"Pořád myslím na první tělo, které jsem viděl, jak leží v kaluži krve. Na to první nezapomenete," vzpomíná devadesátiletý Američan na události, které se odehrály před necelými 74 lety a změnily vývoj bojů v Pacifiku. Tedy na japonský útok na americkou základnu, který vtáhl Spojené státy do druhé světové války.
Tehdy dvacetiletý George Hursey měl zrovna u sebe klíče od skladu se zbraněmi. Rozběhl se proto nejdříve tam, aby ho odemkl. Pak naskočil do vojenského auta a zamířil k dělostřelectvu nedaleko vojenského zařízení Hickam Field, kde se zapojil do obrany před japonskými letadly.
Jenže jednotce se okamžitě nepodařilo protiletadlová děla a kulomety zprovoznit. Prvně vypálili až na závěrečný smrtonosný roj japonských letadel. Ta bombardovala Pearl Harbor necelé dvě hodiny. "Nevěděli jsme, na co jsme stříleli," líčí Američan, jak bylo obtížné zamířit na letouny skryté v mracích kouře.
"Stříleli jsme na něco. Rád bych si myslel, že to byla japonská letadla," řekl americkému listu The Enterprise muž, který žije se svou ženou ve městě Brockton.
Moment překvapení popisuje i jednadevadesátiletý Clarence Pfundheller, který byl před téměř 74 lety před svou kajutou na bitevní lodi USS Maryland, když se k němu zpráva o japonském útoku donesla. Tehdy jednadvacetiletý voják z Iowy vyběhl na palubu ke kolegovi, který obsluhoval protiletadlovou zbraň.
Japonci přelétali těsně nad lodí a smáli se
Ani velitelé na lodi USS Maryland nečekali, že Japonci zaútočí ze vzduchu, takže i tamní protiletadlová munice byla zamčena ve skladu. Když se k nim Pfundheller dostal, Japonci už přelétali těsně nad lodí.
"Mohli jste vidět, jak na vás vítězoslavně ukazují pěstí a smějí se vám," vzpomíná. I po desetiletích si přesně pamatuje, jak bylo obtížné přes kouř zasáhnout nízko letící stroje. "Všude bylo tolik černého kouře, že kolikrát nebylo nic vidět," popsal agentuře AP.
Překvapivý útokNa Pearl Harbor nejprve zaútočilo několik miniponorek, ovšem bez většího úspěchu. Přilétající letouny pak americké radary sice zachytily, operátoři je ale omylem považovali za vlastní bombardéry, které měly dorazit na zdejší základnu z pevniny. K neočekávanosti náletu přispělo i to, že Japonsko předalo nótu s vyhlášením války až po útoku.  |
V prosinci roku 2011 si ještě s dalšími veterány připomněl výročí japonského útoku přímo v Pearl Harboru. S bývalými vojáky se tam vypravili i studenti, kteří chtějí zaznamenat příběhy stárnoucích veteránů, jichž každým rokem ubývá.
Ostatky veteránů půjdou do lodí
Američané si vymírání vojáků z druhé světové války chtějí připomněli i tak, že popel dvou z těch, kteří odešli na onen svět nedávno, pohřbili v lodích, na nichž během útoku sloužili. Například zpopelněné ostatky Lee Soucyho potápěči uložili do vraku lodi USS Utah, která coby připomínka událostí dosud leží na dně přístavu v Pearl Harboru.
Japonský útok na americkou vojenskou základnu na Havajských ostrovech nepřežilo na 2 400 Američanů, na dně moře skončilo asi dvanáct lodí USA a další byly poškozeny. Zničeno bylo i přes 160 letadel. Japonci přišli o několik miniponorek, třicítku letadel a něco přes šedesát mužů.
Jasné vítězství to nebylo
Přes minimální japonské ztráty se nedá mluvit o jasném vítězství země vycházejícího slunce. Kvůli obavám z možného protiútoku totiž Japonci nepodnikli uvažovanou třetí vlnu náletů a přístavní zařízení v Pearl Harboru uniklo vážnému poškození. Mohlo tak i nadále sloužit námořnictvu.
Navíc se Japoncům nepodařilo zničit ani jednu americkou letadlovou loď, protože všechny byly mimo přístav. A jak se ukázalo v dalším průběhu bojů v Tichomoří, nebyly to bitevní lodě, ale právě letadlové lodě a letouny, které rozhodovaly o vítězství v námořních bitvách, a tak i o výsledku války, připomněla ČTK.
Spojené státy den po útoku vyhlásily Japonsku válku a zapojily se tím pádem do druhé světové války. Vyústilo tak napětí, které mezi USA a Japonskem rostlo už od půlky třicátých let hlavně kvůli japonské expanzi v Asii a pak válečným spojenectvím s Německem a Itálií.
