„Když jsem hrob viděl, ptal jsem se, kde se v těchto končinách, které byly většinou německé, vzal legionář,“ vzpomíná Jančar.
Začal přemýšlet, jak to zjistit. Na hrobě bylo jméno Jan Lank. „Našel jsem rodinu Jana Lanka a díky ní jsem zjistil informace nejen o Lankovi, ale také o řadě dalších legionářů. Výtečným pomocníkem mi byl i František Hampacher, syn ruského legionáře Bohumila Hampachera. Tak se můj prvotní zájem změnil v postupné systematické hledání legionářů v Jirkově a pak na celém Chomutovsku,“ popisuje Jančar.
Milovník vojenské historie Miroslav Jančar
Jeho zásluhou vzniká první obsáhlý seznam legionářů v chomutovském okrese. Materiály přes zimu utřídí a poté začne knihu dokončovat. Figurovat v ní budou jak místní rodáci, tak lidé, již na Chomutovsku jen nějakou dobu žili. Bojovníci v legiích, ale také němečtí zajatci, kteří pomáhali v týlu a díky legiím se pak dostali do země, kde se narodili.
Publikace bude hotová nejspíš za dva roky, protože Jančar současně pracuje a také připravuje další výstavu v chomutovském muzeu.
V souvislosti s nedávným výročím 28. října Jančar připomíná, že právě legionáři měli na vzniku republiky největší podíl. „Ale upřesnil bych to. Československo by nevzniklo bez legionářů. Ale legionáři by nebyli bez sokolů,“ zdůrazňuje.
Sokolská cvičení v Rusku budila úžas
Připomíná tím, že první legionářské jednotky vznikly v létě 1914 ve Francii, kde šlo o rotu Nazdar, v Rusku to byla Česká družina.
„Základ roty Nazdar tvořili pařížští sokolové. Duchem sokolství byly prodchnuty celé legie, zejména ty ruské. Svědčí o tom i to, že za dobu svého působení v Rusku docházelo v městech, kde legionáři působili delší dobu, i k sokolským cvičením. Dokonce v jednotných úborech a k všeobecnému úžasu ruského obyvatelstva, které nikdy v životě nic podobného nevidělo,“ doplňuje Jančar.
Obrovský význam pak měli legionáři i po návratu do Československa. Pomáhali novou republiku chránit, udržovat a rozvíjet, když pracovali na důležitých pozicích v armádě, na železnici, v poštovní službě, ale také v dolech. To byl případ právě Chomutovska, kde mnoho legionářů působilo v Ervěnicích a pracovalo v místním dole Hedvika.
V rámci pozemkové reformy z vnitrozemí do pohraničí přišli legionáři-osadníci zejména do vesnic, kde jim byla přidělena půda a poskytnuty půjčky na výstavbu domů.
Ale stát oceňoval i legionáře, kteří přijeli zranění a byli invalidy. „Byly vybrány profese, kde legionáře, zejména invalidy, stát zaměstnával,“ říká Jančar. Mezi ně patřil například Bohumil Hampacher, který v Ervěnicích dostal místní trafiku. Bylo to nutné, protože podle dobových informací bylo v Československu asi 10 tisíc invalidních legionářů, o něž se stát zavázal starat.
Před 100 lety se zformovaly Československé legie:
12. srpna 2014 |
