Nastupující premiér je vzdor svému vypočítavému populismu a sklonům k vychloubačnosti poměrně obratným politikem, co se týče strategických zájmů státu.
V mocenských hrách, kde Dzurinda působil jako vyslovený amatér, cítí se Fico jako štika mezi kapry. A tak lze popustit uzdu fantazii a čekat, že si do vládní koalice "velkoryse" vytáhne maďarskou stranu Most-Híd. I když ji samozřejmě vůbec nepotřebuje.
V Bruselu by si tím vylepšil škraloup s účastí nacionalisty Jána Sloty ve své předchozí vládě. Zároveň by tím sňal z maďarské menšiny stigma nynějšího debaklu.
Vyslal by také vstřícnější signál vůči Evropské unii než Viktor Orbán, který se pořád ještě nevzdal naděje, že bude s nejsilnějšími státy sedmadvacítky jednat jako rovný s rovnými.
Místo iracionální snahy vsázet veškerý politický kapitál na kartu velkomaďarství se totiž Orbán může dočkat toho, že jediný, kdo s ním bude jednat jako rovný s rovným, bude slovenský premiér.
