránilo svět před třetí světovou válkou. Rusku se povedlo zabrzdit rozhovory Gruzie a Ukrajiny o vstupu do NATO, v jiných oblastech - například boji proti terorismu či záchranných námořních operacích - naopak Rogozin dojednával spolupráci se Západem.
V roce 2011 jej Putin povolal zpět do Ruska. Moskvou tehdy pochodovaly desetitisíce lidí na protest proti zmanipulovaným volbám a do protestů se začali zapojovat i nacionalisté.
Rogozin v Bruselu natáčel i videoblog. Podívejte se na jeho zážitky:
Návrat
Rogozin měl nacionalisty zklidnit a svého úkolu se zhostil horlivě. „Existují síly, které mají zálusk na Rusko a číhají na jakýkoli okamžik, kdy by mohly využít naší slabosti,“ hřímal na demonstraci prokremelských mládežníků. „V Evropě již nezbyl jediný vůdce, který by se dokázal postavit diktátu Washingtonu. My takového vůdce máme - Vladimira Putina. Je připraven postavit se za nás a my za něj!“
Po svém návratu do Moskvy získal funkci vicepremiéra pro zbrojní program. V jeho kompetenci je mimo jiné i jaderná energetika, loďařství či vesmírný program. „Ruská armáda byla dlouhodobě ve špatném stavu, podfinancovaná. Navíc její reforma narážela na různé zájmy, které ji prakticky vždy zadusily. I když Rogozin nemá přímo na starosti reformu armády jako takové, materiální vybavení je neméně důležité. Tvoří tak tandem s ministrem obrany Šojgu,“ vysvětluje Rogozinovu roli v obrodě ruské armády Svoboda.
Rogozin, který v minulosti sepsal několik pojednání o bezpečnosti, strategii a vojenské reformě, své úsilí napřímil k tomu, aby zkostnatělé a především zkorumpované odvětví začalo dohánět americký náskok.
Na jeho popud vznikla i zvláštní agentura zodpovědná za vývoj nových vojenských technologií a Rogozin nadšeně propaguje všechny novinky ruských zbrojovek. Především je však schopný pro zbrojní průmysl získat dostatek financí, píše server Russia Insider.
I wish everyone a good day off! ) pic.twitter.com/l6cw4gDB6u
Kolonizace Měsíce a obsazení Arktidy
Na starost má také vesmírný program, který se v poslední době potýká se značnými potížemi. Ty postihly například výstavbu kosmodromu Vostočnyj, v polovině května také havarovala již několikátá nákladní raketa Proton-M, což Rogozin označil za „systémový problém“.
Rogozin přitom ještě před rokem plánoval, že Rusové do roku 2030 nastálo kolonizují Měsíc. To je navzdory nadšení, které tyto plány vzbudily v ruských médiích, naprosto nereálné (více čtěte zde). Rogozin se mezitím zaměřil na trochu skromnější cíl - v dubnu demonstrativně přistál vrtulníkem na kře nedaleko severního pólu, kde vyhlásil, že si Rusko musí Arktidu přisvojit. O měsíc později v televizní debatě řekl, že v obsazení Arktidy Rusku nikdo nezabrání.
Po vypuknutí krize na Ukrajině se jeho jméno objevilo na sankčních seznamech Rusů, kterým USA a EU zakázaly vydávání víz a zmrazily zahraniční konta. Rogozin se opatřením vysmál. „Tanky nepotřebují víza,“ prohlásil. „Soudruhu Obamo, co budete dělat s těmi, kteří nemají v zahraničí účty a ani jiný majetek? Nebo jste na to nepomyslel?“ uvedl na Twitteru.
Dmitrij Rogozin na severním pólu (17. dubna 2015).
Příště v bombardéru
Rogozin se navzdory tomu, že se ho sankce osobně dotkly, nesnaží napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem nijak uklidnit. Po ruské anexi Krymu a vyhlášení separatistických republik v Donbasu se dalšího ruského postupu obává například Moldavsko, kde již v 90. letech proruští separatisté za pomoci ruských tanků vyhlásili nezávislost Podněstří.
Rogozin je kromě ostatních funkcí i zvláštním zmocněncem Moskvy pro tento nikým neuznávaný stát. Loni se odsud pokoušel do Moskvy odvézt petici za uznání nezávislosti regionu a při návratu jeho letadlo odklonily rumunské stíhačky mimo vzdušný prostor EU.
Rogozin zareagoval prohlášením, že příště poletí na palubě TU-160, tedy největšího ruského strategického bombardéru (více zde). Tento silácký výrok jako obvykle Kreml nijak nekorigoval.
