Nápad, jak přitáhnout pozornost veřejnosti k problému sexuálního násilí na ženách, se zrodil v hlavě indicko-amerického režiséra Rama Devíneního před dvěma lety.
Indií tehdy otřásla zpráva o brutálním znásilnění třiadvacetileté studentky šesticí mužů v autobuse v Novém Dillí, když se vracela se svým přítelem z kina (detaily z policejní výpovědi si můžete přečíst zde). Dívka o několik dní později zraněním podlehla v nemocnici a její smrt rozpoutala masivní protesty po celé zemi.
„Když vypukly protesty, byl jsem tou dobou v Dillí a jednoho z nich jsem se účastnil,“ popsal stanici BBC Devínení, jak se zrodil nápad vdechnout život netradiční hrdince. „Mluvil jsem s jedním policistou, který řekl něco, co mě opravdu překvapilo. Řekl: ‚Žádná slušná holka nechodí v noci sama‘,“ líčí režisér.
Podle svých slov si tehdy uvědomil, že znásilnění a sexuální násilí obecně je v Indii otázkou kultury. Nahrává mu tradiční, patriarchální uspořádání společnosti i misogynie (nenávist k ženám) a předsudky prorůstající napříč celou společností.
O dva roky později proto přišel s příběhem o Prije, mladé ženě, která přežila hromadné znásilnění. Proto, aby situaci v zemi změnil. Aby se drama třiadvacetileté Džoti Singh oné prosincové noci nemuselo už nikdy opakovat.
Na oběti je často svalována vina a jsou stigmatizovány
Na stránkách pestrobarevné knihy, která se na pultech obchodů objeví počátkem příštího týdne a již nyní je volně dostupná i na internetu, líčí svět mladičké Priji. Ta stejně jako miliony dalších indických dívek sní o slibné budoucnosti. Až do chvíle, než ji o ni připraví brutální konfrontace se skupinou mužů. Inspirován hinduistickou mytologií, Devínení rozvíjí příběh mladé ženy, která za pomoci bohyně Párvatí, manželky boha Šivy, bojuje proti sexuálním útokům a boří předsudky o ženách, které znásilnění zažily.
V muži ovládané indické společnosti jsou to totiž často samy oběti, na koho je svalována vina a koho společnost stigmatizuje. Ženy se proto o tom, co zažily, bojí otevřeně hovořit a na policii končí jen absolutní minimum znásilnění.
„Mluvil jsem s některými ženami, které hromadné znásilnění přežily. Říkaly, že je jejich rodiny a společnost od pokusů dostát spravedlnosti odrazovaly. Vyhrožovali jim také násilníci a jejich rodiny. Policie je dokonce ani nebrala vážně,“ popisuje zkušenost mnoha indických žen tvůrce komiksu. Ta se odráží i v samotném příběhu, když se Priji zřeknou její rodiče poté, co jim o znásilnění poví.
Smrt studentky změnila zákony, zapotřebí je ale víc
Od tragické smrti mladé studentky uplynou brzy již dva roky a za tu dobu se mnohé změnilo. Davy v ulicích, rozlícené brutalitou činu, žádaly pro pachatele trest smrti. A dočkaly se jej. Z šestice útočníků si ho vyslechli o tři čtvrtě roku později čtyři.
Jeden z mužů, kteří dívku více než hodinu před zraky jejího přítele znásilňovali a bili, si však sáhl na život ještě před vynesením rozsudku. Poslední a nejmladší z útočníků pak vyvázl pouze s tříletým trestem, jelikož nebyl v době spáchání činu plnoletý.
V reakci na dívčinu tragickou smrt zpřísnil indický parlament zákony trestající nejen znásilnění, ale i další přečiny jako stalking, osahávání, voyeurismus nebo útoky kyselinou. Pokud oběť sexuálního útoku zemře, můžou si viníci vyslechnout právě i nejvyšší trest.
Podle některých ale přísné tresty řeší problém jen částečně. Skutečné řešení podle nich tkví v osvětě a boji s předsudky. A to je přesně to, oč Devínenímu jde. Aby už nemusela totéž, co Prija a Džoti, zažívat každých 21 minut nějaká jiná indická žena.
