"Máme problém s obnovou našich vozů," začíná dopis datovaný 17. května 1979, doručený do Downing Street číslo 10, oficiálního sídla britských premiérů. Píše jej Colin Peterson, církevní tajemník a také muž, který má na starosti vládní vozový park.
A právě ten dělá Petersonovi momentálně největší starost. Ve vládních garážích se nacházejí čtyři Rovery 3.5, z nichž tři pocházejí ještě z dob premiérování Harolda Wilsona, jenž nastoupil do úřadu začátkem roku 1964. Hlavním problémem těchto aut není speciální popelníček uzpůsobený na jeho dýmku, který si Wilson nechal zabudovat do loketní opěrky zadních sedadel, ale skutečnost, že mají nejlepší léta za sebou.
Margaret ThatcherováZachránkyně britského autoprůmyslu, hrobařka britských aut - ČTĚTE ZDE |
"Všechny staré rovery mají najeto mnoho kilometrů a jsou zralé na výměnu. Jeden se během březnové cesty porouchal a je ve velmi opotřebovaném stavu," píše v dopise Peterson.
Formulace to je nanejvýš diplomatická, Wilsonův nástupce v úřadě, James Callaghan, ve skutečnosti odmítal ke konci svého působení v premiérském úřadě Rovery 3.5 používat. Poté, co mu vypadlo jedno z oken přímo do klína. "Tohle auto je metaforou pro chatrné zpracování a katastrofální pracovní morálku," napsal o Roveru 3.5 britský publicista James Ruppert. Snad právě proto jej Colin Peterson v dopise zamýšlel eventuálně pořídit jen jako záložní vůz.
Rover P5 označovaný podle použitého motoru jako 3.5 nebo "třiapůllitr" vozil celkem čtyři britské premiéry: Harolda Wilsona, Edwarda Heatha, Jamese Callaghana a Margaret Thatcherovou. Až "železná lady" jej vyměnila za jaguar.
"Výběr není snadný. Předpokládá se, že vozy pro číslo 10 musí být britské a vyrobené na britském území. Musí být komfortní a nabízet soukromí a klid na práci," píše se v dopise.
Patrně nejlevnějším řešením by bylo, kdyby se Margaret Thatcherová rozhodla jezdit ve Fordu Dorchester nebo Minster. Sedm těchto vozů už stálo ve vládních garážích a "přestože se tento typ auta nyní vyrábí v Německu, námi nakoupená auta jsou 100% britská".
Peterson však v dopise upozorňuje, že vládní šoféři nemají fordy v oblibě, protože "jízdní vlastnosti těchto prodloužených verzí nejsou moc vzrušující".
Smrt železné ladyKONEC Margaret Thatcherová podlehla mrtvici POSLEDNÍ LÉTA Boj s těžkými nemocemi KLAUS Je to ztráta stoupence svobody OBRAZEM U piana, v kuchyni, v tanku VÝROKY Hlavně ať je po mém ŽANTOVSKÝ: Její rady byly někdy úsměvné KARIÉRA: Od zlodějky mléka k zradě s úsměvem |
Stejně tak se ve vládních garážích nacházejí limuzíny Daimler, které se využívají převážně pro převoz VIP návštěv. Peterson se ovšem domnívá, že limuzína Daimler nemá coby auto pro britskou premiérku dobrou image.
Chyby vidí i na nové generaci Jaguaru XJ, který se v luxusní verzi prodává pod značkou Daimler Sovereign. "Je to auto zaměřené víc na řidiče, na zadních sedadlech trochu stísněné a ne zcela pohodlné pro vystupování a nastupování."
Nejvíce Petersonových sympatií sklízí Rolls-Royce Silver Shadow. "Je to skvělý vůz, pro premiérku zcela vhodný." Jedním dechem však připouští, že pořízení rolls-roycu coby premiérského auta doprovázely v minulosti jisté zábrany. "I když náklady na jeho provoz nemusí být nutně vyšší než u jiných aut, nákup rollse by mohl být z důvodu pořizovací ceny veřejností kritizován."
Peterson nové premiérce také navrhuje zredukovat počet aut určených výhradně pro její potřebu na dvě, dosavadní čtyři rovery se mu zdají nadbytečné. Zároveň zdůrazňuje nutnost pečlivého výběru, neboť "ten je v jistém smyslu nevratný." Auta je podle dopisu nutné upravit po bezpečnostní stránce a vybavit komunikačním zařízením.
Odpověď na Petersonovy návrhy přichází o šest dní později a "vyjadřuje stanovisko pana Newella a jeho kolegů, kteří jsou dobře obeznámeni s požadavky čísla 10". George Newell byl v roce 1979 vrchním řidičem britských premiérů a byl to podle dopisu právě on, kdo rozhodoval o typu a počtu premiérských aut. Newell v odpovědi trvá na zachování tří aut stejné značky s tím, že se po ročním provozu pořídí ještě čtvrté. Je to podle něj nezbytné k tomu, aby auto bylo k dispozici všude tam, kde se premiér právě nachází. "Tento systém v minulosti dobře fungoval a byl akceptován bývalými nájemníky čísla 10."
Pokud však je o značku, Newell akceptuje Petersonovo doporučení. Namísto prostorného rolls-roycu vybírá pro nastupující britskou premiérku sportovně střižený Jaguar XJ, který se shodou okolností v témže roce představuje v nové generaci. Pro pohodlí nebyla jeho nízká střecha ideální, díky střízlivé image však Margaret Thatcherová alespoň nemusela jeho nákup před nikým obhajovat.
Legenda garáží britských premiérůRover P5 se představil v roce 1958, za svou kariéru prošel třemi modernizacemi. Zpočátku měl řadový šestiválcový litinový třílitr (prý s ním P5 nebyl žádný rychlík), v poslední "vládní" P5B verzi 3,5litrový hliníkový osmiválec od amerického Buicku. Standardem pro osmiválec byla automatická převodovka, třílitry měly manuál. Zadní náprava byla nesena listovými pery, možná pro pohodlí, které dávaly podvozku, byl model tak oblíbený mezi bankéři a státními úředníky. Od počátku byla k mání klasická čtyřdveřová limuzína, v roce 1962 přibylo netradičně pojaté kupé. Sice vypadalo jako dvoudveřové, ale mělo jich jednou tolik. Rover P5 coupé tak bývá označován za předchůdce dnes modních čtyřdveřových kupé, jako je třeba Mercedes CLS. Při návrhu střídmého designu se David Bache inspiroval údajně u italských a amerických kreací své doby. Vnitřku vévodila kůže, přistrojovka byla z třešňového dřeva, řidiči vždy pomáhal hydraulický posilovač řízení. Od roku 1967 vyráběná verze P5B, označovaná také jako Rover 3,5, se proslavila jako vůz britských premiérů a dalších státních úřadů. Jako první usedl ještě do "obyčejného" třílitrového Roveru P5 premiér druhé poloviny šedesátých let Harold Wilson. Silnější osmiválcová provedení vozila ještě víc než další dekádu tři jeho nástupce. Poslední 69 141. kus vyrobili v červnu 1973, ale ve státní správě sloužil symbol britské důstojnosti a umírněnosti na čtyřech kolech ještě déle než deset let. Úřady si poslední sérii P5B nakoupily do zásoby a postupně uváděly vozy do provozu až do osmdesátých let. Svůj zelený Rover P5B prý ráda řídila i královna Alžběta.  |
