Je už pan Pešta, kterému jste v polovině prosince transplantovali pět orgánů, mimo ohrožení života a překonal nejrizikovější období z hlediska infekčních chorob?
Já doufám, že ano. Každého z nás může ohrozit infekce a jeho o to víc, že bere imunosupresivní léky. Teoreticky je ohrožený infekcí více.Imunosupresi, to znamená dávkování léků na potlačení imunity, má v tuto chvíli ještě poměrně vysokou a začneme ji potlačovat až po čtvrt roce.
Byl již propuštěn domů?
Byl propuštěn už začátkem roku a nyní je krátce hospitalizován. Bude mu proveden plánovaný zákrok a pak bude zase propuštěn domů.
Nyní přichází vlna chřipkové epidemie. Nezvažujete preventivní hospitalizaci pacienta?
Z tohoto důvodu ne. Paradoxně je hospitalizace větším rizikem infekce, než když je pacient doma. V nemocnici je z hlediska infekce prostředí, které je nebezpečnější než doma. Obecně platí, že čím dřív může být propuštěn z nemocnice, tím lépe. A platí to i pro pana Peštu. Roušku nosí, ale nemyslím si, že by ji nosil neustále.
Jiří FroněkTřiačtyřicetiletý chirurg, který začínal v pražské Thomayerově nemocnici. V dubnu 2011 se stal přednostou Kliniky transplantační chirurgie IKEM. Předtím šest let pracoval v univerzitní nemocnici v Londýně. |
Jaké jsou vyhlídky na funkčnost transplantovaných orgánů?
Výhled je velmi dobrý. Orgány už teď velmi dobře fungují, všechny, které má transplantované.
Je možné, že by mu byl v budoucnu některý z nich znovu transplantován?
To teoreticky možné je, ale doufám, že se k něčemu takovému nebudeme muset uchýlit.
Proč jste se u tohoto pacienta rozhodli provést takto komplikovaný zákrok?
Pacient k nám chodil několik měsíců. Původně k nám byl poslán kvůli transplantaci jater. Ale provést ji nebylo možné, protože žíly, které mají přivést krev do nových jater, byly ucpané. Tím pádem by transplantace byla neúspěšná. Byly jen dvě varianty. Buď říci bohužel vám játra transplantovat nemůžeme, což by byl ortel, anebo provést tuto multiviscerální transplantaci.
Pacientův stav už známe. Jak se ale po takovémto zákroku cítí lékař, který jej prováděl?
Pro mě je úspěch, když pacient odejde domů. Samotné provedení transplantace je jen prvním krokem. Ještě nás čeká hrozně moc práce. Mám radost, že se nám podařilo ošetřit plno pacientů, kteří by jinak neměli šanci a zemřeli by. Na druhou stranu je to obrovská zodpovědnost, protože to nemůže být jeden výkon a konec. Musí to být program, který bude dále fungovat. Podílí se na tom spousta lidí, kteří to dělají do určité míry dobrovolně. Nyní musíme ten program zorganizovat tak, aby fungoval, kdykoli to bude další pacient potřebovat. Teď je otázka, abychom měli nové lékaře, nové sestry, sály a přizpůsobili tomu provoz tak, aby všechny transplantační programy fungovaly dál.
Vlevo doktor Froněk, vedle něj pacient Pešta, doktor Pirk a ředitel IKEM Herman.
Jedním z pěti orgánů bylo i tenké střevo, které bylo v Česku transplantováno vůbec poprvé. Plánujete do budoucna další výměny tenkého střeva?
Ano, máme čekací listinu, kde je několik pacientů. Plus máme řadu pacientů, které v tomto smyslu vyšetřujeme. V Čechách je mnoho lidí, kteří mají syndrom krátkého střeva nebo jiné choroby, které by mohly být indikací k takové transplantaci. My je vyšetřujeme nebo operujeme, pokud mají několik částí tenkého střeva nespojené po předchozích operacích. Snažíme se jim obnovit kontinuitu střeva nebo je zařazujeme do čekací listiny na dárce pro transplantaci.
Začali jsme transplantovat i méně „kvalitní“ játra
Loňský rok byl zde na Institutu klinické a experimentální medicíny v počtu transplantací jater rekordní. Znamená to, že přibývalo dárců?
Transplantací jater bývalo do roku 2010 kolem šedesáti. Loni jsme jich provedli 119. Nárůst dárců ale nebyl ten důvod.
Rekord v IKEMLoni v Česku poprvé dostalo nový orgán víc lidí, než bylo nově zařazeno na čekací listiny.  |
Čím to tedy bylo způsobeno?
Důvodů bylo několik. Jednak tomu pomohl program splitu jater, to znamená jejich dělení mezi dva dospělé nebo mezi dospělého a dítě. Pak jsme také v minulosti některá játra netransplantovali, protože jsme měli obavu o jejich kvalitu. Ale v posledních letech se prokázalo, že i játra považovaná za méně kvalitní k transplantaci fungují stejně dobře jako ta excelentní. Takže jsme si dovolili transplantovat i o něco horší játra a výsledky jsou stejně dobré. Za třetí, transplantujeme řadu jater, která zmenšíme. Nemůžeme je rozdělit na dvě části, protože taková musí mít jen excelentní kvalitu. Pokud ale játra nemají takovou kvalitu, ale máme malého příjemce v čekací listině, můžeme je zmenšit a jednu část nepoužijeme.
Jak je toto „dělení“ jater náročné?
Je to jeden z nejsložitějších zákroků. Operace má několik částí. První je rozdělení, druhá se odehrává mimo tělo dárce. Každé polovině jater totiž chybí něco, co jsme museli nechat na druhé straně. To znamená, že třeba k pravému laloku musíme šít bypassy. Je to mravenčí práce v několika stádiích: rozdělení v těle dárce, úprava, která trvá také velmi dlouho, odstranění nemocných jater a vložení nových.
Pacient tedy může bez problémů fungovat i jen s částí jater?
Předtím než játra rozdělíme nebo zmenšíme, tak se snažíme přesně kalkulovat, jaký objem a váhu tkáně ten konkrétní pacient potřebuje. To znamená, že pacient dostane přesně tolik tkáně, kolik jí potřebuje k tomu, aby měl zajištěnou svou jaterní funkci. Jemu je vlastně jedno, jestli dostane játra celá, nebo část. Důležitý je objem jaterní tkáně, aby byl funkční, aby byly cévní struktury dobře napojeny a vše dobře fungovalo.
Podívejte se na záběry z operace
