Jaké informace norská ambasáda o případu má?
Jakýkoliv případ v Norsku, který se týká péče o dítě, je tajný. Celé řízení je tajné a pouze ti, kteří jsou součástí toho případu, mají nějaké informace. Tento případ, na který narážíte, řešily norské úřady a rozhodly se umístit děti do péče pěstounů. To jsou informace, které máme.
Takže vy nemáte žádné dokumenty, které by říkaly, proč děti úřady sebraly? Nemáte policejní zprávy?
Ne, takové dokumenty jsou tajné. Jen matka a sociální úřady mají veškeré informace.
Případ českých dětí v NorskuZAČALA JEDNÁNÍ: Za matku bojuje i poslankyně |
Řekl vám někdo ze sociálních úřadů, že děti byly odebrány odůvodněně?
My jako velvyslanectví nejsme v kontaktu s nikým z norského sociálního úřadu. Ty úřady pracují nezávisle na velvyslanectví, na ministerstvu zahraničí i na příslušném norském ministerstvu. My s nimi nejsme v žádném kontaktu.
Volali jste do Barnevernu?
Ne.
Jak tedy víte, že byl důvod odebrat děti matce?
Víme, jak norský sociální systém pracuje.
Vy jste ale jako ambasáda v prohlášení napsali, že matka sděluje jen částečné informace. Jak víte, že jsou částečné?
Víme, že děti byly odebrány z péče matky a předány do péče pěstounů na základě rozhodnutí norských úřadů. Nyní už jsou to tři roky a děti jsou pořád v pěstounské péči. Matka se snaží neustále získat děti zpět, ale odpovědné úřady je doposud raději nechávají v péči pěstounů. Já bych ale také zdůraznila, že matka se může každý rok odvolat.
To je popis situace, ale z čeho přesně vyvodil váš úřad, že matka nedodává informace a že úřady měly důvod jí děti sebrat?
Já se jen ptám sama sebe: Proč by jinak byly umístěné do pěstounské péče?
Schůzka s premiéremVelvyslankyně se ve středu sešla s premiérem Bohuslavem Sobotkou, kterého seznámila s norským sociálním systémem, předala mu diplomatickou nótu a informovala ho, že chce pokračovat ve spolupráci. „Přivítáme jakékoliv řešení, ale musíme se řídit zákony Norska,“ řekla velvyslankyně. Více o schůzce čtěte zde. |
Co může být v Norsku důvodem pro odebrání dětí z rodiny?
Když jde o norský sociální systém, úřady se ve všem, co dělají, řídí zákony a nařízeními. Ten mechanismus chrání každého jednotlivce. Zohledňují, že rodiče mají ze zákona zodpovědnost za své děti. Pokud si myslí, že dítě je v nepřijatelných podmínkách, snaží se situaci nejprve řešit v domácnosti, až poté je odeberou. Odebrat dítě z rodiny je nejzazší možnost. Rozhodnutí tak musí být založené na velmi solidních podkladech.
Kdo rozhoduje o odebrání dětí?
První je na řadě Barnevern. Pokud ti si myslí, že je důvod situaci řešit, ať už v domácím prostředí, nebo odebráním dětí, předají případ Komisi pro sociálně-právní ochranu dětí. Ta rozhodne. Rodiče poté mohou dát případ k soudu, který ho začne řešit.
Takže to chápu dobře, že Komise pro sociálně-právní ochranu dětí je ten, kdo rozhoduje?
Ano, komise má zákonné právo k takovému kroku.
Co byste viděla jako další krok?
Pokud má matka nové informace, měla by je předat Barnevernu. Pokud si například přeje, aby děti byly převezeny do České republiky, měla by podat žádost Barnevernu. Nikdo jiný takový krok udělat nemůže.
Nikoho netrestáme za to, že promluví
Je možné, že matka nevěděla, že dělá něco, co by bylo v konfliktu s norskými zákony?
To je těžké říct. Nevidím do toho případu, znám jen výsledky. Nevím, co bylo důvodem odebrání chlapců. Předpokládám, že však úřady matce v průběhu řekly, co je přesným důvodem.
Vy znáte, jaký je způsob vychovávání dětí v Norsku a nahlédla jste i do toho v Česku. Jsou v tom velké rozdíly?
V Norsku se řídíme úmluvou OSN o ochraně dětí. Myslím, že i Česká republika ratifikovala tuto úmluvu. V té úmluvě je dané, jaká práva děti mají.
Nemluvný BarnevernRedakce iDNES.cz se opakovaně pokoušela norský úřad Barnevern kontaktovat. Mluvčí však nakonec pouze přes spojovatelku vzkázal, že se Barnevern k případu nebude dále vyjadřovat. |
Barnevern je hodně uzavřená organizace a odmítají mluvit s médii. Proč si myslíte, že to tak je?
To je v zájmu všech účastníků případů. Bylo by to celé beznadějné, pokud by Barnevern mluvil veřejně a komentoval individuální případy. To by nebylo správné. Máme v Norsku přísnou ochranu individuality. Chceme ochránit rodiče i děti, a proto nemá Barnevern dovoleno mluvit o případech veřejně.
Pokud ale Barnevern nemluví, nevyhne se tomu, že v něm lidé vidí tajemnou organizaci, která bere děti...
Možná není pro veřejnost dostatečná výzva zjistit, jak sociální systém v Norsku pracuje. My se ale neustále snažíme lidem více přiblížit, jaká pravidla pro Barnevern platí a že všechno, co dělají, má právní podklad.
Stejný zákaz komunikace platí i pro Komisi pro sociálně-právní ochranu dětí?
Absolutně. Nikdo, kdo je zapojený do případu, nemůže říct nic, až na rodiče. Pokud matka chce promluvit, může říct, cokoliv bude chtít.
Myslíte si, že by bývalo lepší případ řešit soukromě?
Matka se rozhodla přitáhnout veřejnou pozornost k případu, což je její právo.
Co si myslíte o názorech, že Barnevern matku trestá za mediální pozornost zkrácením schůzek s chlapci na 15 minut (více čtěte zde)?
Slyšela jsem tuto informaci z médií. Barnevern mi nic takového neřekl. Ta informace může a nemusí být pravda, já nevím. Vím ale, že my v Norsku nemáme ve zvyku lidi trestat za to, že něco zveřejní.
Probírá se ta kauza i v norských médiích?
Skoro vůbec. Četla jsem maximálně dva malé odstavce někde v novinách. Je to ale dané tím, že matka je Češka. Kdyby to bylo opačně, věřím, že by to v Norsku rozdmýchávalo stejné emoce.
