"Příčinou toho celého byl příjezd sovětského průzkumného tanku do obce odpoledne 1. května," říká kronikář a bývalý starosta Kožušan-Tážal Lubomír Buchta, kterému bylo v roce 1945 osm let a jenž o události napsal text do loňského Hanáckého kalendáře.
Osamocený tank vzbudil v obyvatelích Kožušan mylný dojem, že Německo den po Hitlerově sebevraždě už kapitulovalo. Zároveň vyděsil německé vojáky, kteří odhodili zbraně a utekli. Místní muži si v euforii z blížící se svobody vzali jejich pušky a vydali se bránit železniční most, popisoval ve Vlastivědném sborníku moravském regionální historik Josef Bartoš.
O incidentu se ale rychle dozvěděli na vojenském velitelství v Olomouci. Ještě před soumrakem do Kožušan dorazily jednotky wehrmachtu. Povstalci se rozutekli od mostu a v panice odhodili ukořistěné zbraně. Většina se běžela schovat do obecního krytu. Už to vypadalo, že vše skončí poklidně, když jeden z vojáků našel v křoví pohozenou pušku. Němci poté spoutali čtrnáct mužů od šestnácti do třiceti osmi let a odvezli je do Olomouce k výslechům.
V Kožušanech a Tážalech mezitím probíhalo další zatýkání. Mezi zatčenými skončil i Buchtův otec Jaroslav, když se dopoledne 2. května vydal natrhat kopřivy pro drůbež. Nacisté pohrozili, že pokud nedostanou zpátky své zbraně, tak zadržené popraví a obec vypálí. Nakonec se však spokojili jen se třemi puškami. Obměkčilo je zřejmě i vepřové a pivo, kterými je pohostil místní starosta, napsal ve svém článku Buchta.
Muži z Kožušan si museli sami vykopat hrob
Nikdy se úplně přesně nezjistilo, co se v Olomouci dělo se čtrnáctkou mužů (jeden z nich pocházel z Prahy a v Kožušanech byl v těch dnech pouze na zákopových pracích). Dodnes se například neví, zda přišli o život 2. května, nebo až o den později. "Pravděpodobně k popravě došlo 3. května," tvrdí Buchta. Masakr se odehrál u pevnosti číslo 13 na západním okraji města. Zajatci si museli vykopat dvě jámy, kde po střelbě do hlavy skončila jejich těla.
Až 13. května, tedy čtyři dny po osvobození obce, se místní dozvěděli o tragédii. Následující den se vypravili k pevnosti a v hromadném hrobě nalezli sedmnáct mrtvol. Němci totiž zabili i tři povstalce z Brodku u Přerova. Podle lékařského nálezu nacisté své oběti mučili, protože měli bodné rány, rozbité obličejové kosti a jeden i vypíchnuté oči, líčil Bartoš.
Oběti z Kožušan byly pohřbeny na hřbitově v sousedních Charvátech. "Slavnostní pohřeb se konal 16. května," uvádí Buchta. Smutečního průvodu, během kterého rakve přikrývaly československé vlajky, mše a pohřbu se účastnily tisíce lidí.
Na památku popravených se každý rok konají pietní akce
Na 67 let starou událost se v obci nezapomnělo. "Pořád se tu o to ještě lidé zajímají," říká současný starosta více než osmisethlavých Kožušan-Tážal Petr Mazal. "Každý rok se konají pietní akce u památníku u školy. Jezdí se také do Charvát na hřbitov a k pamětní desce na pevnůstku, ale ta je teď v rekonstrukci," doplňuje starosta.
Pravidelně si tragédii připomínají i žáci místní školy. "Několikrát jsme měli pozvanou dceru jednoho popraveného. Děti to velice zajímá, i když jsou malé, protože máme jen první až čtvrtou třídu. Vždycky se pak jdeme podívat k pomníku a dozadu na hřiště, kde byl bunkr. Některé děti o tom ví i od rodiny, protože se jednalo o jejich příbuzné," popisuje ředitelka školy Jiřina Nakládalová.
V regionu se na konci války nejednalo o jediný masakr. Nacisté 2. května popravili také 21 účastníků povstání z Přerova (více zde). V Zákřově, vzdáleném od Kožušan zhruba dvacet kilometrů, Němci 20. dubna zavraždili 19 mužů (více zde). V samotných Kožušanech přišlo poslední dubnový den o život ještě šest lidí při bombardování, dva místní rodáci a členové odbojové organizace Obrana národa byli zabiti v koncentračním táboře Mauthausen.
