Jeden hrdý egyptský otec pojmenoval své první dítě po sociální síti. Holčička dostala jméno Facebook Džamal Ibrahimová a Egypťané ji prý houfně navštěvují. Vyjadřují tím svůj vděk za to, jakou roli web v egyptské revoluci sehrál. V osmdesátimilionové zemi na Nilu má Facebook přibližně pět milionů uživatelů.
V lednu sociální sítě rozdmýchaly plameny zpočátku nenápadné revolty v Tunisku, která záhy přeskočila do dalších zemí. V rukou nespokojené arabské mládeže se tyto původně o trochu lepší internetové seznamky staly skutečným revolučním nástrojem. Potenciál Facebooku či Twtitteru je ostatně dobře známý už od krvavých nepokojů v Íránu po zfalšovaných volbách v roce 2009.
Revoluci organizovanou přes sociální sítě Teherán před dvěma roky udusil, v Tunisu a Káhiře ale už mohli Arabové slavit. Nebyla to revoluce islamistů nebo exilové opozice. Mladí Arabové frustrovaní nemožností sehnat si práci a založit rodinu během rekordně krátké doby vyviklali modly dlouholetých autokratů.
Nervová vlákna revoluce
A nervovou soustavu při organizacích nepokojů představovaly právě sociální sítě. Za svoláním první egyptské demonstrace 25. ledna byl profil na Facebooku 'My všichni jsme Chalíd Saíd' pojmenovaný po obchodníkovi, kterého policie minulý rok v Alexandrii vytáhla z internetové kavárny a umlátila k smrti.
Vaíl Ghaním hovoří k davu na káhirském náměstí Tahrír (8. února 2011)
Správce facebookového profilu Vaíl Ghaním, marketingový ředitel společnosti Google pro Blízký východ, byl po propuknutí nepokojů zatčen a policie ho dvanáct dní držela pod zámkem se zavázanýma očima. Když se opět objevil mezi protestujícími na náměstí Tahrír, stal se hned hrdinou protestujících a unavené revoltě vlil novou krev do žil.
"Mubarak ani jeho viceprezident neumí poslat SMS, natož používat internet! Jsou jak z jiného světa," tweetoval dva dny před diktátorovým pádem jeden z egyptských demonstrantů z náměstí Tahrír.
Toto je Revoluce 2.0!V čele egyptských protestů stanul manažer Googlu |
Jeho slova svědčí nejen o generačním střetu, ale i o tom, jakými primitivními metodami se režim snažil umlčet své kritiky na internetu. Zatímco Peking internet důsledně cenzuruje, Kreml si platí propagandistické blogery a obě mocnosti zaměstnávají legii hackerů, Mubarak se omezil na mlácení a věznění nepohodlných blogerů.
Propaganda v kyberprostoru
Ti se o své zážitky z policejních služeben neváhali podělit na sociálních sítích. Podle listu Wall Street Journal bylo největší Mubarakovou chybou vypnutí internetu po vypuknutí protestů. "Pokud chcete, aby lidi zůstali sedět doma, nevypínejte internet," zní jeden z vtipů o egyptské revoluci kolujících na netu.
Egyptským revolucionářům přispěchala na pomoc firma Google, která během několika hodin umožnila přidat záznam na Twitteru nahráním vzkazu do hlasové schránky. Další arabské režimy se z Mubarakova pádu poučily.
Mladá Bahrajňanka pracuje na notebooku ve stanovém městečku v Manámě
Syrské úřady po pěti letech zrušily zákaz Facebooku, nejspíš ale jen proto, aby mohly lépe monitorovat, o čem si Syřané povídají. Ale i Damašek odsoudil na pět let devatenáctiletou blogerku kvůli údajné špionáži.
Po krvavých protestech v Bahrajnu zaplavila Twitter vlna provládních propagandistických příspěvků, které měly za cíl sociální síť zdiskreditovat jako věrohodný zdroj informací. A z nepokojů v roce 2009 se poučil i režim v Teheránu, který vyvinul důmyslný systém kontroly internetu a pořídil si jednotku policistů monitorujících pohyb na íránských serverech.
Zpravodajský štáb v dlani
Kromě sociálních sítí jsou další mocnou zbraní v rukou mladých Arabů mobilní telefony. Téměř každý přístroj už dnes dokáže pořizovat fotografie a nahrávat videa, která se během několika okamžiků objeví na YouTube. Záběry brutálních zákroků proti demonstrantům putují na internet a západní média, kterým často chybí aktuální záběry z místa dění, je ochotně přebírají.
Dvojnásobně to platí v případě Libye, kde státní televize vysílá pouze záběry na demonstrace příznivců dlouholetého vůdce Muammara Kaddáfího. Pokud chtějí západní média svým divákům ukázat i jiné obrázky, musí se spolehnout na videa nahraná mobilními přístroji demonstrantů.
Mladé Jemenky si dokumentují nepokoje v Saná
"Konečně existuje video technologie, která se vám vejde do dlaně, a to, co natočíte, během pár okamžiků obletí celý svět," řekl listu The New York Times odborník na mobilní telekomunikaci James E. Katz. "Je to dýka na hrdlech těchto vetchých režimů, které dříve díky manipulaci centralizovaných médií dokázaly dusit hlas lidí," dodává.
Ověřování pravosti těchto nahrávek je stále problém, mohou být snadno upraveny na počítači a stará videa se mohou opakovaně objevovat na internetu jako nové příspěvky. YouTube se snaží desetitisíce takových nahrávek třídit a filtrovat a ty nejlepší z nich uveřejňuje na speciálním kanálu CitizenTube.
Prodemokratičtí aktivisté v arabském světě se snaží mladé Araby naučit, jak na mobil natočit kvalitní záběry. "Videa jsou příběhy. Je to příběh o lidech žádajících svobodu a demokracii, na jehož odvyprávění jsme měli tak dvě nebo tři minuty," řekl The New York Times egyptský aktivista Basím Samír.
