Na předměstí Hamá týdny hlídkovaly tanky syrské armády. V neděli ráno se jejich pásy pohnuly a kovová monstra vjela ze čtyř světových stran do bašty protestů proti čtyřicetileté vládě rodiny Asadů.
Tanky podle svědectví místních následovala pěchota a příslušníci tajných služeb. Povstalci na barikádách vyzbrojení tyčemi a kameny neměli šanci. Lékaři, zoufale shánějící dárce krve, napočítali do úterka 130 mrtvých.
Boje v HamáAsadovy jednotky pokračovaly v ostřelování Hamá i v úterý. Armáda se posunula blíž k městskému centru a obytným čtvrtím. Z přeplněné městské věznice se v noci ozývala střelba a stoupal dým. Co se děje uvnitř, není jasné. Mrtví a zranění přibyli i v Damašku, Homsu, Abú Kamálu a Lázikíje. O textu rezoluce proti Sýrii jednala Rada bezpečnosti OSN. Rusko a Čína a další státy dosud váhaly rezoluci podpořit z obavy, že se bude opakovat libyjský scénář a diplomatický protest přeroste v přímý vojenský zásah. Damašek světovou organizaci vyzval, aby nepodlehla "zavádějící západní propagandě". ČTK |
Takový popis nedělních událostí v Hamá poslali na Západ opoziční aktivisté. Jejich informace ale nelze nezávisle ověřit, protože Damašek zahraničním novinářům v zemi zmítané pět měsíců trvajícími nepokoji znemožňuje práci a sám krveprolití svádí na ozbrojené gangy řízené mezinárodním spiknutím.
Sunnité versus Baas
Odpor třetího největšího syrského města vůči režimu Bašára Asada je pochopitelný. Obyvatelé stále mají v paměti, jak tam otec současného prezidenta Háfiz před třiceti lety utopil v krvi povstání Muslimského bratrstva.
"Pokud mě zatknou a zeptají se mě, proč protestuji, řeknu jim: V roce 1982 jste zabili mého otce a bratra. Potřebuji snad ještě nějaký jiný důvod?" řekl v červnu čtyřiapadesátiletý obyvatel města jménem Mohamed reportérovi listu The Guardian, který v zemi pracuje v utajení.
Někdejší vojenský pilot Háfiz Asad se dostal k moci v roce 1970, když provedl puč ve vládnoucí straně Baas. Kombinace arabského nacionalismu a socialismu a fakt, že baasistické elity tvořili především šíitští alevité, ležela v žaludku sunnitským radikálům už od roku 1963, kdy se strana chopila vlády. A město Hamá bylo baštou odporu proti vládnoucím odpadlíkům v Damašku.
Sunnitští radikálové si osvojili metody guerillové války a druhou polovinu 70. let vyplnily vraždy představitelů vlády a armády. Režim odpověděl masakry, hromadným zatýkáním a mučením. Když Háfiz v roce 1980 jen o vlásek unikl atentátu, nechal v pouštním žaláři Tadmor popravit 1 200 vězněných islamistů.
Spálená země
V únoru o dva roky později islamistické guerilly vyhlásily Hamá za osvobozené město. Háfiz se rozhodl vyřešit problém se vzpurnými sunnity jednou provždy a srovnat Hamá se zemí. Pověřil tím svého bratra Rifáta, který naordinovanou metodu spálené země provedl s nevídanou brutalitou.
Zatímco vládní letadla rozbombardovala únikové cesty, tanky a dělostřelectvo Rifátových brigád pálily do obytných domů. Do města pak vtrhli vojáci a bez milosti popravili všechny muže starší patnácti let, kteří jim padli do rukou. Ženy znásilnili.
Podívejte se na snímky ze syrských nepokojů.
"Viděla jsem, jak naše sousedy vytáhli z jejich domů, postavili je ke zdi a postříleli. Schovali jsme se, sebrali nějaké jídlo a pak jsme se se štěstím vyplížili z města ven," vzpomíná na krvavé události před třiceti lety nejmenovaná obyvatelka vzpurného města, které v době masakru bylo devět let.
Z historického centra biblického města nezbylo téměř nic - Rifát nechal buldozery srovnat se zemí celé ulice. Zbylé domy dodnes nesou stopy po střelbě a nové podle místních často vyrostly na masových hrobech.
Palčivé paralely
Kolik lidí při masakru zahynulo, není jasné, odhady se pohybují od deseti do čtyřiceti tisíc mrtvých - sám strýček současného prezidenta se jednou pochlubil, že jeho jednotky při masakru zabily 38 tisíc lidí. Někteří historici považují 30 let staré události za nejhorší krveprolití v novodobé historii Blízkého východu.
Pro obyvatele Hamá je paralela mezi masakrem v roce 1982 a současností víc než jasná. Stejně jako před třiceti lety řídí brutální represe ve městě prezidentův bratr - Máhir Asad velí obávané 4. obrněné divizi.
"Bezpečnostní jednotky stejně jako tehdy považují lidi za postradatelné bytosti," domnívá se Mohamad. "V 80. letech jsem viděl lidská těla poházená na smetištích, letos s v červnu jsem viděl to samé," dodává pamětník krveprolití.
Přestože pro obyvatele Hamá se historie do jisté míry opakuje, povaha protestů se podle nich liší. Zatímco před třiceti lety vedli revoltu proti režimu sunnitští radikálové, současné nepokoje nejsou podle aktivistů náboženské povahy - mají daleko širší základnu a zachvátily celou zemi.
