Stojím na okraji asi stometrové propasti. Všude pod námi jsou trosky desítek domů, ulic, dětského hřiště, dokonce i hřbitova. Najednou se ani ne padesát metrů od nás sype další půda. Všichni v panice utíkáme.
Kdysi tu bývaly serpentiny a domy. Teď končí ulice jakoby zaseknuta v prostoru, ve výšce téměř 4 000 metrů nad mořem. V dálce se vypínají panoramata šestitisícovek.
Obrázek nahání strach. V okrajových čtvrtích La Pazu, hlavního města Bolívie, zůstalo bez přístřeší pět tisíc lidí. Mohutný sesuv půdy poničil v noci z 26. na 27. února hlavně čtvrti spodní Pampahasi, Kupini I a II, Kallapa, Cervecería, Puente Irpavi II a Valle de Las Flores. Další části města jsou odříznuty od zdroje vody.
28. února 2011 |
Ministerstvo životního prostředí a vodních zdrojů zatím neuvádí, kdy bude přívod vody obnoven. Postiženou oblast zásobují cisterny. Lidé bez přístřeší jsou ubytováni buďto u příbuzných nebo v provizorních stanech a přístřešcích.
Druhý den po katastrofě svítí slunce. Postižení se vracejí a v troskách hledají své cennosti, oblečení, cokoli, co by ještě mohli zachránit. Pomáhá policie, armáda, hasiči i dobrovolníci z řad sousedů. Zkáza je velká, celý obrovský svah dlouhý několik kilometrů se sesunul. Sesuvy bohužel stále pokračují, naprasklé domy se stále hýbou.
Deník La Razón uvádí, že co hodinu se celý východní svah posunuje o jeden centimetr. Je skoro večer a zatahuje se, vypadá to na další déšť. Lidé nahoře ve čtvrti Pampajasi evakuují své domy, které jsou jen kousek od propasti. Míjí nás tak čoudící vozy naložené skříněmi, postelemi, matracemi i samotnými lidmi.
Jsme málo pobožní
Proč nás toto postihlo, ptají se lidé z postižených čtvrtí La Pazu? Jedni dávají vinu nepřetržitým prudkým dešťům. Jiní nestabilnímu podloží na svazích La Pazu. Další pak těžkým traktorům, které den před neštěstím projížděly oblastí.
Sesuv půdy poničil několik čtvrtí v bolivijském La Paz (28. února 2011)
Vina se také klade nedokonalé kanalizaci, amatérsky vyhloubeným žumpám či načerno postaveným domům. "Tak to není," namítá vrásčitá indiánka v tradičním oblečení chola, "jsme málo pobožní. Kvůli penězům, televizi a americkým filmům jsme úplně zapomněli na naší Pachamamu (Matka Země), Apachitu i Achachillu (ducha hor)."
Štěstí v neštěstí
Je až s podivem, že při katastrofě takového rozsahu nezemřel jediný člověk. Sesuvy půdy se udály velmi pomalu. "Nahoře, až tam z vrchu začala padat země," popisuje svědek. "Chvíli v obrovských blocích a pak pomalu, monotónně, se vše sunulo dolů." Jiní udávají, že celou oblast zburcoval mladý student, který se v noci učil na zkoušky, a najednou se mu zdálo, že se celý dům hýbe.
Sesuv půdy poničil několik čtvrtí v bolivijském La Paz (28. února 2011)
Procházím okolo trosek domů. Pod kusem plechu vidím panenku, která sice nemá ruku, ale jinak je ještě docela pěkná. Má blonďaté vlásky, které malé indiánské holčičky tolik obdivují. Seberu ji.
Opodál totiž vidím tři malé dívenky, jak si hrají se zbytky svých hraček. Kousek od nich hledají rodiče za pomoci několika vojáků jakékoli cennosti v ruinách svého domku. Dávám panenku holčičkám, ty ji beze slova přijímají a hrají si dál.
Jen chudí pomáhají chudým
Oblast navštívil i samotný prezident Evo Morales, který postiženým přislíbil především materiální pomoc. "Vždy si musíme pomoci sami," komentovala to postarší paní, "my chudí pomáháme chudým, nikdo jiný nám stejně nepomůže."
Bolívie je velmi bohatá i chudá země zároveň. Nachází se zde ložiska minerálů, drahých kovů, těží se zemní plyn a ropa. Bohužel nemá průmysl a většinu svých nerostných zdrojů vyváží v surovém stavu. Pak za drahé peníze kupuje výrobky a zboží. Stávkuje se zde téměř denně, řidiči za vyšší mzdy, učitelé taktéž. Horníci za lepší podmínky. Ženy za svá práva. Typická je také velká korupce.
Doufám, že nadcházející karneval i konec dešťového období zmírní utrpení lidí, kteří neměli téměř nic a kvůli ničivým sesuvům v okrajových zónách La Pazu přišli o všechno. Ojalá. Kéž by.
