Jaký byl váš první dojem při pohledu na pevninu, když jste přistávali ve městě Cebu (město s asi 2,5 miliony obyvatel leží na stejnojmenném ostrově, který je součástí Visajských ostrovů, pozn. red.)?
Byl jsem připravený na nejhorší scénář. Visajské ostrovy totiž zachvátily dvě katastrofy. Kromě tajfunu tady v létě udeřilo zemětřesení. Očekával jsem, že ve městě nebude kámen na kameni. K mému překvapení tomu tak nebylo a některé části města zůstaly nepoškozeny. To mne uklidnilo a nabyl jsem mylného dojmu, že následky tajfunu nebudou tak zlé, jak jsem si myslel. Ovšem jen do té doby, než jsme se vydali na okružní monitorovací cestu ven z města.
Fritz Neuberg
52letý Fritz Neuberg pracuje v německé pobočce mezinárodní humanitární organizace ADRA od roku 2003. Dohlížení nad přerozdělováním potravinové pomoci na Filipínách pro něj je vůbec první zahraniční akcí tohoto typu |
Jak vypadalo okolí Cebu?
Místy jsme projížděli krásnou, nedotčenou přírodou, pak to však přišlo. Krajina se otevřela a nám se naskytl pohled na totální zkázu. Palmy vyrvané ze země, zničené plantáže cukrové třtiny, domy bez střech. Čím déle jsme jeli, tím hroznější věci jsme viděli. Někde nebyla ani torza domů, jen hromádky dřeva a suti. Silnice křížily sloupy popadané na zem, bylo obtížné vůbec projet.
Jak na tom byli lidé, které jste potkávali?
Na ulici jsme se míjeli s mladou rodinou. Matka, otec a tříletý syn. Muž nám řekl, že tajfun úplně změnil synovo chování. Dříve veselý chlapeček byl teď tichý, zaražený, jakoby vnitřně svým dětským způsobem zpracovával celou tu hrůzu kolem. Prázdnotu jsem viděl nejen na tom dítěti, ale i na obou dospělých. Nenávratně byli poznamenáni. Při pohledu na jejich domek jsem pochopil. Nezbylo z něj nic.
Ztrátu domova nesla nejhůř žena. Plakala, že je to tak těžké a že tento rok byl moc náročný. Neměli ani vodu, ani jídlo. Prostě vůbec nic. Její sestra, starší dáma, na tom byla ještě hůř, protože nemá vůbec žádné příjmy. V místě, kde stál její dům, byly jen kousky dřeva. Viděl jsem, jak ji objala jedna pracovnice z nevládní organizace. Plakaly společně. Je to krutý osud. Na Visajských ostrovech jsou tisíce podobných žen.
Největší následky hlásil sever ostrova Cebu. Jak byste popsal to, co jste tam viděl?
Cestou na sever se to zhoršovalo. Ostrov zdevastovalo opravdové monstrum. Jakoby se prostředkem všech vesnic prohnal obří rozjetý vysokorychlostní vlak. Na severu zuřil Hayian jako šílenec. Jako někdo, kdo je naplněný nenávistí vůči všemu a snaží se zničit vše, co mu přijde do cesty. Na ulicích ležely celé střechy, stromy byly vyrvané ze země i s kořeny a pouliční osvětlení vytrhané z betonových základů.
Jak lidé reagovali, když jste jim přivezli potravinovou pomoc?
Jel jsem do takové akce poprvé. Moji kolegové, kteří už projeli Afriku a s mimořádnými událostmi mají více zkušeností, distribuci pečlivě plánovali. Vše muselo klapat jako na drátkách. Báli jsme se, že by mohl nastat chaos, při němž by lidé snadno propadli panice a o jídlo se porvali. To se často při humanitární pomoci stává.
Filipínci však byli ukáznění a přátelští. Atmosféra byla nečekaně uvolněná. Lidé ve frontě si povídali, smáli se, žádný boj o nejlepší místa. Když si převzali svůj balíček, posadili se s ním na zem a povídali si dál. Byla mezi nimi zvláštní sounáležitost. Nikdy nezapomenu na dojemný okamžik, kdy za mnou přišel starší muž a lámanou angličtinou mi čtyřikrát zopakoval "děkuji vám!"
Co říkáte na názory některých lidí, kteří tvrdí, že by se zemím jako Filipíny nemělo humanitárně pomáhat kvůli tomu, že zanedbávají investice do zvyšování bezpečnosti před živelnými katastrofami?
Jak se chcete připravit na tajfun, který se žene rychlostí 375 km za hodinu? Jediné, co můžete pro lidi udělat, je varovat je. A to se stalo. V mnoha případech ale nepomůže ani to. Varovné systémy jsou velmi drahé. V Indii už se do toho pustili, ale tam je jiný terén. Filipíny se skládají z mnoha malých ostrůvků a to je technický problém a celý systém prodražuje.
ADRA a FilipínyHumanitární organizace ADRA dosud rozdala potravinovou pomoc pro 3500 rodin a zprovoznila čističku vody na ostrově Panai. Nyní připravuje další kroky a uvolní dalších 550 tisíc dolarů (asi 11 milionů korun) na jídlo, hygienické potřeby a provizorní přístřešky. Tým ADRA se také podílí na koordinaci rychlé obnovy budov. Jak podpořit oběti tajfunu Haiyan na Filipínách?
|
Stěžují si místní na rabování a lidi, kteří se snaží neštěstí jiných využít ve svůj prospěch?
Tam, kde působíme jsme nic takového nezaznamenali. Naopak lidé jsou tady extrémně přátelští. Což nás samotné překvapilo.
Může se stát, že potravinová a finanční pomoc z celého světa na Filipínách skončí ve špatných rukách?
Nemyslím si. Nedovedu hovořit za jiné organizace, ale například my rozdělujeme pomoc prostřednictvím našich lidí přímo na místě a konkrétním lidem. Naše týmy pracují přímo v postižených oblastech a jsou v kontaktu se zasaženými lidmi osobně. Pomoc jde z ruky do ruky. Nejedná se navíc o finanční pomoc, ale o potravinové a hygienické balíčky.
Například ve frontě na potravinový balíček stojí lidé, kteří nemají nic jiného, než vlastní oblečení. O všechno ostatní přišli. Tady o zneužití nemůže být řeč. Tak funguje krizová pomoc. Samozřejmě něco jiného jsou dlouhodobé programy obnovy, které se také detailně plánují ve spolupráci s místními samosprávami. I tehdy jsou na místě naši lidé, kteří osobně dohlížení na průběh.
Jak dlouho podle vás bude trvat, než se život na Filipínách opět vrátí do starých kolejí?
Jeden rok je minimum. Betonové domy půjde obnovit rychle, dřevěné pomaleji, protože materiálu není dostatek. Možná 3-5 let, odhaduji.
Jak se vypořádáváte s tím, co jste na Filipínách viděl?
Není to snadné. Tak velkou destrukci jsem ještě neviděl. Takže to budu určitě sám dlouho zpracovávat. Víte, co je nejdojemnější? Že jsou ti lidé jsou přesto, co zažili, milí a přátelští. Jenže za každým tím obličejem je hluboký příběh a otřesný osud. Ti lidé hodně trpí a nikdo to ani neví. To mne hodně zasáhlo.
Letecké záběry odhalily zkázu tajfunu na Filipínách:
11. listopadu 2013 |
