Součástí komplexu bude vedle modlitebny také náboženská škola, knihovna, muzeum, terasy a zahrady osázené ovocnými stromy. „Je to projekt století,“ říká Varda Júsufová Chudžaová z ministerstva výstavby a urbanistiky. Prezident Abdal Azíz Buteflika si prý přeje, aby se mešita stala pomníkem islámu a těm, kdo zemřeli za revoluce, jíž Alžírsko získalo nezávislost na Francii. Stavba má také poukazovat na budoucnost a příští vývoj Alžírska.
Projekt se financuje z alžírské ropy. Většina odborníků i dělníků je z ciziny. Autory návrhu jsou němečtí architekti, stavbu provádí čínská stavební společnost. Přivezla na místo stovky dělníků, kteří žijí na místě v mobilních buňkách. Stavba, jejíž náklady se odhadují na 1,5 miliardy dolarů (37 miliard korun), se oproti plánům zpožďuje, teď se počítá s tím, že by mohla být dokončena do konce příštího roku, tedy s více než ročním zpožděním.
Jeden z důvodů, proč se pokračuje navzdory megalomanským rozměrům i ceně, je osobní prezidentův zájem. Buteflika by byl rád, aby se mešita stala připomínkou jeho úřadování. Další důvod vytrvalosti Alžířanů je jejich věčná rivalita se sousedními Maročany. Alžírská mešita svými rozměry předčí ohromnou mešitu Hasana II., která stojí v Casablance. Hlubším motivem pak může být snaha státu okázale přispět islámu a získat tak větší kontrolu nad mešitami a těmi, kdo v nich působí.
Mešita ve stylu severoafrické architektury
Alžírsko se o to snaží od roku 1962, kdy získalo nezávislost. Na významu tento cíl získal v 90. letech, kdy se země potýkala s islámským fundamentalismem a stát ztratil kontrolu nad částí mešit, v nichž se kázal odpor proti vládě. Alžírský odborník na náboženské otázky Kámil Šašva říká, že výstavbou mešity Alžírsko vezme vítr z plachet islamistům. „Islám si poškodil pověst terorem z 90. let, takže je tu snaha vytvořit národní islám, přiblížit ho státu a využít v boji proti fundamentalismu,“ řekl Šašva. „Můžete nechat postavit 1 000 malých mešit, ale nikdo to nezaznamená. Nevynikne při tom, že stát upevňuje své postavení nad islámem a že je na islám zároveň hrdý,“ vysvětlil dále.
To, že se Alžírsko distancuje od radikálních ideologií šířených z Perského zálivu, symbolizuje také styl stavby. Drží se striktně severoafrické architektury, pro niž je charakteristický jediný minaret.
Mnozí sice chápou mešitu jako cestu, jak se vyrovnat s extremismem, další však v ní vidí spíše kompromis s politickým islámem. „Chtějí dát hlavně najevo, jaká jsme muslimská země. Je to jiný způsob, jak zklidnit islamisty a zalichotit jim,“ tvrdí Amíra Buravíová z opozičního hnutí Barakát. Žena čelí výhrůžkám na Facebooku od té doby, co se odvážila požádat, zda by mešity nemohly ztlumit tlampače, z nichž se volá k modlitbám.
Sekulární Alžířané v mešitě vidí příklad plížící se islamizace země a provokování náboženské nesnášenlivosti. Množí se útoky na ty, kdo se odvažují propagovat západní zvyklosti nebo kulturu.
Sociolog Násir Džabí z univerzity v Alžíru říká, že obecně se sice Alžířané více hlásí k islámu, avšak je to spíš povrchní záležitost. „Nemyslím si, že se Alžířané stávají více věřícími. Jsou konzervativnější, ale vyznávají jakousi kosmetickou, sociálně podmíněnou víru. Když se podíváte do ulic, uvidíte mnoho dívek se zahalenou hlavou, ale to jim nebrání chodit s chlapci nebo pít pivo. Hlavně podnikatelé jezdí na poutě do Mekky a modlí se pětkrát denně. Na jejich občanské chování to ale nemá žádný vliv,“ tvrdí Džabí.
Mešita bude stát ve čtvrti Muhammadíja, jejíž obyvatelé nejsou nijak nadšeni. Podle mnohých se daly peníze využít mnohem chytřeji. „Musí se začít od školství a zdravotnictví, až pak můžete oslavovat víru. Z hlediska muslimů nezáleží na místě, kde se modlíte. Víru máte v srdci,“ řekl dvaadvacetiletý student Rasim, který bude poblíž mešity žít.
