Dávná smrt v římských městech byla mnohem zrádnější. Zde jsou podle webu BBC čtyři nejnebezpečnější možné okolnosti smrti způsobené sopkami.
1. Uvaření extrémně horkými plyny
Tímhle bývají sopky nejnebezpečnější a byla to i příčina smrti tisíců lidí v Pompejích a Herculaneu v roce 79. Když Vesuv vybuchl, takzvané pyroklastické proudy plynů, popela a kamení závratnou rychlostí až 700 km/hod nejdříve udeřily na Herculaneum takovou silou, že vše živé bylo rázem mrtvé. Podle vědců se všechny měkké tkáně živých organizmů prakticky ihned vypařily, takže po lidech a zvířatech zůstaly jen kostry. Podobné to zřejmě bylo i v Pompejích, které byly pravděpodobně zasaženy druhou o něco pomalejší vlnou pyroklastických proudů.
2. Pohřbení rychle tekoucím bahnem
To se stalo například v roce 1985 v Kolumbii při výbuchu sopky Nevado del Ruiz. Když pyroklastické proudy vyrazily z jícnu vulkánu, prakticky okamžitě roztavily okolní ledovce. Lahar neboli sopečný bahnotok, směs horké vody smíchané s bahnem, popelem a kameny, se řítil z hory do údolí rychlostí 60 km/hod a opět pohřbíval vše živé.
3. Udušení jedovatými plyny
Sopky mohou být i tichými zabijáky. Jestliže se vulkány nacházejí v těsné blízkosti jezer, mohou se plyny z magmatu měnit pod vodou na oxid uhličitý. Při zemětřesení pak dochází k takzvané limnické erupci, kdy se plyn dostává nad vodu a zabíjí. To se stalo třeba v Kamerunu v roce 1986, kdy z jezera Nyos 80 milionů metrů krychlových vyvrženého oxidu uhličitého zasáhlo okolní vesnice a přírodu. Zahynulo na 1 500 lidí a také tisíce zvířat.
4. Zničení zaviněné mraky popela
To způsobila například sopka Pinatubo, která vybuchla v roce 1991 na Filipínách. Erupce byla neuvěřitelné silná. Vyvrženo bylo na 22 milionů tun popela a oxidu siřičitého do výšky 19 kilometrů, který někde zase závratně rychle spadl na zem. Tyto mraky pak pohřbily celé vesnice. Pod vahou popela praskaly střechy domů, zahynulo na 300 lidí.
