Husní Mubarak. Kdo by před třiceti lety čekal, že se tento dosud nenápadný muž vyhoupne do prezidentského křesla a nekompromisně sevře otěže moci? Jak ale říká známé přísloví: náhoda přeje připraveným. Když na vojenské přehlídce 6. října 1981 v Káhiře muslimští fundamentalisté spustili palbu, seděl hned vedle prezidenta Anwara Sadata.
Sadat atentát nepřežil a dosavadní viceprezident Mubarak o šest dní později složil prezidentskou přísahu. Během následujících tří dekád přežil tento bývalý velitel egyptského letectva přinejmenším šest pokusů o atentát. Naposledy v roce 1995 během návštěvy etiopské metropole Addis Abeby.
Dnes dvaaosmdesátiletý autokratický vládce Egypta je známý svým zdravým životním stylem. Nikdy nenalezl zálibu v nikotinu ani alkoholu a jeho spolupracovníci si dříve často stěžovali na jeho nemilosrdný životní rytmus. Den co den den vstával v šest hodin ráno a okamžitě zamířil buď do posilovny nebo na squashový kurt.
Egyptský prezident Husní Mubarak ve svém prvním televizním projevu od začátku nepokojů.
Protivládní demonstrace v Egyptě.
Na mezinárodním poli si vybudoval pověst státníka svým úsilím o egyptsko-izraelskou mírovou smlouvu, kvůli které islámští radikálové zavraždili jeho předchůdce. Mubarak smlouvu odmítl vypovědět, Káhira se pod jeho vedením stala hlavním spojencem Spojených států v arabském světě a hraje důležitou roli v dialogu mezi Izraelci a Palestinci.
Díky svým armádním kořenům vládne Mubarak Egyptu jako polovojenský vůdce. Po celou dobu drží zemi pod zákonem o zvláštním stavu, kterým policii uvolnil ruce k potírání opozičních sil a oklešťování základních lidských práv.
A když ho někdo z ciziny kárá, ohání se nutností bojovat proti islámskému terorismu, který čas od času v Egyptě udeří a často si přitom vybírá za cíl lukrativní turistický průmysl. Mubarak tvrdě potlačil islamistické Muslimské bratrstvo, jehož odnož známá pod jménem Hamas ovládla Pásmo Gazy.
Barack Obama a Husní Mubarak (4. června 2009)
Kvůli nátlaku USA ale v posledních volbách politický systém částečně uvolnil, a o post prezidenta se tak mohli ucházet i konkurenční kandidáti. Podle kritiků byly ale prezidentské volby hrubě zmanipulovány ve prospěch Mubaraka a jeho Národní demokratické strany.
Indicie, že osmdesátiletý Mubarak se tento rok v září chystá buď opět kandidovat nebo předat prezidentské křeslo svému synovi Gamálovi, v mnoha lidech zpěnily krev a spolu s frustrací z chudoby a vysokých cen je vyhnaly do ulic.
Podle některých zpráv je Mubarak starý a těžce nemocný. V březnu 2010 údajně podstoupil v Německu operaci žlučníku a pověsti o jeho podlomeném zdraví se vynoří pokaždé, když vynechá jakékoliv důležité setkání nebo se na podezřele dlouhou dobu neobjeví na veřejnosti.
Protesty v Káhiře (25. ledna 2011)
Kromě syna Gamála, investičního bankéře a jednoho z hlavních pohlavárů vládní strany, má Mubarak se svojí ženou Suzanne (její matka byla Britka a otec egyptský lékař) ještě syna Aláa, který se ale podle BBC politice vyhýbá.
Baradej - muž, který se umí postavit Bílému domu
Osmašedesátiletý muž, který bude podle všeho zastupovat nespokojené Egypťany při vyjednávání s vládnoucím režimem, se narodil 17. června 1942 v Káhiře do rodiny právníka. Vydal se v otcových šlépějích, zaměřil se na mezinárodní právo a ve dvaatřiceti letech získal doktorát na Newyorské univerzitě.
To ale už deset let sloužil v řadách egyptského diplomatického sboru. Sloužil například v pobočkách OSN v New Yorku a v Ženevě a působil také na ministerstvu zahraničí.
Muhammad Baradej, pravděpodobný kandidát na egyptského prezidenta
Muhammad Baradej po setkání s šéfem íránské agentury pro atomovou energii Alím Akbarem Sálehím (4. října 2009)
V roce 1984 nastoupil do Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a po třinácti letech to dotáhl až na šéfa agentury. Jeho hvězdná hodina nadešla v roce 2003, kdy odmítl argumenty George W. Bushe o iráckém jaderném programu, kterými tehdejší vládce Bílého domu ospravedlňoval americkou invazi do Iráku.
Dva roky poté, co Američané do země bohaté na ropu vpadli, se prokázalo, že režim Saddáma Husajna nikdy atomovou bombu neměl ani ji nevyvíjel. Spojené státy se poté pokusily zabránit třetímu zvolení Baradeje do čela MAAE. Ten přesto uspěl a v roce 2005 získal spolu s MAAE Nobelovu cenu za mír za úsilí o nešíření jaderných zbraní ve světě.
Egyptský proreformní politik Muhammad Baradej podporuje protesty v Káhiře (28. ledna 2011)
Baradej byl spojencem Washingtonu v otázce íránského jadernému programu. Írán se podle něj snaží vyrobit atomovou bombu, aby získal postavení velmoci na Blízkém východě. V čele MAAE stál do listopadu 2009, o čtvrtý mandát se již nechtěl ucházet.
Po svém odchodu z čela agentury se zapojil do politického života ve své rodné zemi. Během současných protestů se postavil do čela nespokojených Egypťanů a zatím se těší i podpoře islamistického Muslimského bratrstva.
Podle mnohých mu ale ubližuje fakt, že příliš dlouhou dobu strávil v zahraničí, budoval si mezinárodní renomé a ztratil kontakt s potřebami obyčejných Egypťanů. Každopádně - pokud se postaví do čela země, nebude pro USA tak samozřejmým spojencem jako Mubarak.
