Jsme uprostřed léta a venku se horko střídá s dusnem a deštěm. Je to vůbec normální?
Ano, v létě bývá u nás horko i dusno. Někdy si myslíme, že je příliš horko nebo je dusno častěji, než jsme byli zvyklí. Tady je dobré být v hodnoceních počasí opatrný, protože člověk má krátkou a výběrovou paměť. Málo si pamatujeme, že se u nás i extrémy počasí opakují, že v některých letech je bouřek hodně a v jiných málo, že někdy máme studené, vlhké a někdy horké a suché léto.
ProfilRadim Tolasz
|
Takže rozmary počasí, třeba v posledních několika letech, jsou v normě? Tím myslím poněkud „zblázněné“ počasí, kdy v zimě je teplo, v létě zima.
Klimatologové už před lety upozorňovali, že extrémní projevy počasí budou častější, a dnes to všichni vidíme kolem sebe. Mám na mysli například rozsáhlé povodně z dlouhotrvajících dešťů, vichřice nebo horké vlny. Podívejme se na posledních dvacet let. Větší povodně v letech 1997, 2002, 2006, 2009, 2010, 2013, vichřice 2007 a 2008, sucho 2000 a 2003, horké vlny 2003, 2012 a 2013.
Ve 20. století jsme si od podobných jevů odpočinuli, protože se vyskytovaly jen výjimečně, a dnes jsme překvapeni. Pokud se však podíváme hlouběji do historie, tak najdeme i tam období, kdy bylo těchto jevů více než před pár desítkami let.
Téměř všechny generace vzpomínají na to, jak to bylo krásné v dobách jejich dětství, kdy sněžilo, když mělo, zkrátka taková „ladovská zima.“ Kam se poděl sníh?
Je zajímavé, jak termín „ladovská zima“ zlidověl. A přitom když se podíváme do historických databází, tak ve středních Čechách v letech 1935 až 1950, kdy Josef Lada nakreslil pravděpodobně nejvíce zimních obrázků, nepanovaly žádné sněhové hody. A stejné to bylo i v dobách Ladova hrusického dětství na konci 19. století. Střídaly se roky, kdy bylo sněhu více, s roky, kdy sněžilo minimálně, podobně jako v současnosti. Osobně si myslím, že si počasí v letech našeho dětství idealizujeme všichni a Josef Lada tyto své ideály jen přenesl do svého díla.
Jaký je největší problém současného světa z hlediska klimatologie?
Asi svou odpovědí překvapím, ale jsou to lokální a regionální konflikty. Velmoci se dnes předhánějí v tom, které z bojujících stran budou „pomáhat“. Změna klimatu přináší lidstvu problémy, které bychom měli řešit. Potřebujeme se adaptovat, měli bychom snižovat emise, investovat do technologií, do výzkumu a do vzdělávání. Když bojujete o holý život, nemáte co do úst a vidíte strádat děti, tak je nějaká změna klimatu problém, který vás vůbec, ale vůbec nezajímá.
Ladova Tichá noc z roku 1951.
Z vašeho facebookového profilu vím, že když zrovna nepřednášíte nebo necestujete po světě, stoupáte třeba na Lysou horu nebo jezdíte na kole. Kde na to berete čas a sílu?
Tak se nelze ptát. Chtěl bych odpovědět, že nejen prací živ je člověk, to bych si však naběhl. V poslední době se často mluví o takzvané práci doma - home office. Já tento způsob práce využívám už od svého nástupu do zaměstnání v roce 1986. V kanceláři nebo na cestách si „odpracuji“ své povinnosti a potom po večerech pokračuji s přípravou publikací a přednášek, se studiem odborné literatury, popřípadě v komunikaci s kolegy v jiných časových pásmech. A proto se snažím čas od času vypnout a vyrazit po svých, na kole, na bruslích nebo na lyžích někde ven do přírody.
Co byste čtenářům jako zkušený klimatolog vzkázal na závěr?
Dívejme se kolem sebe. A to ať jsme kdekoliv a s kýmkoliv. A přemýšlejme nad tím, co vidíme. Nedělejme ukvapené závěry bez znalosti věci, bez souvislostí. Potom se nebudeme muset například dohadovat, jestli je nebo není nutné snižovat emise skleníkových plynů. Budeme jen diskutovat nad tím, jak to udělat, aby to pomohlo nám všem.
