Dvacetiletá Jeonmi Park našla nový život v Jižní Koreji. Na dětství a dospívání v KLDR nevzpomíná příliš ráda. Spolu s rodinou podle svých slov musela každý den uctívat tehdejšího vládce KLDR Kim Čong-ila.
Od mala jí bylo vštěpováno, že vůdce KLDR je bohem, který umí číst myšlenky lidí. "Musela jsem být opatrná, protože jsem věřila, že Kim Čong-il umí číst moje myšlenky," svěřila se.
"Docházelo k neustálým výpadkům proudu, všechno pohltila tma. Neexistovala ani hromadná doprava. Všude jsme museli chodit pěšky. Všude byla špína (…)," vypráví Park v televizním vysílání stanice SBS One.
Čas od času někdo z jejího okolí jednoduše zmizel. "Maminku mé spolužačky veřejně popravili, musela jsem to sledovat i já. Neměla jsem na výběr – naše sousedství sledovali špioni," uvedla.
Na nekompromisní přístup režimu narazil i její otec, který pracoval jako vládní úředník. Policie ho obvinila z nelegálního obchodování s kovy, které měl prodávat do Číny. Skončil ve vězení a rodina se musela vystěhovat z hlavního města.
Otec Park se z vězení dostal až poté, co mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Rodina pak po zamrzlé řece uprchla do Číny, otec však náročnou cestu zaplatil životem, píše server independent.co.uk.
Svobodný život v Jižní Koreji
Park i její matka naštěstí narazily na misionáře, který jim poradil, že mohou začít nový život v Jižní Koreji. Nákladnou cestu si však nemohly dovolit. Odcestovaly proto do Mongolska, kde jim vláda zařídila vycestování do jejich nové vlasti. "I tehdy jsem měla tak vymytý mozek, že jsem si ani nedovolila přemýšlet o nečem, co by hanilo režim KLDR," svěřila se Park.
Na jiné myšlenky přišla až v Jižní Koreji. "Uvědomila jsem si, že všechno, co jsem si myslela, byly lži. Nebyla jsem skutečným člověkem. Byla jsem stvořena jen proto, abych pracovala pro režim. Kdyby nám nařídili zemřít, zemřeli bychom. Nebyla jsem člověkem – byla jsem něčím jiným. Rozhodně se ke mně nechovali jako k člověku. Nevěděla jsem nic o svobodě. Trvalo mi tři roky, než jsem jsem přes to vymývání mozku dokázala zcela přenést," vypráví Park.
Její mamince to prý trvalo ještě déle. Když svět obletěla zpráva o úmrtí Kim Čong-ila, nemohla tomu uvěřit. "Nemohl umřít, protože to není člověk, je to bůh!" říkala prý tehdy Park. To už obě ženy dávno žily v Jižní Koreji.
Park nyní studuje na univerzitě mezinárodní právo a podle svých slov se cítí jako jiný člověk. "Když jsem žila v KLDR, nikdo se mě neptal, co si myslím, čím chci být v budoucnu nebo o čem sním. Až nyní mám svobodnou vůli," uzavřela své vyprávění mladá dívka a dodala, že v Severní Koreji má stále mnoho příbuzných, kteří se bojí uprchnout ze země.
