S pacienty si povídají, předčítají jim z novin či časopisů, skočí pro drobnost do obchodu, vyrazí s nimi na procházku nebo je doprovodí na vyšetření, aby nemuseli sami bloudit po areálu nemocnice.
"Vždy zaklepu na pokoj, usměju se a zeptám se, jestli něco potřebují, že si s nimi můžu popovídat," vypráví dvaapadesátiletá Ester Hilovská, jedna ze tří dobrovolníků, kteří od listopadu navštěvují pacienty v hradecké fakultní nemocnici.
Dobrovolníci zde mají vlastní skříňku a pokaždé se převlékají do triček s logem Charity České republiky. A brzy k nim přibudou další tři, všichni bez nároku na odměnu tráví s pacienty svůj volný čas.
Do nemocnice chodí Ester Hilovská dvakrát týdně - v úterý a ve čtvrtek vždy na dvě hodiny. Říká, že to dělá z křesťanské lásky, ale zdaleka ne všichni dobrovolníci jsou věřící. Snaží se pobyt v nemocnici ulehčit hlavně starším lidem, kteří se léčí na klinikách zdejší interny.
Ta práce mě hrozně naplňuje, říká dobrovolnice
"Pacienti pobývající v nemocnici celé dny mají díky dobrovolníkovi možnost na chvíli zapomenout na svoji nemoc. Přichází k nim člověk, který si chce popovídat, vyslechne je, povzbudí," vysvětluje Jana Šebová z hradecké diecézní charity, která má dobrovolnický program v nemocnici na starosti.
Dobrovolnické programyDiecézní charita v Hradci Králové organizuje několik programů pro dobrovolníky: GABRIEL - pomoc seniorům v domovech důchodců a pacientům v nemocnici RAFAEL - pomoc cizincům, doučování češtiny MICHAEL - programy pro děti a mládež Evropská dobrovolná služba Mezinárodní dobrovolnické programy Jednorázové aktivity - výpomoc v administrativě, při benefičních akcích a podobně |
"Už jsem to dělala skoro dva roky v nemocnici v Děčíně a hrozně mě to naplňovalo. Je to obrovská služba lidem a strašně ráda to dělám. Oni těší mě, já zase je," vypráví dobrovolnice Ester, která se z Děčína přestěhovala do Hradce Králové před rokem a půl.
"Mluvím s nimi, nebo jim skočím koupit časopis, pití nebo kafe z automatu, ale chci vyvinout iniciativu a zkusím se zeptat, jestli bych nemohla třeba dovézt pacienta na vyšetření nebo s ním jet na procházku," říká dobrovolnice.
S negativní reakcí se setkala jen jednou. "Většinou pacienti reagují příjemně nebo se diví, protože takovou službu neznají. Jen jednou se stalo, že se mě jeden pán zeptal: A vědí o vás? Co tady jako chcete? Ale šla jsem tam znovu asi za týden a pán už byl v úplně jiné náladě a nakonec jsme si porozuměli," usmívá se Hilovská.
Povodně jako průprava
Je vyučená krejčová, ale o práci v oboru nemůže zavadit už léta.
"Taky jsem byla dost nemocná a veškerý volný čas jsem věnovala výchově svých tří dětí. Bez práce už jsem dlouho a děti už mám velké, tak jsem si udělala kurz na sociálního pracovníka," vysvětluje. Před dobrovolnictvím v nemocnici zhruba půl roku jezdila pomáhat do kojeneckého ústavu nedaleko Pardubic a s organizací Adra spolupracovala také během povodní.
"Dva měsíce jsem u nich jen tak z lásky pomáhala a vyplatilo se mi to, protože mě pak zaměstnali na celý rok. Jezdili jsme s řidičem po břehu Labe od Děčína po Ústí, uklidňovali jsme lidi a vozili jim samozřejmě potřebné věci. Dělala jsem spíš takového psychologa, škoda, že jsem psychologii nevystudovala," posteskne si Hilovská. V Děčíně dobrovolně pomáhala také v mateřské škole a pracovala s mentálně postiženými dětmi. Na podobnou práci jí ale chybí patřičné vzdělání.
"Je to naplnění v životě," říká dobrovolnice Ester a pracovníci Charity jsou z jejího přístupu nadšení. "Tohle je ideální případ, má už zkušenosti a baví ji to," říká hradecká koordinátorka dobrovolnictví Tereza Štaudová.
"Zatím se nám dobrovolníci hlásí sami, zájem projevili i ti stávající, kteří chodili do domovů důchodců v Hradci a Chlumci nad Cidlinou," vypráví Štaudová. Dobrovolníky si pracovníci Charity pečlivě vybírají, upřednostňují ty dlouhodobé, důraz kladou na jejich proškolení, sepisují s nimi smlouvu a na pravidelných společných setkáních se starají o zpětnou vazbu.
