V rohu Arabského poloostrova, který odděluje Perský záliv od Ománského, vzniklo začátkem prosince 1971 soustátí několika drobných emirátů. S plánem na sjednocení přišel o tři roky dříve abúzabíjský šejk Zajed bin Sultan al Nahyan, který potřeboval nutně vyřešit blížící se politickou krizi.
Spolu s rostoucím významem ropných nalezišť se rozhodla britská správa definitivně opustit oblast a hrozilo, že se perspektivní pobřeží stane cílem cizích politických či nadnárodních tužeb. Británie v oblasti ztrácela vliv právě na základě rozmachu amerických ropných společností.
Pirátské pobřežíSoučasné Emiráty byly Britům 16. století známy jako Pirátské pobřeží. V době, kdy zdejší arabské kmeny ovládala Osmanská říše, se místní živili pirátstvím, kterým ohrožovali obchodní cestu z Indie. Oblast po dvě stě let hlídala evropská a ománská námořnictva. |
Šejk proto oslovil sedm stávajících emirátů, jež byly sjednoceny do britského protektorátu Smluvní Omán, aby spolu se sousedním Katarem a ostrovním Bahrajnem vytvořily soustátí. To by mělo suverénně kontrolovat nerostné bohatství oblasti.
Po dlouhých jednáních se šest šejchátů (Dubaj, Abú Zabí, Adžmán, Fudžajra, Šardžá a Umm al-Kuvajnn) 2. prosince 1971 skutečně sjednotilo pod Spojené arabské emiráty (SAE). Sedmá oblast,
Rás al-Chajma, se připojila jen tři měsíce poté. Katar i Bahrajn raději zvolily úplnou suverenitu.
"Jako jednotná země jsme mnohem silnější. Poklady jednotlivých emirátů se sčítají, každý totiž do spolku přispívá něčím jiným. Abú Zabí má ropu, Dubaj rozvinutý systém obchodování, Fudžajra úžasnou přírodu ...," nechal se roku 2006 slyšet Abduláh Šehí, mediální koordinátor oslav 35. výročí založení.
Pět milionů stromů a megapole bez mrakodrapů
Pokud se na SAE podíváme z větší perspektivy, působí v Perském zálivu jako zjevení. Země s propracovaným právním systémem a zelenou politikou kontrastuje v přímém sousedství s tuhým absolutismem Saúdské Arábie i Ománu či zámořským klerikalismem Íránu a chaosem Iráku.
Šejk zakladatel se logicky stal prvním prezidentem nové země. Hned po převzetí moci naordinoval zemi vysázení pěti milionů stromů a budování rozsáhlých parků.
Fotogalerie |
Pro-ekologická politika země má vyvrcholit v roce 2016, kdy bude dle plánů dokončena stavba Masdar City, prvního města bez mrakodrapů, automobilů a zplodin. Infrastrukturu města budoucnosti by měla zcela zásobovat sluneční energie.
Megaprojekt v emirátu Abú Zabí kombinuje tradiční arabskou architekturu a náhled na urbanizaci spolu s těmi nejnovějšími technologiemi, aby vzniklo co nejpřirozenější místo pro kvalitní život. Město se staví v sedmi oddělených fázích. Během jednotlivých etap se testují nejmodernější technologie, aby se v té další už mohly naplno využít.
Hojně se vyskytuje technologie pasivních domů. Levné a populačně nafukovatelné čtvrtě se vzájemně stíní a doplňují tak, aby se snížila závislost na energetických systémech. Ze severozápadu na jihovýchod proudí městem studené větry z moře, aby je večer vystřídal vzduch z pouště v opačném směru.
Plány města i jeho současná rozestavěná podoba vyráží dech, návštěvníkům se může zdát, že se ocitli v hodně vzdálené budoucnosti.
EmiratesLetecká společnost Emirates se sídlem v Dubaji odbaví týdně 2 400 letů do 111 měst 62 států. Chlouba SAE dostala letos od renomovaného obchodního magazínu ATW cenu Letecká společnost roku 2011. |
Kritici však mají na paměti i ty ne zrovna úspěšné projekty SAE. Umělé souostroví kopírující světovou mapu dodnes trpí prázdnotou, protože drahé pozemky nikdo nechce kupovat. Nový projekt však zřejmě naláká svým přístupem a možností plně rozvinout ekologické tužby vyšších společenských tříd.
Na revitalizaci starých měst se nově podílí i jeden ze symbolů oblasti - sokolnictví. Dubajské vedení řeší nasazením dravců přemnožení holubů. Tradiční arabské umění tak našlo nové uplatnění. (Sokolnictví Spojených arabských emirátů je zapsáno na seznamu nehmotného bohatství UNESCO společně s ČR a dalšími devíti zeměmi.)
Finanční krizi překonáme miliardovou investicí
Na výjimečnosti v celosvětovém kontextu přidaly SAE i způsob, jakým bohatý stát překlenul finanční krizi. Právě tento moment zemi uchránil od epidemie arabského jara. Krize z přelomu let 2008 a 2009 Emiráty zasáhla dost tvrdě, hlavně pádem cen ropy. Země na ni ale reagovala překvapivým vyhlášením "super-roku", kdy investovala do infrastruktury chudších severních oblastí 1,6 miliardy amerických dolarů.
Těžko říct, zda šlo o plánovaný prozíravý tah, ale po expanzi revoltující arabské mládeže do ulic to tak vypadá. Obrovskou investicí se Emirátům podařilo zredukovat nezaměstnanost na takovou míru, že zemi vlna protestů téměř nezasáhla. Právě nedostatek práce stál za všemi letošními bouřlivými změnami v arabských státech.
Emiráty přesto letos v září trochu uvolnily poměry a rozšířily počet volitelných míst ve Federální národní radě. V zemi, kde za pouhých 40 let vyrostla z nehostinné pouště supermoderní centra, se totiž nic nenechává náhodě.
