Situaci v Srbsku nejlépe vystihuje kreslený vtip, který nedávno na svých stránkách otiskl bělehradský list Danas: premiér Aleksandar Vučić na něm s vervou hraje naráz na dvě piana - jedno z nich přitom diriguje německá kancléřka Angela Merkelová, zatímco pro druhé udává tempo ruský prezident Vladimir Putin, poznamenává agentura AP.
Zdá se, že Srbsko po vypuknutí ukrajinské krize uvázlo v pasti. Na jedné straně Bělehrad loni naplno začal přístupové rozhovory o členství v Evropské unii (více o tom zde). Na druhé straně však stále cítí sympatie k Rusku, tradičnímu spojenci a ochránci pravoslaví.
Krize na UkrajiněPÁSMO: Nárazníková zóna bez těžkých zbraní MOTORKÁŘ: Český cestovatel projel Donbas PŘÍMĚŘÍ: Ukrajinci a povstalci se dohodli na klidu zbraní BATALION AJDAR: Intelektuálové, kteří bojují z Ukrajinu POLITOLOG: Putin chce nyní Ukrajinu rozložit vnitřně SIKORSKI: Válku v Evropě nezačneme TANKY: Záběry z Donbasu usvědčují Rusko ČESKÝ DIPLOMAT: Donbas může skončit jako Somálsko NOVORUSKO: Putin uvažuje o novém státu POROŠENKO: Rusové vpadli na Ukrajinu FAŠISTÉ? Letitá ruská nadávka v novém balení VŮDCI POVSTALCŮ: Rusy nahradili Ukrajinci |
Moskva námluvy Bělehradu s Evropskou unií sleduje jen s velkou nelibostí. Srbsko se tak v posledních měsících zmítá mezi mantinely vytyčenými Kremlem a zároveň pokouší benevolenci Bruselu.
Taktizování v šedé zóně
Kdo by čekal, že dilema rozetne nová srbská, proevropsky se prezentující vláda pod vedením Aleksandara Vučiće, pletl by se. Ukrajinská krize jako by rozhodnému, mladému politikovi sebrala vítr z plachet.
Místo rozhodného řešení rozehrál podivnou dvojí hru - tu se přikloní na Západ, jindy zase na Východ. Navenek tak třeba Bělehrad odsoudil ruskou anexi Krymského poloostrova, ale o tři měsíce později tamní státní Srbijagas uzavřel megalomanský kontrakt s ruským Gazpromem v hodnotě 2,1 miliardy eur na výstavbu odbočky plánovaného plynovodu South Stream.
Srbské vládě tato taktika procházela až do srpna, kdy Moskvě došla trpělivost. Tehdy jasně dala najevo, že pokud Bělehrad vyslechne apel Bruselu na kandidátské země a po vzoru unijních států uvalí na Rusko hospodářské sankce, může o ruské přátelství přijít.
Věrné spojenectví
Vučićova vláda tedy do Bruselu vzkázala, že sankce vůči Rusku v žádném případě neuvalí. Tento vzkaz ovšem nebyl jen další zkouškou, co Brusel od „neposlušné kandidátské země“ ještě skousne, ale také gestem. Případné ztráty na ruském trhu byly v tomto případě pro Srby až na druhém místě, v této volbě šlo o mnohem víc.
Srbové bojují na UkrajiněNa východě Ukrajiny podle odhadů bojuje na straně proruských separatistů několik desítek Srbů. Podle informací srbského tisku jsou to ostřílení bývalí vojáci, kteří se hlásí k odkazu takzvaných četniků, někdejších polovojenských sborů angažujících se v první i druhé světové válce. S některými lídry východoukrajinských separatistů se údajně velitelé srbských ozbrojenců znají již z války v Bosně, kde měli v 90. letech společně bojovat. Podle jiných zdrojů jsou to regulérní žoldáci. Srbská vláda své občany varovala před účastí v bojích na Ukrajině. Navrátilcům hrozí vězením. |
„Neotočíme se zády k přátelům, především Rusům, na které dnes všichni zapomněli a proti nimž se nyní všichni postavili,“ nechal se podle listu Politika slyšet srbský premiér. Jedním dechem podle očekávání dodal, že prioritou pro Srbsko i nadále zůstává členství v EU.
Jeho slova Západu připomněla, že Srbové Rusko stále považují za přítele, který během krvavého rozpadu Jugoslávie stál po jejich boku. Ať už šlo o obléhání Sarajeva v 90. letech, nálety Severoatlantické aliance na Bělehrad, nebo vyhlášení nezávislosti Kosova před šesti lety, Moskva vždy platila za jediného věrného spojence Bělehradu.
Vučić věděl, že jeho rozhodnutí představuje risk. Konec konců objem exportu s Evropskou unií reálně dosahuje několikanásobku toho, co vývoz do Ruska. Zatímco loni srbský vývoz do Ruska dosáhl bezmála 800 milionů eur, vývoz například jen do Itálie činil loni skoro 1,8 miliardy eur, v případě Německa 1,3 miliardy eur.
Risk srbskému premiérovi však vyšel. Brusel se pro tentokrát spokojil s příslibem, že Bělehrad nezneužije díry na ruském trhu po evropských dodavatelích a nebude uměle podporovat export srbských podniků na východ novými státními dotacemi.
Moskva si zaháčkovala Srby v Bosně
Z dlouhodobého hlediska ovšem není takovýto postoj udržitelný a manévrovací prostor pro Srbsko se neustále zmenšuje. A je víc než pravděpodobné, že podnět k osudové volbě mezi Západem a Východem zazní zvenčí.
Zatím se tak dělo spíše v duchu „přátelských“ a „dobře míněných“ rad. To by se ale brzy mohlo změnit a Srbsko se bude muset rozhodnout. Bude-li Vučićova vláda příliš dlouho váhat, mohlo by se stát, že Srbsko zůstane zcela samo - nebude patřít ani tam, ani onam. Na to by doplatilo ze všeho nejvíc.
O poznání jiná situace panuje v sousední Republice srbské, jedné ze dvou entit Bosny a Hercegoviny. Území obývané převážně Srby je výsledkem Daytonské mírové dohody, jež roku 1995 ukončila občanskou válku v Bosně. Tamní prezident Milorad Dodik platí za jednoho z největších obdivovatelů současného ruského prezidenta a své sympatie vůči Moskvě dává velmi jasně najevo.
Dodik nedávno navštívil Kremlu, a to pouhé tři dny předtím, než se bosenskosrbští představitelé dohodli s ruským Gazpromem na dodávkách plynu a podmínkách výstavby plynovodu South Stream. V souvislosti s tím se začalo v médiích spekulovat o možném plánu na překreslení hranic Bosny.
Dodik dlouhodobě nijak neskrývá ambice na osamostatnění Republiky srbské. Spekulace, že se inspiroval ruskou anexí Krymu a chystá připojení Republiky srbské k sousednímu Srbsku, nicméně rezolutně popřel.
Po schůzce s Putinem se ovšem nechal slyšet, že se mu dostalo příslibu, že Moskva bude na mezinárodním poli zájmy Republiky srbské v budoucnu hájit. Co si pod tím představit, neupřesnil. O pár dní později oznámil, že Rusko poskytne Republice srbské na obnovu po ničivých květnových záplavách půjčku ve výši 500 až 700 milionů eur.
Jak to doopravdy bude s možným odtržením Republiky srbské by už brzy mohl objasnit sám prezident Putin - Dodik totiž avizoval, že by jej šéf Kremlu mohl v dohledné době osobně poctít návštěvou. V diplomatické hře gest by asi nikdo nepochyboval o významu tohoto tahu na šachovnici jménem západní Balkán.
