Jak jsme kvůli přežití i zabíjely vlastníma rukama

Absolvovala jsem s dětmi kurz přežití v divoké přírodě. Přemluvila ještě pár dalších kamarádek, co si také lakují nehty, chodí po kavárnách a představa, že by se po ránu neosprchovaly, je odpuzuje. Dva dny jsme pochodovaly hlubokým lesem, pojídaly kopřivy a hlavně lovily zvěř, abychom vůbec měly co jíst.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Debatu, kterou jsme vedly my matky před podepsáním smlouvy s firmou, jež nám kurz nabídla, dovedu jen parafrázovat. Byla tak dlouhá, že jsme u ní vypily ve čtyřech dvě lahve vína.

Jsme kamarádky, máme se rády a milujeme své neposedné ratolesti nade vše. Uděláme pro ně cokoli. Ale ulovíme zvíře? A zabijeme? Přesně v tomto bodě jsme se zasekly.

Mimo jiných nám nepohodlných věcí kurz totiž obnášel lov a zpracování potravy. Bez nože, rukama. Tak se to prý dělá, když máte hlad a potkáte v našem případě nepozorného králíka, zakopnete o hodně zpomalenou rybu nebo najdete za stromem prokřehlou schovanou křepelku... Koneckonců, jde o vaše přežití, ne její.

Jsme ženy, rády sedíme po ránu v kavárně, někdy večer ve vinárně a chceme, aby nám to slušelo, což už v našem věku není zadarmo. A jsme taky pokrytci, takže nepřemýšlíme při nákupu v tesku o tom, jestli kukuřičné kuřátko mělo hlavu a jakou asi. A taky máme za to, že děti nemusejí vědět víc, než je nutné, a některé podobné debaty s nimi utínáme při první možné příležitosti.

Jak přežít

Kurz trvá dva dny a zahrnuje praktickou ukázku přežití ve volné přírodě, opatření potravy a vody, psychologie přežití, rozdělávání ohně (všemi dostupnými způsoby), orientaci v terénu a stavbu přístřeší. Je určen pro nejvýše 12 účastníků. Organizátoři doporučují kvalitní oblečení, obuv a to, co účastníci považují za nezbytné. Ale varují, že výbavu podrobí "cenzuře". Víc se dozvíte zde.

Zkrátím to. Křepelky jsme vlastníma rukama pozabíjely, odstranily peří, vykuchaly a upekly. Všechny do jedné. Děti stály opodál, dívaly se jinam a dělaly jako by nic. Pak jsme se najedly a bylo to zase "jako doma", když už porcujeme to kukuřičné kuřátko. Jen porce byly menší a neměly jsme příbory ani talíře a ani stůl, natož ubrousek.

Pocity po vraždění? Smíšené. Výsledek: najedly jsme se. Zjistily jsme, že to dáme, kdyby na to přišlo. Nakrmily jsme naše děti v extrémní situaci. Jsme městské ženské, žádná doma nemáme králíkárnu ani slepice, sáhly jsme si k podstatě věci, o níž tady kráčí. Jo, a teď má už každá z nás doma i kápézetku neboli krabičku poslední záchrany.