"Na ubytovnách je to různé, jedna místnost stojí od osmi tisíc třeba do dvanácti. Ubytovny těží ze situace. Ti lidé jsou závislí na sociálních dávkách a majitelé jen využívají situaci. Vědí, že Romové se strašně těžce ubytovávají ve standardních bytech," upozornila Veronika Arnoštová z liberecké pobočky organizace Člověk v tísni.
Stejnou částku by rodina platila i v klasickém několikapokojovém bytě. Jen by měla neporovnatelně vyšší komfort. Na ubytovnách žijí v jedné místnosti i s nejmenšími dětmi, kde si i vaří, záchody nebo sprchy mají na chodbě.
U přechodných městských bytů není zapotřebí kauce předem, potřebnost jednotlivých uchazečů je transparentní, protože se posuzuje bez předsudků. V Liberci jich je ale podle Arnoštové málo.
"Prosba o pomoc při hledání bytu je jedna z nejčastějších zakázek, které poslední dobou řešíme. Tyto rodiny chtějí bydlet jinde, jako jiní obyčejní lidé, ale šance mají velmi ztížené. Hodně by pomohlo, kdyby těch sociálních městských bytů bylo víc. Nutná je i podpůrná sociální práce," doplnila Arnoštová.
Podle ní doplácejí na předsudky nebo špatné zkušenosti i Romové, kteří jsou slušní, pracují, děti posílají do škol. Rozhodně u nich nehrozí, že by byt zdemolovali. "Týká se to třeba i rodin, jejichž členové mají vysokou školu," upozornila Arnoštová.
Lidé jsou na dně, ubytovny z toho těží
Lidé na ubytovnách navíc nemohou dostat příspěvek na bydlení. Na ten mají nárok pouze v případě, že v ruce drží nájemní smlouvu. Točí se pak vlastně v kruhu. "Ubytovny lidé platí z životního minima. Rodin, které nemají jinou možnost než žít v ubytovnách, jsou v Liberci desítky," upozornila pracovnice Člověka v tísni.
Na tíživou situaci si posteskl i otec pětičlenné rodiny, se kterou je nucen žít v jedné z libereckých ubytoven. Na složení kauce v tuto chvíli nemá peníze, na měsíc musí jeho rodina vystačit se čtyřmi tisíci korunami.
"Ubytovny vydělávají na tom, že jsou ti lidi často na dně a v potížích. Nás pět musí žít v jedné místnosti, nic levnějšího, kde bychom mohli být i s dětmi, ale není. Pro nás je to šok, celý život jsme žili v normálním bytě, to se nedá srovnat s podmínkami," přiblížil muž, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Má sice výuční list, řadu kurzů, ale zejména kvůli barvě své pleti se marně snaží najít práci. Podle svých slov se prý setkal i s vyloženými předsudky.
"Majitel jednoho bytu po nás chtěl dvanáct tisíc, sehnali jsme je. Ale když mě pak viděl, řekl, že už ho obsadil. Lidi vidí cikána a byt mu prostě nedají," posteskl si muž.