Státní vlajku přitom ve firmě Velebný & Fam šili úplnou náhodou. V Ústí nejprve šili černou vlajku, tu státní měli kvůli přípravám smutečního průvodu a zkouškám vyrobit v Praze.
Cesta státní vlajky z Ústí nad Orlicístředa 21. 12.
pátek 23.12.
|
Poté, co v úterý smuteční prapor odvezli do hlavního města a vrátili se zpět do Ústí, volali z Hradní stráže majiteli Zdeňku Velebnému, že se pražské firmě "podařilo" natisknout barvy obráceně.
"Ptali se mě, jestli bychom byli schopni státní vlajku ušít do středečního rána. Tak jsem sehnal švadlenku, která ji do čtvrt na tři v noci skutečně ušila. Když jsme jim pak telefonovali, vojáci si pro ni přijeli a v sedm hodin byla vlajka v Praze," dodává Velebný. Velebný považoval tuhle prosbu za výzvu i velikou poctu, ale i smutnou povinnost.
"Jsme nesmírně hrdí na to, že pana Havla na poslední cestě provázela vlajka právě z Ústí nad Orlicí," řekl orlickoústecký starosta Petr Hájek, podle něhož se tak stalo již podruhé. Před čtyřiasedmdesáti lety totiž v Ústí šili také vlajku pro prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Firma je známá i v zahraničí, tradice sahá 300 let zpátky
"Je to moc fajn, že se mohlo Ústí touhle cestou podílet na tak významné, i když smutné události. Většina lidí z města i z okolí je ráda, že jsme byli prostřednictvím vlajky od pana Velebného u toho," svěřila se Miloslava Kotyzová z nedaleké Hnátnice.
Skutečnost, že Hradní stráž ústeckou firmu oslovila, ale zase až taková náhoda nebyla. Firma Zdeňka Velebného patří mezi nejuznávanější ve svém oboru nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.
Vedle vlajek, erbů a řady dalších produktů ji znají také například ve farnostech a prezidentských kancelářích v Rakousku, Německu nebo na Slovensku, ale i ve Spojených státech nebo Austrálii. Všude tam totiž znají ornáty, liturgická roucha kněžích, nejen v římskokatolické církvi.
Tradice firmy sahá do 18. století. "Nejstarší zmínka o Velebných, kteří se zabývali paramentářstvím a výšivkou, je z roku 1713, kdy rodovou tradici údajně založil Matěj Velebný," řekl orlickoústecký podnikatel, heraldik a karikaturista Velebný.
"My jsme navázali na práci mého dědečka," vzpomínal a dodal, že jeho první kontakt s výšivkami byl někdy v polovině sedmdesátých let minulého století. "To se nosily džínové bundy s výšivkami, a tak jsem šel za babičkou, jestli by mi jednu vyšila. Souhlasila s podmínkou, že půlku vyšije ona a zbytek si pak dodělám sám," popsal Velebný.
Na rodinnou tradici navázal v roce 1990 s manželkou. "Zrušili jsme dětem spoření a koupili první mašinu. Samozřejmě jsme měli úplně jiné představy o tom, co ten stroj vlastně umí," dodal. Zanedlouho v rámci přidružené výroby jako součást statku Česká Třebová následoval první úvěr. Dál už se firma rozvíjela ve spolupráci s celou rodinou. Dnes zaměstnává 35 lidí.
