Hodný chlapec v Domodědovu
Řekl otci, že si jede vydělat peníze na stavbu kamsi do sousedního okresu, místo toho se ale objevil na letišti Domodědovo se sedmi kilogramy výbušniny a zabil 38 lidí. Jmenoval se Magomed Jevlojev, bylo mu dvacet a před rokem by nikdo neřekl, že se stane teroristou.
Hodný chlapec. Než se něco zvrtlo.
Když do jeho rodného domu v Ingušsku vtrhli tajní agenti, ukázali třiasedmdesátiletému otci snímek rozbité tváře a řekli: "Podívej se dobře, protože poznáš svého syna." To, co zažil otec Jevlojev, se nijak neliší od zážitků ostatních rodičů, kteří zjistili, že z dítěte někdo udělal vraha a teroristu, přestože pro ně to byl nevinný andílek.
Ani do Magomeda by nikdo neřekl, že se z něj stane mladý muž, který uprostřed plné letištní haly vykřikne: "Všechny vás zabiju!" Nikdy nijak nevyčuhoval z davu a jeho rodiče nejsou žádní náboženští horlivci. Roli hrálo prostředí.
A taky to, že měl ve dvaceti pocit zpackaného života. Nebyl žádný genius. Ve škole se učil průměrně, zřejmě ho nebavila. Na střední škole studoval ekonomiku a účetnictví, ale po půl roce přešel na dálkové studium a pak to zapíchl úplně. Tak ho vylili.
Vesnička Ali-Jurt, odkud pochází domodědovský vrah Magomed Jevlojev, vyslala do náruče teroristů mnoho svých obyvatel
Pak šel na vojnu, ale měl štěstí: narukoval sice až někam k Vladivostoku, ale po čtyřech měsících byl zase doma. Vředy. Jenže jak se ukázalo, byla to chyba.
Mladík se rychle oženil, vzal si dívku ze sousední vesnice. Nebylo to dobré manželství. Hádky od počátku, protože Magomed ji obviňoval, že pořád udržuje kontakt se svým bývalým přítelem. Po pěti měsících otec poradil synovi, aby se rozvedli, protože tohle nikam nevede. Syn ho poslechl, ale od té doby mu dával za konec manželství vinu. Myslel si, že by ještě bývalo šlo zachránit a že se ukvapil.
Když už ho nic nedrželo doma, začal chodit do mešity. Byl tam pořád. Ve vesnici jsou dvě velké mešity, jedna má pověst místa, kde se scházejí islámští radikálové. Byla to ta jeho. Žádné překvapení. Vesnice se nachází v Ingušsku, to je hned vedle Čečenska. Tohle území je dnes dokonce žhavější zemí než Čečensko. Pětitisícová vesnice Ali-Jurt, kde Jevlojevovi žijí, dodává podle statistik obzvláště mnoho kanonenfutru pro islámské extremisty. Ruské ozbrojené síly do ní po setmění nevstupují.
Hned ve vedlejší vesnici byl před pěti lety obklíčen a zabit terorista Šamil Basajev, který vedl útok v Beslanu. Islamisté tady kladou bomby, vraždí a loví mladé duše. Indoktrinují znuděné mladíky bez budoucnosti. Takové jako byl Magomed. Ruské speciální síly také dávno odložily rukavičky. Unášejí podezřelé, mučí je a vraždí.
Loni v srpnu, právě když se Magomed rozváděl, zabila ruská protiteroristická jednotka manžela jeho sestry Fátimy. Úřady oznámily, že byl podezřelým islámským teroristou a že zahynul při přestřelce, jeho přátelé říkají, že byl popraven bez důvodu. Fátima se stala ve dvaadvaceti vdovou.
Pár měsíců nato Magomed oznámil, že odjede pracovat na stavbu. Pak přijel v lednu na jeden den domů, setkal se tajně s Fátimou a mladším bratrem. Rodiče vynechal. Potom nastoupil na autobus směr Moskva. Několik dní poté, 24. ledna, se vyhodil v Domodědovu do povětří.
"Byl to úplně obyčejný hoch," řekl otec. "Byl jako všichni. Chtěl vydělat peníze a dobře žít. Nikdy nebyl zlý." Dodnes věří, že Magomed byl pod vlivem psychotropních látek, které byly v jeho těle podle ruské policie opravdu objeveny. A bylo jich prý hodně.
Otec si myslí, že někdo ukradl synovu lidskost tím, že ovládl jeho mysl. A vlastně má pravdu.
Spletl si povolání: chtěl být gangsterem
Jeho obrázek obletěl svět: hezká tvář, moderní účes, ještě skoro chlapec. Ale v rukou samopal. Muhammad Kasáb, jeden z teroristů, po jejichž útoku zůstalo v roce 2008 v indické Mumbaji 165 mrtvých.
Vlastně nechtěl být teroristou, ale gangsterem. Na cestě však odbočil, i když původně nehledal zkratku do nebe. Chtěl teroristy jen využít.
Za vraždění v Mumbaji byl Muhammad Ajmal Amir Kasáb loni odsouzen k trestu smrti. V úterý 21. února rozsudek vyšší soud potvrdil. Teroristu usvědčily záběry bezpečnostní kamery i svědecké výpovědi
Nakonec využili oni jeho.
Mladí muži přicházejí do velkých měst hledat různé druhy štěstí: někdo chce vystudovat, jiný si chce zajistit budoucnost fotbalem, někdo sní o kariéře zpěváka. Kasáb přišel, aby přepadával domácnosti. Chtěl peníze a tohle byl rychlý způsob, jak je vydělat. V Rávalpindí je totiž snazší vyloupit dům, než najít dobrý džob.
Kasáb však nechtěl být nějakým malým zlodějíčkem. Chtěl vtrhnout do domu, namířit zbraně a všechno ukrást. Jenže zbraně neměl. A tak šel na tržiště, kde je mohl získat. Ne že by je tam prodávali, jen mu je mohli dohodit. Třeba ve stánku, který patřil islámské extremistické skupině Laškar. Řekli mu, že by samopaly samozřejmě opatřili, ale zeptali se taky, jestli s nimi umí zacházet. Řekl, že ne, a oni měli moc dobré srdce, protože mu nabídli, že by se to mohl naučit v jejich výcvikovém táboře.
Zdálo se mu to jako dobrá myšlenka: naučí se střílet a vyškrtne je ze života. A tak strávil s teroristy několik měsíců, naučil se střílet ze všeho možného, dělat bomby a zabíjet nožem. Ze začínajícího gangstera se stal teroristou. Z chomoutu už se nevyvlekl.
O pár týdnů později už zabíjel lidi v Mumbaji. Z šestnáctičlenného komanda jako jediný přežil.
Chtěl hrát fotbal za Anglii
Narodil se v Británii, miloval kriket, měl rád fish and chips a měl taky dědečka, který bojoval za Británii proti Hitlerovi. Snil o tom, že bude ve fotbale reprezentovat Anglii. Místo toho odjel na výlet do Pákistánu a vrátil se v dresu Al-Káidy s tím, že bude vraždit ty, které chtěl reprezentovat.
Pikantní bylo, že na to, aby se naučil zabíjet, si půjčil peníze od matky s tím, že jede se školou na výlet do Francie.
Omar Khyam se zřejmě stal snadnou kořistí vymývačů mozků poté, co se jeho rodiče v patnácti rozvedli a jemu začala scházet tvrdá ruka. Byl oblíbeným spolužákem, byl jako každý teenager. Liboval si ve značkovém oblečení a mluvil o fotbale. Přestože však doma neotevřeli Korán jak byl rok dlouhý, začal chodit do místní mešity. Nalákali ho tam. A celkem rychle předělali. Jeho teta později vyprávěla, že když byla jednou u nich doma na návštěvě, Omarova matka pohlédla oknem, zděsila se a řekla: "Rychle šátek, musím si zakrýt vlasy. Omar jde, a kdyby mě takhle viděl, vynadal by mi." Teta dodala, že z toho byla v šoku, protože sestra si hlavu nikdy nezakrývala. Až teď.
„Byli to úžasní lidé. Jemní, laskaví a pokorní k muslimům, krutí k jejich nepřátelům. Takový by islámský stát měl být,“ vysekl poklonu Talibanu Omar Khyam
Právě to, že rodina byla tak "britská", tlačilo Omara k radikalismu, protože v mešitě se mu za to vysmívali muži, kteří se vrátili z bojů v Kašmíru. Proto vyměnil značkové džíny za muslimský oděv a nechal si růst vousy.
Potom vychladl, ale když uviděl DVD o bojích v Čečensku a Afghánistánu, rozhodl se, že vyrazí do tábora Al-Káidy v Pákistánu. Požádal matku o peníze a skutečně odjel. Rodina zjistila, jak se věci mají, a dědeček se vypravil ho hledat. Po třech měsících ho přivedl domů a Omar slíbil, že bude sekat dobrotu.
Jen se však přetvařoval. Byl později zatčen jako vůdce buňky, která chystala pumové útoky v Londýně. V roce 2007 byl odsouzen na doživotí.
Takový normální All-American Boy
Faisal Shahzad popírá teorii, že teroristé pocházejí z chudých poměrů a žene je frustrace. Shahzad, který se pokusil odpálit auto plné výbušnin na Times Square, přímo v srdci New Yorku, byl z bohaté pákistánské rodiny, jeho otec je podnikatel a strýc vicemaršál letectva.
Studoval dobré školy doma a v Saúdské Arábii, nakonec odešel na univerzitní studia do Ameriky, kde získal diplom z počítačových aplikací a informačních systémů. Rád navštěvoval bary, jezdil v mercedesu. Později získal americké občanství a žil a pracoval úplně stejně jako jeho noví spoluobčané.
Pak se v něm ale něco zlomilo. Začal nutit manželku, aby chodila v hidžábu, a požádal otce, aby mu dal svolení jít bojovat do Afghánistánu. V létě 2009 prošel výcvikovým táborem v Pákistánu. Odtud se vrátil do USA, aby se loni v květnu pokusil o atentát, který nevyšel až v poslední chvíli.
Vyprávěl mi o 70 pannách
Ali Rebím Ali se stal teroristou proto, že měl smůlu. Syn učitele v irácké Halabdže se ve čtrnácti rozhodl, že přejde hranice do Íránu a bude tam pracovat na stavbě. Po cestě ho zastavila hlídka radikální islamistické skupiny Ansar al Islam a obvinila ho, že je špion a bezvěrec. Řvali na něj, bili ho a hrozili mu zabitím. Trvalo to hodiny. Pak přišel "pan hodný": starší muž, který začal tichým, milým hlasem hovořit o islámu.
Alímu, který byl tak vystrašený, že zpočátku vlastně nic nevnímal, všechno hezky vysvětlil. "Vyprávěl mi o ráji, pannách a islámu," vzpomínal později. Imám mu připomněl, že je muslim, že je součástí bratrstva, které se táhne celá staletí. A řekl, že má významný úkol. Takový, který mu zajistí slávu a úctu. A že na něj čeká sedmdesát panen.
Takhle se to táhlo pár dnů. Pak Ali mohl chodit na kázání a jakási náboženská školení. Poprvé v životě se začal pětkrát denně modlit. Dříve považoval muslimský svět za zaostalý a maloval si, že až bude velký, půjde studovat do Francie. Teď však pochopil, že imám měl pravdu, je muslim a má poslání.
Pak se dostal do výcvikového tábora, kde se naučil všechno. Nakonec ho zajali Američané a jako dítě ho poslali domů.
Zamilovaná Belgičanka v Iráku
Muriellle Degauqueová byla "úplně normální dítě", jak se o ní vyjádřila její sousedka. Když ale vyrostla, stala se první evropskou džihádistkou, která se pokusila o sebevražedný atentát v Iráku.
Vyrostla v jižní Belgii a řečeno slovy její matky měla "vždy talent přilepit se na podivné přátele". Jeden z nich se jí stal osudný. Byl Maročan a jmenoval se Issam Goris. Když přišla o práci a ztratila všechny jistoty, vzal ji do Maroka. Slíbil jí, že tam má vilu, tři motorky, mercedes, koně. Místo toho ji tam přivedl k islámu.
Murielle se vrátila s vymytým mozkem a s obličejem zahaleným závojem. Když byla u rodičů, musely její matka a sestra jíst jinde než otec a švagr. Pak s mužem odjeli do Iráku a připojili se k povstalcům. Osmatřicetiletá Belgičanka se tam v listopadu 2005 pokusila o atentát, bomba vybuchla, jedinou obětí se ale nakonec stala ona sama. Její muž byl téhož dne zastřelen Američany ještě před tím, než stihl odpálit svou vlastní nálož.
