"Za uplynulé tři roky jsem tiše a bez schopnosti pomoct sledovala, jak členové mé rodiny v Sýrii pomalu přicházejí o své domovy a v některých případech také o životy," začíná své vyprávění Raní, která příběh své rodiny zveřejnila na serveru telegraph.co.uk.
Její rodina pochází z damašského předměstí Jarmúk. V uplynulých dnech tam podle jejích informací zemřelo nejméně 50 lidí na následky podvýživy. Na časy, kdy naposledy jedli chleba, si podle ní místní ani nedokáží vzpomenout.
Naděje pro Homs
Ženy a děti uvězněné v obléhaném syrském městě Homs ho budou moci opustit. K této dohodě v neděli dospěli zástupci syrské opozice a představitelé vlády, kteří se o víkendu vůbec poprvé od zahájení syrského konfliktu formálně setkali v jedné místnosti. Tématech schůzek ve Švýcarsku byla výměna vězňů, otevření humanitárních koridorů a dopravení pomoci do Homsu. Prostředník rozhovorů Lachdar Brahímí, zmocněnec OSN a Ligy arabských států pro Sýrii, připustil, že rozhovory probíhají pomalu (více o průběhu konference zde). Zdroj: ČTK |
"Vše, co zůstalo v obchodech, si většina lidí jednoduše nemůže dovolit (…)," uvedla Raní. Kilo rýže zde běžně stojí v přepočtu kolem 1 200 korun. Místní jsou nuceni jíst jen jednou za dva dny. Jako potrava jim musí stačit rostliny, tráva a krmivo pro zvířata. Obyvatelé Jarmúku, kde žijí stovky palestinských uprchlíků, trpí také nedostatkem pitné vody a musí se obejít i bez elektřiny.
A aby tomu nebylo málo, čelí rodina Raní také mnoho měsíců trvajícímu ostřelování. "Minulý týden bylo město svědkem každodenního bombardování včetně náletu helikoptér, kdy na obyvatele padaly barelové bomby. Zemřelo devět lidí a desítky dalších utrpělo zranění," píše Raní.
Zoufalá sebevražda a čekání na léky
Jednoho dne vybuchla před domem jejích rodičů bomba. Jeden ze šrapnelů vlétl přímo do bytu a poničil skříň. "Jenom to dokazuje zatvrzelost mých rodičů," myslí si Raní a vysvětluje, že její rodiče opakovaně odmítají z občanskou válkou zmítané země odejít. "Potom mi telefonovali a začali se mi za zničenou skříň omlouvat," dodala.
Vojáci Bašára Asada Jarmúk odřízli od světa před šesti měsíci. Svízelnou životní situaci a neustálý stres mnozí nedokáží unést. "Můj bratr jednou volal matce a řekl jí, že jeho soused vyskočil ze čtvrtého patra s dcerou v náručí. Už prý nemohl snést její pláč a prosby o jídlo," vypráví Raní. Jiní doplatili na nedostatek léků. Jednou z nesčetných obětí byla i žena, která trpěla cukrovkou. Zemřela po tom, co jí došly předepsané léky.
Jak pomociČeský červený kříž Distribuce potravin a přikrývek, poskytování zdravotnické pomoci a dodávky léčiv. Charita ČR Cena všech DMS 30 Kč, z nichž 27 Kč jde na pomoc Sýrii. zdroj: MF DNES |
V jednu chvíli to vypadalo, že se armádní stanoviště opět otevřou. Otec Raní se proto chtěl vydat ven z města. Bezpečnostní stanoviště však své brány neotevřely a on se musel vrátit zpět domů. "Úplně ho to zničilo a během následujících dní utrpěl sérií infarktů. Naštěstí se mu už daří lépe," popisuje krušné chvilky svého otce.
Smrt příbuzného a pomoc, která nestačí
Lépe na tom nejsou ani další příbuzní. "Můj strýc je jedním z těch, kteří již jednoduše neexistují. Jeho bytový dům v Tadamonu (předměstí Damašku, pozn. red.) byl rozstřílen na kusy. Tadamon je jednou z těch oblastí, které jsou zaměnitelné se Stalingradem v roce 1943," popisuje situaci Raní. Smutně dodává, že třicetiletou sestru její tety zastřelil sniper.
I když se v posledních týdnech začíná situace zlepšovat, podle Raní to nestačí. Vládní taktiku "Podvol se, nebo budeš hladovět" podle ní vystřídala metoda "Nekousej do ruky, která tě živí". "Není divu, že taková pomoc přišla těsně před ženevskou mírovou konferencí," myslí si Raní.
Syřané podle ní v současné chvíli požadují jediné – mír a humanitární pomoc. "Absolutní prioritou by měl být oboustranný souhlas s umožněním přístupu humanitární pomoci do oblastí jako Jarmúk. Konec konců – podařilo se dojednat vstup inspektorů, kteří hledají chemické zbraně. Nemohli bychom udělat to samé pro humanitární pomoc?" ptá se Raní.
