Poslední rozloučení s populárním hlasatelem začalo v nové obřadní síni na pražských Olšanských hřbitovech v 11 hodin a trvalo necelou půlhodinu.
Obřadní síň se celá naplnila příbuznými, přáteli a novináři, všude byla řada věnců. Jeden z nich poslal i generální ředitel České televize Jiří Janeček. Při posledním rozloučení nemluvil nikdo z rodiny ani z profesních kolegů, řeč přečetl najatý řečník.
Na poslední rozloučení s populárním hlasatelem dorazilo také několik Frýbových spolupracovníků z hlasatelny. "Je to pokaždé smutné, když odejde kolega. Vážila jsem si ho ze všech nejvíc, protože měl úžasnou stylistiku a češtinu, moc jsem se od něj naučila," zavzpomínala tvář televizního Kalendária Saskia Burešová.
S hlasatelem se přišel rozloučit i muzikant Václav Hybš, jehož orchestru Frýba dělal řadu let konferenciéra. "Byl to prima chlap, je to velká škoda," řekl hudebník.
Mezi hosty se objevil i hlasatelé Marie Retková, Petr Lesák a Klára Doležalová. Ta připomněla, že právě díky Frýbovi se na sedm let dostala do hlasatelny na Kavčích horách, a zmínila i hlasatelův smysl pro humor. "Vzpomínky jsou živé a takové zůstanou," dodal Petr Lesák.
Muž dvou tváří
Frýba byl muž dvou tváří. "Vážný, seriózní, důvěryhodný elegán – tak ho znali všichni z obrazovky," vzpomíná na kolegu z hlasatelny Marie Retková. "Ale sotva zhasla červená na kameře, rozsvítilo se jiné světýlko – Milošovi v očích. Ve vteřině už ze sebe sypal historky o kolegyních, přebreptech, zájezdových vystoupeních," líčí Retková.
V šedé nudě totality vznikl Frýbův recesistický kult, jenž trvá dodnes. Jeho součástí se staly textové předělávky známých hitů, opěvující Frýbovu jedinečnost.
V pátečním vydání MF DNES se dozvíte o Frýborádu, Frýbestru a dalších recesich spojených s hlasatelem Milošem Frýbou.
Zrodily se slogany "Člověk míní, Frýba hlásí" či "Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí", ujalo se heslo "Miloš Frýba For President", jímž skupina Orlík roku 1990 pojmenovala své album s písní, v níž znělo "Karel Gott mit uns, Miloš Frýba taky mit uns".
Frýba uváděl i soutěže, plesy, estrády a vystoupení Orchestru Václava Hybše, nicméně jeho hvězdu zrodila televize. Přišel sem původně jako elektrikář v roce 1968 a čtyřicet let poté odcházel z postu režiséra dne.
Slávu mu vynesla hlasatelská éra od počátku 70. do konce 80. let: jako první muž pronikl do profese žen, zahajoval pravidelné barevné vysílání, vítal nový rok.
Po odchodu ze scény se stáhl do soukromí. Hrál loutkové divadlo, vařil pro přátele, věnoval se rodině; žil jako běžný penzista. Ale pro fanoušky zůstal retrosymbolem doby, v níž Frýbovy zprávy znamenaly jednu z mála zábavných jistot.
